"Zimy byly a jsou kruté, a tak nás ani nepřekvapí, že se snad v každičkém místě všehomíra, za každé epochy, našel někdo, kdo rád oslavil její konec..." Ke konci roku 1980 se Stephan Thernstrom, profesor harvardské univerzity, ocitl v překvapivé situaci, když jej po jedné přednášce, věnované historii otrokářství v USA, studenti černé pleti nařkli z rasové necitlivosti. Cítili se totiž dotčeni jeho citací z dobových novin, které náležely "plantážníkům". Jeden z děkanů profesorovi vytkl "diskriminační postoj". Dostalo se mu též upozornění na riziko vyplývající z jeho "indiference" a z nedostatku "citlivosti" (citováno z D. D'Souzy, The new segregation on camps, in American Scholar, 60/1, 1991).
Profesor Gayatri Spivak z Pittsburghu se domnívá, že je nanejvýš nutné "vyučovat citlivosti". Ostatně i podle Nicolase Eliase a nově například Y. Déloye dějiny civilizovanosti jsou neodlučitelné od ovládání emocí a jistého učení se senzibilitě. K tomuto faktu byla americká společnost přivedena pronásledováním rasových, etnických a sexuálních předsudků projevujících se v řeči, v nejprivátnějších citech a chování, k nimž dala podnět Political Correctness (přibližný překlad je politická správnost). Podle Allana Blooma se tak ohlašuje nový cíl výchovy demokratické osobnosti, zasahující do afektivních a emociálních postojů zaujímaných mezi jedinci.
Political Correctness - stručně též PC - se zrodila na amerických univerzitách zhruba před deseti lety. Představuje nový způsob reglementace chování a citlivosti studentů, vyučujících a ostatních zaměstnanců na univerzitách. Kodifikace se týká vztahů mezi pohlavími a etnickými skupinami, resp. kulturami. Political Correctness směřuje k potlačování předsudků a ke korektním citovým postojům k rasám, rodům (gendres) a k sexuální identitě jedince. Za tímto účelem univerzity vydávají směrnice upravující vztahy mezi studenty a mezi studenty a profesory. Podle Claudine Haroche a Any Montoy, které se ve Francii zabývají kódy chování i PC, Massachusetts Institut of technology (MIT), Brown University, Stamford, Tufls, Duke University, Alioch College zavedly na svých působištích nejpřísnější předpisy.
V nových pravidlech se objevují reglementace nejen chování, ale i slov (speech code). Je dnes téměř nemyslitelné použít v běžné konverzaci výrazu negr, Žid... MIT trestá například verbální nebo fyzické chování, které vytváří určitou nepřátelskou, výhružnou, nebo jenom jednoduše nepříjemnou atmosféru, ať už se týká vztahů pracovních nebo obecně lidských. Vedení MIT doslova připomíná: když vás někdo žádá, abyste jej nechali na pokoji, je třeba takové žádosti vyhovět. Rozhodně takový výrok neberte na lehkou váhu! Nemáte právo narušit soukromí jakékoli osoby. Vedení univerzit a ústavů tak musí ve svých předpisech definovat pojmy nepřátelství nebo výhružné a agresivní chování, co znamená někoho inzultovat nebo trápit. Nechybí ani definice nedostatečné schopnosti respektovat druhou osobu. Každá známka, každé gesto, ale i náhodný komentář může být chápán jako nepřátelská nebo nespravedlivá narážka. Vymezování velmi problematických projevů lidského chování (i sama pravidla) nesou s sebou množství problémů právě v tom, co je dovoleno (a zakázáno) z hlediska PC. V mnoha případech se tyto kodexy dotýkají respektování obecných občanských práv a zvláště svobody vyjadřování.
Od roku 1992 se rozšiřují nová pravidla na veškeré agresivní, fyzické u slovní chování. Jinak řečeno - s veškerým chováním, jež by se mohlo druhého dotknout, musí obě strany výslovně souhlasit. Souhlas musí být vyřčen předem a vyjádřen slovně, slova souhlasu jsou například i v sexuálním chování požadována jako nejjistější, méně dvojznačná, než gesta a postoje.
