V slavnostní atmosféře se ve Velké aule Karolina (18. dubna 1997) předávaly jmenovací dekrety 107 novým profesorům - nejvzdělanějším ženám a mužům tohoto národa. Prezident republiky Václav Havel jmenoval na návrh ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivana Pilipa nové profesory s účinností od 1. dubna 1997. Dopoledního ceremoniálu se zúčastnily čelné osobnosti politického a společenského života: vedle ministra školství to byl jeho náměstek pro vědu a vysoké školství Emanuel Ondráček, dále místopředseda vlády ČR Josef Lux, Jaroslav Kurzweil, předseda Akreditační komise vlády ČR, prorektor UK a předseda Rady vysokých škol Ivan Wilhelm, ředitel odboru pro vnitřní politiku Kanceláře prezidenta ČR Jan Šolc, ministr vlády ČR Pavel Bratinka, Miloslav kardinál Vlk. Své místo v rektorské loži zaujal, tentokrát v roli hostitele, rektor UK prof. JUDr. Karel Malý, DrSc.
Oficiální část jednání zahájil svým projevem ministr školství, který jmenování nových profesorů označil za významnou událost pro celé naše vysoké školství, protože jde vždy o "další krok k posílení a k obnově té složky akademické obce, které přísluší nejvyšší místo v akademickém systému". Tito lidé "svou tvůrčí osobností a přirozeností rostou a zrají podle jiných zákonitostí"... a společnost a stát má jedinou důležitou úlohu "nestavět jim do cesty nepřekonatelné překážky". Poté ministr předal jmenovací dekrety novým profesorům, z nichž jedna třetina má jako alma mater právě Univerzitu Karlovu.
S účinností od 1. dubna 1997 byli jmenováni profesory:Jménem nových profesorů vystoupil na závěr prof. Jaroslav Fiala z Vysoké školy báňské - Technické univerzity v Ostravě. Ve svém vystoupení plném metafor prokázal plné opodstatnění dialogů o spojení průmyslu a vysokých škol s naprosto odlišnou orientací. "Jsou čtyři věci, které dnes hýbou světem: láska, energie, suroviny a informace. Zatímco lásky je mezi lidmi zoufale málo, energie bude brzy značný nedostatek, surovin pomalu ubývá, tak informací je na světě ohromný přebytek," zahájil své nekonvenční vystoupení prof. Fiala. V úvahách o pedagogické roli vysokoškolského učitele v současnosti vyjádřil, že cestu nových absolventů na vědeckém poli vidí v "důmyslné idei" - ta jediná dává "možnost vítězství" - a že největším úkolem pedagoga je "vést studenty k aktivnímu přístupu ke studiu, lidem a životu".
Jmenovací dekret profesora UK přijímá z rukou ministra školství Ivana Pilipa doc. Tomáš Halík. Dne 16. dubna 1997, na základě historické tradice Univerzity Karlovy projevovat úctu a uznání těm, kteří se vynikajícím způsobem zasloužili o vzdělanost a dobro lidstva, byl na slavnostním zasedání vědecké rady Univerzity Karlovy udělen čestný doktorát právních věd Simonu Wiesenthalovi. Čestný doktorát byl Simonu Wiesenthalovi, vedoucímu Židovského dokumentačního střediska se sídlem ve Vídni, udělen za celoživotní úsilí o spravedlnost a potrestání zla a za významný podíl na humanizaci světa. Zážitek z životního období, stráveného v různých koncentračních táborech, vedl Simona Wiesenthala k tomu, aby se v jím založeném Židovském dokumentačním středisku nejprve se sídlem v Linci, později ve Vídni, celý život věnoval pátrání po válečných zločincích. Profesor Dušan Hendrych, děkan Právnické fakulty UK, v úvodním slově charakterizoval Simona Wiesenthala jako člověka, který není zastáncem kolektivní viny.
