"Zrovna se stěhujeme do nových prostor, kde máme podstatně víc místa. Je to zvláštní, za ta léta jsme si zvykli na určitou stísněnost, s níž na našich pracovištích bojujeme," řekl nám prof. MUDr. Jan Němec, DrSc., přednosta Kliniky nukleární medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. "Co mě ale mrzí je, že do těch nových prostor nemůžeme umístit také více přístrojů, protože je prostě nemáme."
Znamená to snad, že se záběr vaší činnosti nerozšiřuje?
Ale to vůbec ne. Nedávno jsme dostali jednu dvouhlavou kameru, která umožňuje dělat tomografické řezy. To nám umožní provádět i vyšetření srdce, tedy něco, co jsme dosud nedělali. Také se připravujeme na další terapeutické aplikace zaměřené speciálně na dětskou onkologii. Problémem ale je, že nukleární medicína se přesouvá k radionuklidům s vysokou energií, což ovšem vyžaduje tzv. pozitronické kamery. A na ty u nás bohužel peníze nejsou. Takže, i když jsme ve světě na špičce v léčbě a sledování karcinomu štítné žlázy, v diagnostice pomocí metod nukleární medicíny začínáme kvůli nedostatku financí zaostávat.
Jaké vlastně byly Vaše začátky a začátky nukleární medicíny u nás?
Do Motola jsem přišel dva roky po promoci v roce 1959. Původně jsem nastoupil do Endokrinologického ústavu k doc. Šilinkovi, který zde budoval oddělení nukleární medicíny. Bylo to vůbec první oddělení pro léčbu radioaktivními izotopy, tedy otevřenými zářiči. Zpočátku jsme zde pracovali čtyři, doc. Šilink, já, prof. Blahuš a MUDr. Höschl, který později emigroval do Austrálie. Z této sestavy jsem zde časem zůstal jen já a postupně přicházeli noví mladí lidé. Naše práce se původně zaměřovala pouze na léčbu radioizotopem, léčili jsme zvýšené činnosti a nádory štítné žlázy. Časem jsme začali dělat i diagnostiku, nejdřív jen endokrinologickou, a postupně se náš záběr rozšiřoval. Tak, jak se motolská nemocnice rozrůstala, museli jsme se i my přizpůsobit jejím potřebám. Největší rozšíření ale přineslo posledních deset let.
Váš registr pacientů je prý neuvěřitelně obsáhlý?
Stále se specializujeme na nádory štítné žlázy. Za takřka čtyřicet let činnosti se nám podařilo nashromáždit soubor 4600 nemocných s karcinomem štítné žlázy, což je vůbec největší soubor z jednoho odborného pracoviště. Léčíme nejen drtivou většinu pacientů České republiky, ale také část pacientů ze Slovenska, které nemá pro léčbu radiojodem dostatečné kapacity. Daří se nám to i díky vynikající spolupráci se zdejší chirurgickou klinikou, kterou vede prof. Dvořák. Vzhledem k tomu, že si nemocné shromažďujeme, indikujeme je k operaci, dáváme jim léčebné dávky radiojodu, a pak je dále sledujeme, máme dnes možnost hodnotit přežití za čtyřicet let. I to je ve světě velice vzácné.
Koho jiného, než Vás, se tedy zeptat, jak si na tom - jako Česká republika - stojíme. Brát jod nebo nebrat - na to se názory různí...
Jodový deficit v naší populaci existuje. Jeho příčinou je nedostatek jodu v potravě. Dnes je ale úspěšně korigován tím, že se jodiduje jedlá sůl. Situace, kdy byl u nás opravdu těžký jodový deficit, je překonaná. Jod je velmi důležitý: když je jodový deficit špatně korigován, zvyšuje frekvenci nádorů štítné žlázy, a to především těch agresivních. Jakmile se u nás začalo systematicky jodidovat, stoupla frekvence nádorů méně agresivních, které jsou dobře přístupné diagnostice, léčbě a mají velice dlouhé přežití. Z tohoto hlediska vypadá situace optimisticky.
Pracujete v řadě odborných společností, jste přednostou kliniky, podle informací Vašich kolegů jste prací přímo posedlý. Máte vůbec čas na nějaké koníčky?
Tak to je horší, mám opravdu velmi málo času. S velkou chutí si přečtu hezkou knihu. Také už nejsem tak aktivní, jak jsem býval. Možná, že stačí, že jsem autorem více než pěti set odborných publikací. Stále ale jezdím přednášet na endokrinologická setkání i na setkání společnosti nukleární medicíny. Nedávno jsem byl v Glasgowě a v Mnichově. Teď zrovna jsem měl být v Heidelbergu na konferenci o jódovém deficitu, ale nakonec jsem ji musel oželet. Naše situace na fakultě je teď poněkud složitá, ale doufám, že do konce prosince se přestěhujeme, a vyřešíme tím alespoň jeden problém.
