Forum IV/3 - Fakultní forum

Stěhování do "modrého pavilonu"

Kliniku anesteziologie a resuscitace 2. LF UK a IPVZ v Praze čekají významné změny: v nejbližších týdnech se přesune do budovy "modrého pavilonu" FNsP Motol. Zde již také jedna z jejích částí - resuscitační oddělení dospělých - zahájila v omezeném rozsahu svoji činnost. Klinika zanechává v budově dětské části svoji klíčovou složku, resuscitační oddělení pro děti. V monobloku části nemocnice pro děti bude i nadále zajišťována anesteziologická péče o děti - spolupráce s četnými pracovišti operačních i neoperačních oborů, z nichž mnohé jsou v celostátním kontextu výjimečné a ojedinělé.

Přesun do modrého pavilonu je významným momentem - předělem v našem profesním životopise. Poprvé v historii našeho pracoviště - nejstarší kliniky anesteziologie a resuscitace v zemi - se její pracovníci dočkají důstojných prostor. Přeplněné místnosti s naprostým nedostatkem soukromí i při převlékání, fronty před toaletami, nemožnost, aby se všichni při schůzkách kliniky (organizovaných na směny) posadili - to vše bude brzo minulostí, na kterou rádi zapomeneme. Pracovníci kliniky však jako nejpodstatnější vnímají, že oboru se zde nabízí jedinečná příležitost vstoupit rovnýma nohama do moderní medicínské současnosti, ve které obor anesteziologie a resuscitace hraje klíčovou roli v provozu centralizovaných operačních sálů a při vytváření integrovaného systému péče o kriticky nemocné. Anesteziolog se pohybuje v situacích a prostorách, kde se často rozhoduje o výsledku léčby, úspěchu operace, o četnosti komplikací, době hospitalizace a o převážné části nákladů na léčení. Naskýtá se nám jedinečná situace stát se skutečnými "lékaři perioperačního období" - perioperative physicians, jak se nyní naši zámořští kolegové charakterizují. Hospodářské klima nás přinutilo drasticky omezit původní představy o vybavení kliniky zdravotnickou technikou. Domnívám se však, že i za těchto podmínek bude naše vybavení funkční, moderní. Na klinice působí řada vyhraněných osobností, které zde mají dobré podmínky k prosazování svých profesních představ i k dalšímu osobnímu a odbornému růstu. Byl nalezen modus operandi, který našim pracovníkům umožní dlouhodobou a perspektivní spolupráci s těmi obory, které našich služeb využívají. Resuscitační oddělení pro dospělé bude záhy pracovat v očekávaném rozsahu (zatím jen 40 % kapacity) a stane se prostorem vzájemných pracovních dialogů. V modrém pavilonu se nyní scházejí vynikající odborníci, kteří dosud pracovali ve specifické situaci "barákové" nemocnice, nebo na zcela izolovaných pracovištích. Museli spoléhat sami na sebe a pocit teritoriální svrchovanosti mají velmi silně zažitý. Nové možnosti modrého pavilonu, jeho stavební řešení a vybavení, si vyžádají nový způsob spolupráce, novou organizaci součinnosti. Bylo by chybou jen sem přenést pracovní stereotypy odkudkoliv. Nikdo nezpochybní a nezbaví zodpovědnosti konkrétního lékaře ve vztahu ke konkrétnímu nemocnému. Využívání prostor, techniky a kvalifikovaného personálu však lze do značné míry účelně integrovat a zvýšit ekonomickou i odborně zdravotnickou efektivnost všech postupů. To vše si musíme osvojit - jinak nevyužijeme příležitosti a možností, které nám nabízí práce v nejmodernějším zdravotnickém zařízení v České republice.

doc. MUDr. Karel Cvachovec, CSc.
přednosta Kliniky AR 2. LF UK
vedoucí katedry AR IPVZ

Foto Forum: Michaela Vlčková


Co potřebuje věda na 2.LF UK?

Soustředění základního biomedicínského a klinického výzkumu do jedné instituce určuje specifickou roli a nezastupitelnost lékařských fakult ve vědě.

