Kdo má potřebu rozšiřovat svoje tradiční vědomosti netradičně, kdo je fascinován "jiným", než přísně akademickým, toho určitě zaujme nedávno vydaná publikace PhDr. Vladimíra Boreckého, CSc., s názvem Imaginace a kultura (Karolinum 1996). Kniha patří mezi neortodoxní texty, které odtabuizovávají témata, jež dříve z různých důvodů tabu byla, či na půdu univerzitního myšlení přinášejí témata nová, dosud balancující "mezi vědou a nevědou" a zdánlivě se tak vědeckému zkoumání příčí. Obecným východiskem autorova názoru na kulturu, její kreativní zdroje, na imaginaci samu i na témata ve vědě velmi netradiční (u Boreckého v této publikaci je to především mimetická konstruktivní hra, aleatorická hra s mimetickým potenciálem, ludismy aj.) je odmítnutí scientistického redukcionismu. Probíraná témata, zbavená tohoto úhlu pohledu, jsou konfrontována s východisky jiných badatelů. Figurují zde vedle sebe autoři známí i méně známí, objevují se témata v široce pojímané kultuře tradiční, ale i taková, která jsou dodnes vnímána na jejím pokraji, nebo zcela mimo její okruh. Charakteristickou pro toto tvrzení je kapitola Ludismy, v níž je poprvé originálně a celistvě v naší studijní literatuře poukázáno na tzv. brikoláže (škála ludismů všeho druhu, od zlepšovatelství přes výtvory řešitelů geometrické záhady kvadratury kruhu, proroky a vizionáře, neologisty až po vynálezce nejrozmanitějších absurdit). Zcela zvláštní kapitolou je rozbor jazykových ludismů v českém prostředí a popis vědeckých ludismů tří bývalých československých ministrů školství (Nejedlý, Kahuda, Hrbek). Tuto kapitolu lze považovat za typickou pro celou publikaci. Je v ní spjata originálnost tématu s čtivostí zpracování, dokonalá autorova teoretická poučenost, vycházející mnohdy i z jeho praktické činnosti, pečlivě vybraná odkazová literatura a implicitní vyjádření toho, že exponované jevy nelze ani přehlížet, ani banalizovat. Pokud nemají padnout za oběť exhibicím všeho druhu (včetně intelektuálních), musejí se stát předmětem seriózních bádání tak, jako každý jiný legální prvek kulturních projevů lidí. Tyto legitimní prvky kultury z ní totiž nelze vylučovat, ale naopak je nutné je do ní vracet. Ostatně - jak ukazuje kniha V. Boreckého Imaginace a kultura - ony do ní neodmyslitelně patří.