Forum III/10 - Interview

KUS TÉ MEDAILE JE VÁŠ

Jak jablko
jež dlouho visí
zem křehká je a sládne v mrázku října
Jdou větry po kraji
a listí loupají
mění je na dopisy...

Kupodivu autor nemá v pracovním úvazku literaturu, ale oblast lidských aktivit, spojovanou v běžném povědomí s jemností ducha a uměním zřídkakdy - totiž sport. Opravdu, profesor Miroslav Vaněk, je dlouholetým členem pedagogického sboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, vědecký a výzkumný pracovník, v letech 1973 - 1985 předseda Mezinárodní společnosti sportovních psychologů (ISSP), držitel ceny UNESCO za nejlepší výzkumnou práci v oblasti sportu (1978), hostující profesor na mnoha světových prestižních univerzitách. Je právem spojován s významným podílem na konstituování a rozvoji teorie a praxe psychologie sportu.

Verše a sport. Duše a tělo. Připomíná mi to myšlenku kalokagathie, ideál starověkých Řeků...
Prastará myšlenka o potřebě zdokonalování a harmonie lidského intelektu i fýzis člověka, zůstává dodnes živá. Na Západě, ale v poslední době i u nás, pokračuje v takových přístupech k životu, které jsou nazývány "wellbeing" nebo "wellness". Jde o názor, že k důstojné lidské seberealizaci nepatří být za každou cenu jen úspěšný, ale také být fit, to znamená dbát o rozvoj nebo zachování svých fyzických sil rozumnou životosprávou a pravidelným pohybem.

Předpokládám, že to byla vaše sportovní činnost, která vás přivedla až k teoretické reflexi.
Vyrostl jsem v libeňském Sokole, dělal jsem všechny dostupné sporty. Původně jsem chtěl studovat germanistiku, ale katedra germanistiky byla po válce zavřená. Výzva mého milovaného profesora Šimona z libeňského reálného gymnázia mě zavedla ke studiu tělocviku. Přihlásil jsem se na Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy. Přibral jsem ještě studium psychologie, medicíny a angličtiny. Všechno jsem sice nedokončil, ale aniž bych tenkrát tušil, že existuje nějaká psychologie sportu, spontánně či intuitivně jsem chtěl své poznatky z mnohostranného studia spojit a dělat psychologii pohybové aktivity. Jako bývalý sportovec (který ovšem nebyl úspěšný, trpěl trémou a psychologickými zábranami před vítězstvím) jsem si - pod vedením profesora Doležala - zvolil za téma diplomové práce strach a odvahu v tělesné výchově. Tématem a pojetím se moje práce zařadila do oblasti psychologie sportu.

Existuje v psychologii sportu nějaké téma, které vás zvlášť zajímá ?
Snažil jsem se přiblížit psychologickou teorii potřebám sportovní praxe, a to nejen v prvním nebo v jednom z mých prvních skript z psychologie sportu (Psychologické základy tělesné výchovy, 1963), ale i řadou dalších odborných knih a článků, publikovaných často ve spolupráci se zahraničními kolegy. Věda, pokud se neaplikuje v běžné každodennosti, je k ničemu - to je můj názor. Chtěl jsem docílit, aby se "psychologizoval" i cvičitel, učitel tělesné výchovy, trenéři i sportovní novináři. Pokládám za chybné, že u nás může na pouhý živnostenský list vystupovat v oblasti sportu kdekdo jako expert. V Německu existuje pro trenéry ve všech sportech povinná odborná výuka. Trenérské činnosti jsou chápány jako "věda a umění". Věda jsou znalosti patřičných teoretických disciplín a umění tvoří sociální dovednosti a jednání s lidmi. Dnes je velkým tématem psychologie sportu motivace a zvládnutí startovních stavů. Připravuji kasuistiky, kde popisuji řadu případů sportovních úspěchů a neúspěchů, se kterými jsem se setkal jako psycholog československého olympijského družstva (1964-1980). Myslím, že to může být čtenářsky zajímavé.

Jak se ve sportu odráží u nás změna společenské situace?
Podle mého názoru se transformace v oblasti záměrných pohybových aktivit nepovedla. Nikdo se o ní bohužel nestará a je až příliš v rukou jednoho každého člověka. Žádná politická strana ji nemá v programu a samotné obecné povědomí třeba jen o nutnosti pravidelného pohybu - mám například jistý přehled o podnikatelském světě - je malé. Když podnikatelům se sklonem k depresi řeknu, že se musí hýbat, přestat se přejídat, nepít alkohol a koupit si rotoped (když už nemají možnost jít někam běhat) a ujet na něm denně dvacet kilometrů, málokdo z nich uposlechne.

Měl by stát nějakým způsobem intervenovat do vědomí lidí v tom smyslu, aby tělovýchově a sportu věnovali patřičnou pozornost?
Myslím si, že je to především otázka české tělovýchovné tradice, a to už z dob c. a k. monarchie. Natolik zakořeněné, že by svůj vliv neměla ztratit. Další věc je, aby se péče o tělovýchovu a sport dostala do náplně činnosti různých spolků. V neposlední řadě - a to je velmi důležité - musí být ve školách pro předmět tělesná výchova inspirující učitelské osobnosti, které by vedly žáky k návyku na záměrnou pohybovou činnost. Podle mého názoru by stát měl udržovat tělovýchovnou tradici, dbát o legislativu v oblasti tělesné výchovy a sportu a o výchovu a vzdělávání těch, kteří ve sportovní a tělovýchovné oblasti pracují.

Současný sport je ovšem také velký byznys...
Dnes je sport nadmíru technokratizován a překomercionalizován. Chrlí se nové a nové sportovní vybavení. Všechno je spojené s velkou reklamou a tudíž i s velkým byznysem. Potom se zdá, že člověk je v tomto kolotoči jakoby ztracen, že je nástrojem prodeje a ne subjektem ušlechtilé a prospěšné tělesné aktivity. Proto musí jít o to, aby přirozená potřeba pohybu u člověka, radosti z něj a u vrcholových sportovců i euforie z velkých výkonů a velkých vítězství nebyly ve vleku byznysu, ale aby se rozvíjela spíše vnitřní motivace a uvědomělé sebeprosazení, na rozdíl od vnější manipulace.

Jistě jste se setkal i s mnoha úspěšnými sportovci. Můžete jmenovat některé, kteří se s nástrahami vrcholového sportu vyrovnali?
Pro mne jsou to všichni, inteligentně se vyrovnávající s náročnými požadavky vrcholového sportu. Jsou vysoce sebemotivováni a zároveň sport pro ně není veškerým smyslem života, vidí ještě "za něj". Takovým sportovcem je například Lukáš Pollert a Jan Železný. Vždycky jsem obdivoval a dodnes obdivuji třeba Zátopka. Přiznávám, že rád vzpomínám i na ty úspěšné sportovce, kteří v době mého působení jako psychologa našeho olympijského týmu za mnou přišli a řekli: "Doktore, kus té medaile je váš."

Co si myslíte o současné úloze Fakulty tělesné výchovy a sportu UK? Jaké by měla mít hlavní poslání?
Zachování, kultivace teoreticko-vědecké a odborné základny všech poznatků, bádání, publikační činnost - jsou v poslání fakulty zásadní. Důležité je rozšíření oborového základu, manažerské dovednosti a doplnění atraktivního místa ve Vokovicích sportovišti. A velmi důležité je, aby celá fakulta byla vedena kvalitně nejen pedagogicky, ale i manažersky.

Karel Janků

Foto Forum: Michaela Vlčková