Political Correctness se objevilo sice v univerzitním prostředí, ale rozšířilo se dnes prakticky do celé americké společnosti. To má za následek, že se národnostní menšiny, tmavé rasy, ženy, emigranti nebo homosexuálové obracejí často k soudům k veřejnosti s tím, že se cítí napadeni, nespravedlivě hodnoceni v reklamních šotech nebo filmech. "Politická správnost" platí zatím pouze v USA, na Evropany působí většinou prozatím ambivalentně. Je ovšem dobré o ní vědět a přemýšlet jako o zatím netušené souvislosti demokracie. Dnešní článek v seriálu, který se jinak orientuje výhradně na tradiční evropskou zdvořilost, je míněn pouze jako stručná objasňující informace.
"Zimy byly a jsou kruté, a tak nás ani nepřekvapí, že se snad v každičkém místě všehomíra, za každé epochy, našel někdo, kdo rád oslavil její konec..."
Tradičně slavili konec zimy i studenti. Pravý studentský majáles získal v českých zemích velkou oblibu v minulém století. Ne každý rok byl slaven (výjimkou byly roky 1956, 1965-68 a naposledy rok 1990). Letos - po sedmi letech - se majáles opět konal. Uspořádali jej studenti pražských vysokých škol pod záštitou Stavovské unie studentů VŠCHT, za přispění mnoha sponzorů. Součástí celoodpoledního programu byl korunovační průvod centrem Prahy (z Palachova náměstí na Střelecký ostrov) a řada kulturních a zábavných vystoupení, na kterých účinkovalo mnoho hudebních kapel a avantgardních divadelních souborů. Proběhla samozřejmě i volba Krále máje - stal se jím Doktor Vinnetů - moderátor Radia Limonádový Joe Jiří Macháček.
V pondělí 28. dubna 1997 uspořádal Politologický klub konferenci na téma Politický systém v České republice. Především studenti, ale i praktičtí politologové a další zájemci, si mohli poprvé na akademické půdě vyslechnout přednášky vztahující se k uvedenému tématu. Úvodní vystoupení PhDr. Zdeňka Zbořila z Ústavu politologie FF UK přiblížilo pojem a vznik termínu politický systém a jeho historické i aktuální používání. Další referující doc. JUDr. Aleš Gerloch z Právnické fakulty UK hovořil o vztahu Ústavy ČR k politickému systému a o kritických, sporných či nenaplněných bodech ústavního systému. Kromě odborníků promluvili na konferenci i významní zástupci českých politických institucí - Jiří Botur (Poslanecká sněmovna PČR) a Jan Šolc (Kancelář prezidenta republiky) a politici: o státní správě hovořil Vladimír Zeman, 1. místopředseda Senátu PČR a o fungování vlády Jan Kalvoda (na našem snímku). Zvláště jeho vystoupení posledně se setkalo s velkým zájmem posluchačů.
Potřebná akce vznikla díky aktivitě Politologického klubu FF UK a mnoha pracovníků Univerzity Karlovy, kteří se na přípravě a průběhu konference podíleli.
Na více než čtvrtroční putování po rozmanité mozaice afrických národů, jazyků, kultur a krajin se počátkem dubna vydala šestičlenná expedice Přírodovědecké fakulty UK. Expedice s názvem Africká mozaika, která navštíví šest zemí černého kontinentu, je věnována 150. výročí narození českého cestovatele Emila Holuba.
"Nechceme jen kopírovat stopy doktora Holuba, chceme také objevit něco nového", řekl novinářům vedoucí expedice a student PřF UK Jiří Plecitý.
Putování po trase dlouhé bezmála 20000 kilometrů přes Jihoafrickou republiku, Lesotho, Zimbabwe, Botswanu, Zambii a Malawi má přinést neotřelé poznatky o africké přírodě a životě místního obyvatelstva. Na programu cestovatelů jsou tiskové konference v afrických městech o expedici a o České republice a návštěvy místních univerzit. Přírodovědci spolu s českými zastupitelskými úřady chtějí v některých městech také otevřít putovní výstavu Afrika očima českých cestovatelů. Kromě průběžných informací z cest budou fotografie, nasbíraný materiál a reportáže zveřejněny na výstavě v pražském Náprstkově muzeu a poté vyjdou v knižní podobě. Expedice je věnována 150. výročí narození cestovatele Holuba, které připadá na letošní 7. říjen, a 650. výročí založení Univerzity Karlovy.