Podmínky pro pěstování vědy jsou již více než pět let dobré, a to díky přidělování finančních prostředků grantovým systémem. Kvalitní vědeckou práci lze totiž pěstovat v relativní nezávislosti na finanční situaci fakulty a vědecké projekty jsou navíc pro fakultu důležitým zdrojem příjmů. Na všech lékařských fakultách UK se řeší špičkové projekty, pracují zde pracovní skupiny požívající mezinárodního respektu. Výzkumná práce (a zejména kvalitní publikační aktivita) je však přesto v průměru nižší než na srovnatelných lékařských fakultách v zahraničí. Proč?

Naše fakulty nastupovaly se značným schodkem ve vybavení, ale situace se mění. Zejména tam, kde se dělá mezinárodně kompetitivní výzkum, financovaný granty - pak již není rozdíl mezi pracovišti fakult, AV ČR či resortních výzkumných ústavů. Máme pracoviště, která jsou poměrně srovnatelně vybavena jako pracoviště v zahraničí. Vybavení laboratoře je však jednou z podmínek kvalitního výzkumu (v některých oblastech přístrojové vybavení ani není podmínkou hlavní). Nejsem přesvědčen, že naše projekty vždy nové vybavení úplně využívají, problematické je také společné využití metodik, navíc nejsou sledovány ekonomické aspekty využití zařízení výzkumných laboratoří. Často je slýchán argument, že v současném systému zdravotnictví na soustavnou vědeckou práci nezbývá čas. Jako pracovník teoretického oboru tento problém nemohu posoudit. A je-li tomu tak, existuje něco špatného ve vztahu lékařských fakult a zdravotní správy. Pokud vím, tento problém je ve světě dávno vyřešen, a to i ve velmi ekonomicky orientovaných systémech zdravotnictví. Vědecká práce se zdravotnickému zařízení finančně kompenzuje. Americké a britské zdravotnictví je kvalitní ne proto, že by snad bylo uspokojivě organizované, ale proto, že má kvalitní výzkumnou základnu. Vůbec si nemyslím, že každý učitel lékařské fakulty musí být za každou cenu badatelem. Takové neúspěšné snahy již řada z nás zažila. Jednotlivé organizační celky (kliniky, ústavy) však musí mít takové složení, aby se zde kvalitní věda pěstovala. Základní pracovní silou medicínského výzkumu jsou postgraduální studenti. Aspirant na klinice byl často jen dalším sekundářem, který po několika letech sepsal kandidátskou práci. Kvalita této práce byla dána pouze inteligencí kandidáta a kvalitou školitele (prakticky vůbec ne systémem přípravy). Podle mého názoru je škodlivé bránit postgraduálním studentům (absolventům lékařských fakult) v klinické práci. Jejich hlavní pracovní náplní by ovšem měla být práce na kvalitních výzkumných projektech. Spolupráce klinik a pracovišť základního biomedicinského výzkumu je metodou volby při školení postgraduálních studentů. Kvalitní univerzity se na postgraduální výchovu soustřeďují a ta má přinejmenším stejnou váhu jako výuka pregraduální. Kvalita špiček určuje kvalitu průměru. Opačně to platilo snad jen o spartakiádách. V systému postgraduální vědecké výchovy na lékařských fakultách je nyní nutno řešit problémy organizační. Ty většinou vyplývají z určité specificity kombinace profesionálního lékařského a vědeckého školení. A co s těmi, co postgraguálního stupně dosáhli? V systému, kde vědecká hodnost byla skutečně "hodností" s volnou vazbou na kvalitu absolvované vědecké přípravy, takový problém neexistoval...

Problémem k řešení je i finanční atraktivnost vědecké práce, související jen do určité míry s platy vysokoškolských učitelů. Vysoké školy zůstaly enklávou, kde kvalita výsledků práce (jak vědecké, tak pedagogické) prakticky nesouvisí s platem. Společnost má o výsledky vědecké práce zájem, neboť tuto práci financuje prostřednictvím grantových agentur. Kdo z nás má ale "osobní ohodnocení", založené na své publikační činnosti? Je snad nemorální dělat vědu také pro peníze? Podmínkou však je, že věda, kterou produkuji, musí být mezinárodně kompetitivní a k něčemu a tento fakt musí být změřen a ne pouze deklarován. Nemyslím si ale, že platy jsou jedinou příčinou, proč se mladí a chytří lidé do vysokoškolského výzkumu nehrnou. Pociťuji problém spíše v rovině jakési obecné slušnosti, která snad konečně zažije renesanci.