Významná je Wiesenthalova činnost literární. Kromě velkého množství článků a dalších prací napsal půl druhé desítky knih, z nichž mnohé vyšly ve více zemích i jazycích (včetně češtiny).Simon Wiesenthal ve svém vystoupení poděkoval za udělení čestného doktorátu Univerzity Karlovy a připomněl, že čtyři roky, které v Praze studoval architekturu na Vysoké škole technické (1929-1932), patří mezi nejšťastnější léta v jeho životě. Stejně tak s radostí vzpomíná na rok 1995, kdy, na pozvání prezidenta republiky Václava Havla, strávil v Praze několik dnů. Ve svém projevu zdůraznil, že jeho činnost je také a především bojem proti zapomnění a zároveň varováním "vrahům zítřka", kteří si musejí uvědomit, že tak, jako se dostalo odplaty zločinům z éry nacistů, se může dostat odplaty i jim.Na závěr zasedání vědecké rady UK se Simon Wiesenthal podepsal do pamětní knihy a obdržel zlatou pamětní medaili Univerzity Karlovy.
Po přijetí čestného doktorátu poskytl Simon Wiesenthal (na snímku) rozhovor českým i zahraničním novinářům. "Na začátku řady přednášek 'Rozhovory o sousedství', kterou společně uspořádaly Univerzita Karlova a Bertelsmannův klub, byla myšlenka a přání. Myšlenka, že nadešel čas oslovit Čechy a Němce, a přání, aby se přední osobnosti politiky a kultury v České republice a Spolkové republice Německo vyslovily k tak důležité a naléhavé otázce, kterou je dobré sousedství obou zemí, obou národů." To je několik úvodních slov z první kapitoly výpravné publikace nazvané Rozhovory o sousedství, kterou představil při slavnostním shromáždění ve Vlasteneckém sále Karolina v pátek 11. dubna 1997 rektor Univerzity Karlovy prof. Karel Malý. Důvod konání slavnostního shromáždění byl však jiný. Za mimořádné zásluhy o rozvoj mezinárodní spolupráce byla udělena Pamětní medaile Univerzity Karlovy místopředsedkyni Německého spolkového sněmu Dr. Antje Vollmerové. Laudatio, přednesené děkanem PF UK prof. Dušanem Hendrychem, označilo Dr. Antje Vollmerovou za jednu z nejznámějších osobností ze všech německých politiků u nás. Dr. A. Vollmerová je již dva roky místopředsedkyní Německého spolkového sněmu a v této instituci působila již dříve jako poslankyně. Má však za sebou pro politiky netypickou kariéru: jako evangelická teoložka byla činná na poli vědy i v praktickém životě, věnovala se také žurnalistice a literární činnosti. Tituly a témata jejích prací se dotýkaly otázek občanské odvahy, rozumu a míru - k tomu nerozlučně patří i vytrvalé obhajování lidských práv, nabádání k toleranci a hluboký zájem o mládež a její problémy. Její orientaci jsme začali intenzivně vnímat poté, co prezident Václav Havel v únoru 1995 znovu otevřel otázku česko-německých vztahů a Dr. Antje Vollmerová zahájila dialog s námi, Čechy. Byla to především Antje Vollmerová, kdo v březnu 1995 požadoval ve Spolkovém sněmu pravdivé vypořádání se s neblahými událostmi společných dějin obou našich národů a kdo volal po zahájení nové epochy mírového sousedství. Nenechala se odradit ani urážkami. O půl roku později, v Karolinu, v názvu své přednášky Konec dvojznačností spojila Antje Vollmerová požadavek pravdivosti a otevřenosti při odpovídání na nezodpovězené otázky. Osobně se svou obdivuhodnou vytrvalostí a energií zasadila o to, aby podstatný dokument mohl být podepsán a posléze, na počátku tohoto roku, scghválen parlamenty obou států.
K dialogu o vzájemných česko-německých vztazích přispěla Antje Vollmerová i na akademické půdě UK dne 11. dubna, kdy přítomní vyslechli její přednášku na téma Česko-německé vztahy - minulost a budoucí perspektivy.
Poté se Antje Vollmerová zúčastnila delšího neformálního dialogu s přítomnými studenty UK.
