Na podzim vždycky rozkvétá nádvoří Karolina nově imatrikulovanými studenty. Ti tak definitivně vstupují do stavu studentského. Den po imatrikulaci bleskurychle vymění své sváteční oblečení za svetr a nepostradatelný batůžek a zmizí ve fakultních posluchárnách. Pokaždé, když obrátím kalendář na měsíc listopad, zastavím se u poznámky s datem 17. 11. - Den boje studentů za svobodu a demokracii. To už máme osmé výročí... Během necelé desítky akademických sezón nastoupila na univerzitní fakulty zcela jiná generace. Zásadně odlišná od té, která se na prvních změnách po listopadu podílela. Současní posluchači se už tolik nezajímají o politiku - až na výjimky jedinců dychtících po kariéře politiků či diplomatů - jde jim daleko víc o kvalitu vzdělání i uplatnění a z něho plynoucího pozdějšího uplatnění... Studenti plní lépe či hůře své povinnosti, avšak jen zřídkakdy využívají svých práv. Spolková činnost se - až na čestné výjimky - na fakultách neprovozuje, jako by na všem kolektivistickém, angažovaném, ulpělo něco z let minulých. Já i mí kolegové jsme se na začátku sedmdesátých let na Filozofické fakultě programově vyhýbali dveřím s označením dvěma hadovitými kličkami a znáčkem: SSM. Byla to naše reakce, kdy neangažovanost znamenala revoltu. Dnes by však spolek (nechce se mi napsat to slovíčka organizace) znamenal pro skupinu studentů moc. A i skutečnou moc. Kromě jiného možnost hovořit do správy fakulty, vložit se do stále diskutované otázky student a pedagog. Studentské spolky existují a fungují velmi úspěšně na všech srovnatelných vysokých školách ve vyspělé Evropě a v zámoří, jejich struktura se ovšem nedá na naše teritorium direktivně naroubovat. Ale promiňte, skoro bych zapomněla... Studentská angažovanost u nás radikálně vzrůstá při krizích. Posledním důkazem se staly dny a týdny po povodních na Moravě. Ty chvíle spojeného řetězu pomocných rukou ovšem už dnes uplývají ve všedních týdnech nového semestru. Každý už pěkně kráčí jen za sebe...