Vysokoškolská věda je navíc málo propagovaná. Je naší chybou, že se v médiích zatím dozvídáme spíše o takových aktivitách lékařských fakult, které lze považovat za okrajové... Potřebujeme profesionály, kteří budou předávat klíčové informace o našich hlavních vědeckých aktivitách a učiní je alespoň tak atraktivními jako různé politické rozmíšky...

prof. MUDr. Jan Herget, DrSc.
2. LF UK


U3V má tradici

Na 2. lékařské fakultě UK zahájila Univerzita 3. věku (dále jen U3V) svoji činnost v roce 1992. Základním záměrem bylo vytvoření báze pro zájmové vzdělávání našich spoluobčanů důchodového věku, odpovídající koncepci celoživotního vzdělávání. Posláním U3V je rozšířit možnosti uspokojování vzdělávacích potřeb seniorů, zpřístupnit vhodnou formou nové poznatky, které studující mohou využít jak pro svůj osobní rozvoj, tak i k prospěchu obecnějšímu. Neméně důležitou roli sehrává i možnost kontaktu se stejně smýšlejícími lidmi, navazování nových přátelství a překonávání pocitu osamělosti, izolovanosti či nepotřebnosti. Studium je určeno pro důchodce, kteří absolvovali střední nebo vysokou školu, je dvouleté a přednášky se konají jedenkrát týdně ve FN v Motole. Hlavním tématem je Význam prevence v medicíně. Do programu přednášek jsou dále zařazeny i některé problémy epidemiologické, hygienické, všeobecně zdravotní a etické. Prověření získaných znalostí se provádí koncem každého školního roku vypracováním písemné práce na téma z přednesené látky, která je pak posouzena příslušným lektorem. Předložení a příznivé zhodnocení práce je podmínkou k postupu do 2. ročníku a poté ke zdárnému ukončení studia.

O tom, že přednášky jsou pro studující přínosem, svědčí, že závěrečné práce mají velmi dobrou úroveň. Přednášející také vesměs vysoce oceňují pozornost a aktivitu seniorů v průběhu výuky i diskusí.

Zahájení prvního ročníku i zakončení studia mají slavností ráz, protože probíhají ve Velké aule Karolina za účasti představitelů fakulty a univerzity. Při ukončení studia obdrží posluchači osvědčení o absolvování U3V.

Na naší fakultě dosud absolvovalo 230 seniorů a v současné době studuje v obou ročnících dalších 112 posluchačů.

prof. MUDr. Zdeněk Svoboda, DrSc.
garant U3V 2. LF UK

Letošní absolventi U3V na 2. LF UK

Foto Forum: Michaela Vlčková



Vzpomínka na Majáles '97

V letošním roce se v Praze po sedmi letech uskutečnily oslavy tradičního studentského svátku Majáles. Snad nebude nemístné pochlubit se tím, že iniciativa vzešla právě z řad studentů 2. LF UK. Samotných příprav, které v našich komplikovaných časech nebyly jednoduché, se s nadšením účastnila skupina studentů nejen z mnoha ostatních fakult univerzity, ale i studenti VŠCHT, ČVUT a VŠE. Cennou pomocí nám byl zájem ze strany Českého rozhlasu i dalších médií. Velmi jsme ocenili přístup vedení UK, vstřícně se ke studentskému svátku postavili prorektor prof. J. Koutecký, kvestor Ing. J. Kubíček, pomocnou ruku nám podali z tiskového oddělení a Informačního a poradenského centra UK.

Možná je cosi symbolického v tom, že se oslavy majáles v Praze (na rozdíl od mnoha ostatních míst republiky, kde byla jejich tradice po listopadu 89 hned úspěšně oživena) konaly až po sedmi letech. Jsme toho názoru, že to byla léta tučná a nehledě na to, jaká léta nás čekají nyní, pražští studenti dali najevo, že i v atmosféře obecné nervozity, skandálů a hádek je dobré oddat se legraci, veselí, humoru.