Pedagogické centrum Praha společně s Asociací učitelů klasických jazyků zorganizovalo pro studenty všech středních škol na území Čech olympiádu v latinském jazyce. Jednalo se o první soutěž tohoto druhu v České republice. Její regionální kolo proběhlo 2. dubna 1997 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se setkali studenti českých středních škol, kteří úspěšně absolvovali kolo školní. Olympiáda se uskutečnila ve dvou základních kategoriích, podle pokročilosti jazykových znalostí a délky studia latinského jazyka. V Modré posluchárně se sešlo více než sto soutěžících studentů (v doprovodu svých vyučujících). Soutěž byla časově limitována (dvě hodiny) a studenti nesměli používat žádné pomůcky, ani slovníky. Vzhledem k nečekaně velké účasti budou výsledky olympiády oznámeny písemně jednotlivým středním školám.
Paralelně s "českou" olympiádou probíhalo regionální kolo také v Brně, ze kterého měli vzejít nejlepší latiníci moravského regionu. Celostátní česko-moravské kolo se uskuteční v červnu na gymnáziu v Arabské ulici v Praze 6.
Pořádání takovýchto soutěží a hojná účast zájemců jsou důkazem, že latina není mrtvým jazykem.
Nutná rekonstrukce stoupaček a sociálního zařízení několika studentských pokojů na koleji Kajetánka II v Dejvicích přiměla správu Kolejí a menz UK k nápadu přizpůsobit dvě buňky k užívání tělesně postiženým studentům. Zařízení, přesně odpovídající požadavkům, bylo instalováno do dvou buněk v přízemí (součástí jedné buňky jsou dva dvoulůžkové pokoje).
Částka, jež byla vynaložena na instalaci zařízení do jedné buňky se pohybovala okolo 150 000 korun. Předpokládá se, že buňky budou moci být obsazeny čtyřmi handicapovanými studenty, pro každého jeden pokoj, počet by pak měl být doplněn studenty zdravými, aby mohli být svým spolubydlícím případně nápomocni. Přestože takto upravené prostory jsou v provozu teprve krátce, našli již své nájemníky. Zájem ze strany studentů existuje je a všichni doufají, že bude mít nadále vzestupnou tendenci, očekává se spolupráce s Informačně - poradenským centrem odboru pro studium a záležitosti studentů, které se orientuje na problematiku handicapovaných studentů. Upravené buňky by měly sloužit i k ubytování zahraničních návštěv se zdravotními problémy. Mimo akademický rok - v létě - budou pokoje používat účastníci Letní školy slovanských studií a návštěvníci hlavního města.
Podobné projekty jsou důkazem toho, že existují cesty, jak pomáhat tělesně postiženým spoluobčanům a konkrétně tento reflektuje snahu začlenit handicapované studenty do široké akademické obce.
Ve středu dopoledne to v celém "bazénu" hučí jako v úle; studenti pobíhají sem a tam, tvoří skupiny na těch nejpříhodnějších místech (v průchodech, na schodech, před výtahem), v debatách semelou všechno možné, smějí se... Fronta na oběd činí v ten den plus mínus 1156 lidí, kteří neubývají, spíše naopak.
Jindy vládne na fakultě božský klid. Fakultní "ulice" zejí prázdnotou, na náměstí uprostřed - kromě rohových palem - neuvidíte ani živáčka. Školní budova odpočívá, ba přímo spí. I hodiny visící v hranatém peristylu jdou pomalu a líně...
A jindy zase - právě teď - je tu neobyčejně živo. Za sloupem navzájem vstupuje do své intimní bubliny (terminus technicus z psychologie!) milenecká dvojice; do "otčenáše" naskočil další cestující, dva jiní o patro výš vystoupili. Je možné zaslechnout klepot slepecké hůlky, o trochu dále hovor nějakého člověka, který patří k těm, co se neslyší, když mluví.
Po schodech sestoupila do "bazénu" Dr. Macková. Je z katedry občanského práva. Má na sobě fialový plášť a v ruce bílé paraple. Na druhé straně chodby někdo uhasil cigaretu (Kouření zakázáno, hlásá nápis za ním) a jde přednášet do Kolegia maxima (do pověstné akademické čtvrthodinky měl ještě tři minuty čas). Z hloučku napravo se ozval smích. Muž s kravatou se otočil. Jiný, v montérkách, odnesl k nové studovně další klubko drátu. A támhle kráčí rozvážným krokem docent Tretera.
Šestý smysl mi říká, že v menze už by mohlo být dýchatelno. Dobrou chuť!