Doufáme, že příští Majáles budou rok od roku veselejší a hezčí a doufáme také, že zvláště Majáles roku příštího budou přes všechny současné těžkosti radostným a osvěžujícím studentským příspěvkem k jubileu naší almae matris.

Vít Vaďura
student 5. roč. 2. LF UK


K postgraduálnímu systému vědecké výchovy
na 2. LF UK

Všeobecně přijímáme názor, že postgraduální studium představuje jedinečnou možnost budovat nebo posilovat vědeckou základnu fakult a propojit práci fakult s renomovanými vědeckými institucemi.

Kvalitní absolvent postgraduálního studia má možnost zakotvit jako vědec na některém domácím nebo zahraničním pracovišti. Až potud je vše v pořádku a zdá se, že vše je přirozeně uspořádané a mělo by fungovat.

Na lékařských fakultách existuje trend zapojovat mladé vědce do postgraduální zdravotnické přípravy. To je z hlediska osobnostního i profesního vývoje absolventa postgraduálního studia jistě žádoucí. Vážky proporcionality však mnohdy převáží spíše k trendu přípravy zdravotnického doškolování a zdravotnické praxi, v lepším případě ke kombinované zdravotnicko-pregraduální výuce. Zbývá pak již malý krok k tomu, aby se postgraduální studium formalizovalo, kandidát získal titul a tím jeho vědecká kariéra skončila. Vědecká práce vyžadující pracovní koncentraci se pak dostává, zejména v současném systému zdravotnictví, na okraj zájmu. Je tedy na každém přednostovi a vedoucím pracoviště cíleně prosazovat možnost a nutnost toho, aby úspěšný postgraduální student a další mladší uchazeči přednostně pokračovali ve vědecké dráze.

O postgraduální studium na 2. lékařské fakultě UK je zájem. K 17. 9. 1997 má 2. LF UK 46 studentů v postgraduálním studiu a k 1. 10. 1997 přijala do prvního ročníku 19 studentů. Je potěšitelné, že mezi uchazeči jsou též absolventi jiných lékařských fakult a fakult přírodovědeckých. Méně potěšitelná je však představa, že přibližně polovina postgraduálních studentů pochází z vlastní domácí fakulty. Příčin je zřejmě několik. Uplatnění lékařů po studiu je pravděpodobně stále možné v klinických oborech, i když obecná představa tomuto jevu příliš nenasvědčuje. Je možné, že blízká budoucnost ukáže pravý stav věci. Statistické údaje nejsou dostupné. Část absolventů základního studia medicíny opouští obor a přechází k firmám, někteří zakládají rodiny a odkládají problém získání místa na pozdější dobu.

Fakulty a jejich pracoviště však musejí získávat pro vědu studenty již v pregraduálním studiu a ne "asylanty", kterým postgraduální studium umožňuje jen určité pevnější sociální postavení či dokonce možnost zůstat na alma mater z důvodů bydlení v Praze. Mnohé fakulty (a 2. lékařská fakulta mezi nimi) opustily dřívější "studentskou odbornou činnost". Měla své stinné stránky (především zájmy školitelů ukázat se prostřednictvím studentské práce v konkurenci s jinými pracovišti). Naproti tomu alespoň část studentů měla možnost aktivního a hlubšího kontaktu s příslušným pracovištěm, měla možnost pracovat v laboratoři, s dokumentací, s literaturou a podobně. Systém studentských pregraduálních aktivit měl význam, ale výstup nebyl vhodný. Jak získat nadané studenty pro vědeckou práci dříve, než na konci studia? Jednou z možností je vypracovat systém diplomantských prací, které by odpovídaly bakalářské vědecké přípravě. Tak jako každý student se nechce a z různých důvodů ani nemůže stát vědcem, neměla by tato aktivita být záležitostí povinnou, ale výběrovou. Tím bychom získali pro postgraduální studium graduanty již částečně připravené na vstup do vědeckého světa. Domníváme se, že tímto způsobem lze podstatně ovlivnit výběr uchazečů do postgraduálního studia a koneckonců i celý průběh studia samého.

doc. MUDr. Roman Kodet, CSc.
vedoucí Ústavu patologické anatomie 2. LF UK


O všem, co se týká studentů (a studia) na "dětské" lékařské fakultě v Motole - tedy o tom, jak by měl být vychováván a vzděláván budoucí lékař - pojednávala obsáhlá úvaha proděkana pro studium 2. LF UK, doc. MUDr. Vladimíra Komárka. Do tohoto čísla se však v nezkrácené podobě v žádném případě nemohla dostat. Zajímavé pojednání přineseme v jednom z dalších čísel časopisu. Náš snímek zachycuje studenty třetího ročníku během přednášky doc. MUDr. Romana Kodeta, CSc. ve velké posluchárně 2. LF.

Foto Forum: Michaela Vlčková



Nové žezlo v karolinské kolekci

Při imatrikulaci nových studentů Husitské teologické fakulty, která se konala 29. září 1997 v Karolinu, bylo požehnáno nové žezlo této fakulty (fotografii žezla uveřejnilo první letošní číslo časopisu FORUM na poslední straně obálky). Fakultní symbol byl vyroben v dílnách Moskevského patriarchátu Ruské pravoslavné církve v Sofrinu, kde se zhotovují kultické předměty. To bylo také důvodem k tomu, že žezlo požehnal pravoslavný arcibiskup Dorotej, metropolita pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Pravoslavní studují - vedle jiných konfesí - také na Husitské teologické fakultě. Slavnosti se zúčastnili i patriarcha Církve československé husitské Josef Špak (většina bohoslovců na HTF je právě z této církve) a nově vysvěcený biskup Starokatolické církve v ČR Dušan Hejbal. (starokatolíci studují na HTF od roku 1966 a biskup Hejbal je jejím bývalým posluchačem).

Požehnání nejmladšího žezla v karolinské kolekci znamenalo oficiální předání nové fakultní insignie do užívání.

doc. Dr. Jan B. Lášek
HTF UK


Konference na výbornou

Na přelomu srpna a září 1997 byla katedra matematiky a didaktiky matematiky Pedagogické fakulty UK (dále KMDM PedF UK) pořadatelem dvou významných mezinárodních konferencí SEMT '97 (Symposium on Elementary Maths Teaching) a ERCME '97 (Symposium on Research Conference on Mathematical Education). Zatímco konference SEMT byla již čtvrtou konferencí, věnovanou problematice vyučování matematice dětí ve věku 5 až 11 let, myšlenka konference ERCME '97 se objevila v roce 1995 na Evropské konferenci v Osnabrücku v Německu (jako výraz potřeby užší spolupráce odborníků z oblasti didaktiky matematiky ze všech evropských zemí).

Konference SEMT '97 byla zaměřena na problematiku vyhodnocování a diagnostiky (žáků, učitelů, učebních technologií, curricula a učebních textů) v oboru didaktika matematiky. Konference se zúčastnili kolegové z Austrálie, České republiky, Dánska, Itálie, Německa, Nového Zélandu, Portugalska, Ruska, Slovenska, Švýcarska, USA a Velké Británie.

O organizování konference ERCME '97 byla KMDM PedF UK požádána. Důvodem k takovému rozhodnutí evropské didaktické komunity byly mimo jiné dobré zkušenosti s konferencemi SEMT a i geografická poloha ČR. To vše by však nestačilo, kdyby česká škola didaktiky matematiky s centrem na KMDM PedF UK neměla ve světovém výzkumu uznávané postavení.

Základním tématem konference bylo vyučování matematice žáků ve věku 10 až 16 let. Jednání se zúčastnili odborníci nejen z Evropy, ale i kolegové z dalších zemí (např. z Austrálie, Brunei, Kanady, Jižní Koreje, USA).

S velkou pozorností byla sledována vystoupení doktorandů oboru didaktika matematiky z České republiky. Doktorandská škola, kterou se podařilo vybudovat na KMDM PedF UK, byla všeobecně hodnocena jako mimořádná i v evropském měřítku. Obě konference přispěly výrazně k rozvoji vědeckých kontaktů nejen na úrovni vědeckých pracovníků v oboru didaktika matematiky, ale i na úrovni doktorandského studia v tomto oboru. Existují dobré vyhlídky, že naši doktorandi budou mít možnost provádět část výzkumu na zahraničních pracovištích.

doc. RNDr. Jarmila Novotná
KMDM PedF UK


O odbornou literaturu a vědecké publikace v hodnotě 63 700 korun je od října tohoto roku bohatší knihovna Matematicko-fyzikální fakulty UK. Zásluhu na obohacení knihovního fondu má primátor hl. města Prahy RNDr. Jan Koukal, bývalý student a pedagog MFF UK, který publikace věnoval fakultě formou sponzorského daru.

Foto pro Forum: Alena Havlíčková



Římský tábor v Mušově

Již deset let probíhá společný výzkum Ústavu pro klasickou archeologii FF UK a Archeologického ústavu AV ČR v Brně v naší nejvýznamnější římské lokalitě - v římském táboře v Mušově. Ze strany UK jde především o pedagogické zajištění základní výkopové praxe posluchačů předtím, než mohou být posíláni na další výzkumy u nás i v zahraničí. Nové výzkumy přinesly mnoho nového. Okolo Mušova, kde byly jako na jediném místě ve středodunajském barbariku zjištěny lázně a dům vytápěný ústředním topením (hypokaustem), je dnes již známo - především díky uplatnění letecké fotografie - kolem dvaceti dalších římských táborů. Podrobně se podařilo prozkoumat opevnění Mušova, kde koruna valu byla stavěna ze sušených cihel (vepřovic) a podařilo se také zjistit, že opevněný prostor byl podstatně větší než se čekalo a byl spojen s říčním přístavem na Dyji. Po Moravě a Dyji se do Mušova také dovážel stavební materiál - většina zde nalezených cihel pochází patrně z Vindobony, dnešní Vídně. Množství úlomků římské zbroje, stopy požáru a pohřby koní v příkopu obklopujícím tábor ukazují, že konec vojenské stanice byl násilný, a že tu došlo k významné bitvě. Nedaleko římské stanice byl objeven hrob germánského velmože, pohřbeného s prvotřídními římskými bronzovými a stříbrnými nádobami, jezdeckými garniturami, stříbrnými šperky a s mnoha skleněnými vázami. Některé předměty v hrobě byly vyrobeny ještě v 1. století po Kr., nejmladší z nich pocházejí z doby markomanských válek, kdy onen barbarský velmož zemřel a byl pohřben.

Hlavní osídlení Mušova patří do období markomanských válek. Některé nálezy blíže řeky (dnešní přehrady, která obec Mušov zaplavila) se však zdají nasvědčovat tomu, že zde existoval už starší tábor, snad z doby Tiberiova tažení proti Marobudovi počátkem našeho letopočtu. Nejčastější mezi nalezenými mincemi jsou ražby Marka Aurelia a jeho ženy Faustiny Mladší (mj. jedna výborně dochovaná zlatá). Nejstarší mince z nově nalezených pocházejí z doby Neronovy, ale ty byly zřejmě dlouho v oběhu. Mezi pěkné nové nálezy patří i několik prstenových gem - náměty jsou hudební (Pan s píšťalou a vojenské trubky s ptáky), či představují jiná božstva. Jedna gemma zobrazuje Herma, jiná, nejkvalitnější ze všech, hlavu boha Slunce - Helia; poslední vznikla na konci římské republiky či na samém počátku římského císařství.

Na zlomku římského pancíře X. legie (téže, jejíž cihelna dodávala do Mušova cihly a střešní tašky) je nápis Bruti a není bez zajímavosti, že V. Bruttius Praesens bylo jméno otce Crispiny, manželky Markova spoluvládce a nástupce Commoda, který provázel svého zetě na válečném tažení obou císařů. Pancíř patřil nižšímu důstojníkovi, ten ale patrně přejal neobvyklé jméno (jak bývalo častým jevem) od svého daleko významnějšího jmenovce. Jak je známo, Markus Aurelius psal valnou část své slavné knihy Hovory k sobě na válečném tažení proti Markomanům a Kvádům, v oblasti jižní Moravy a jihozápadního Slovenska, která se téměř již stávala římskou provincií, než tomu císařova smrt r. 180 po Kr. zabránila. Na celém tomto území značně vzdáleném od Dunaje, známe zatím jen jednu jedinou pevnost s luxusním vybavením lázněmi a ústředním topením, která by byla hodna císařova pobytu. Je tedy docela dobře možné, že část své slavné humanistické knihy napsal Markus Aurelius právě v Mušově.

Jan Bouzek