Forum IV/4 - Fakultní forum

Také v tomto čísle pokračujeme v představování jednotlivých fakult. Dnes přišla řada na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Její pracovníci z mnoha možných témat vybrali ta, která považovali pro činnost své fakulty v současné době za důležitá a typická. Příště bude seriál seznamování se s fakultami UK ukončen. Ke slovu přijde fakulta filozofická. Teď ovšem se věnujme 3. lékařské fakultě...


Na horizontu reforma...

Děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy jsem byl zvolen po šesti letech a necelých třech měsících působení na její II. interní klinice. Domnívám se, že ten fakt, že na naší fakultě může být do jejího čela zvolen někdo, kdo na ní působí poměrně krátce, je jedním z charakteristických rysů školy. Pro doplnění snad ještě, že jeden z proděkanů začal působit na fakultě v roce 1993. Právě velká schopnost hledat nové učitele mezi pracovníky z jiných fakult, z výzkumných ústavů i Akademie věd ČR je pro školu jedním z důležitých základních kamenů její politiky. Otevřenost, mobilita, důraz na výkon a kontrola kvality - to jsou významné prvky, kterými se personální politika školy již delší dobu řídí.

Většina docentů a profesorů fakulty je absolventy fakult jiných, než 3. lékařské fakulty UK, či dříve Lékařské fakulty hygienické. Přišli z Hradce Králové, Plzně, nejvíce však je absolventů fakulty všeobecného lékařství naší univerzity, přejmenované v roce 1990 na 1. lékařskou fakultu UK. Sám jsem jedním z nich. Právě k 1. lékařské fakultě mají mnozí z nás zvláštní pouto. Vděčně jí ctíme - byla to škola, na které jsme se naučili základům medicíny. Mnozí z učitelů 1. lékařské fakulty na nás zapůsobili nezapomenutelným dojmem: z mnoha jen profesor J. Charvát, profesor C. John, či asistent, nyní profesor P. Klener. Snad také proto mnozí z nás považují i 3. lékařskou fakultu za pokračovatelku tradice původní jediné lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Naše fakulta má však rovněž nezapomenutelné klasiky: prof. F. Buriana, E. Poláka, V. Jonáše či J. Syllabu.

Poznámky o výuce medicíny jsem slýchal od profesora Charváta nebo tehdy ještě docenta Johna často. Myslím, že na oba jsme mysleli a jejich článků či poznámek používali, když jsme koncipovali naši reformu studia. Volně parafrázovaný výrok profesora Johna o tom, že na počátku studia se student učí teorii a neví, k čemu mu bude, a na konci studia ví hodně o praxi a rád by se vrátil k teorii, je jedním z těch, které jsou u nás často opakovány. A Charvátův článek o výuce na amerických lékařských fakultách patří téměř mezi povinnou četbu reformátorů našeho studia.

Reformu jsme mohli spustit také proto, že jsme poměrně malou fakultou, která má v klinickém ročníku výuky lékařství okolo stovky studentů. Rozhýbat poměrně malou školu je jistě snazší, než by tomu bylo, kdybychom měli studentů dvoj- či trojnásobek. To je také jedním z důvodů, proč programově nechceme zvyšovat jejich počet v ročníku a také proč bychom, za jistých okolností, neměli nic proti numeru clausu pro přijímání na české lékařské fakulty. Kladem menší fakulty je i komornější prostředí, kde se všichni poměrně brzy dobře poznají a kde i děkan fakulty zná některé studenty křestním jménem. Snadněji se tak naplňuje snaha utvořit ze studentů a učitelů opravdovou akademickou obec.

Můj předchůdce profesor C. Höschl kladl značný důraz na kvalitu vědecké práce i výuky. Apel na publikační aktivitu není platonickým horováním, fakulta má zaveden výkonový systém: za publikaci v časopise s impaktovým faktorem větším než 0,3 obdrží pracovník trvale 1% navýšení platu. Před dvěma roky jsme se dokonce dostali na druhé místo mezi všemi českými lékařskými fakultami, hned za 1. lékařskou fakultu (přitom však s méně než třetinou pracovníků).

Základním areálem fakulty je vinohradský zdravotnický areál. Zde se - kromě budovy děkanátu a teoretických ústavů - nacházejí další výukové báze fakulty: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a Státní zdravotní ústav. Vinohradský areál je, podle mého názoru, aktuálně a zejména potenciálně nejrozsáhlejší areál lékařské výuky, lékařské praxe i lékařského aplikovaného výzkumu v celé naší republice. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady se svými (po redukci) 1200 lůžky má velmi dobrý poměr mezi počtem mediků v ročníku a počtem lůžek (1200/100), což rovněž patří mezi nejpříznivější ukazatele v celé zemi. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že od roku 1990 pracuje vedení fakulty ve vzácné shodě s vedením nemocnice a že vztahy mezi oběma institucemi nikdy, i přes občasné bouřlivější věcné diskuse nad různými problémy, nebyly napjaté. Jako neobyčejně příznivý je vnímán fakt dobré hospodářské situace v nemocnici.

Co ještě zmínit? Například naše studium v angličtině, které má již své první absolventy, naše bakalářská studia, více než 100 povinně volitelných kurzů, možnost strávit jednou za sedm let "sabbatical year" pro profesory a jednou za život pro docenty, bakalářská studia zdravotních věd, veřejného zdravotnictví a fyzioterapie a také množství problémů, které ve škole existují: naši studenti jezdí daleko do menzy, v jejich učebnách není tolik počítačů, kolik bychom chtěli mít, hledáme nového tajemníka, reforma studia vyžaduje značné administrativní i organizační úsilí...

Co bychom chtěli nejvíc? Aby na naši školu studenti po letech vzpomínali jako na školu, na které je studium bavilo a kde se nenudili. Kde se učitelé snažili formu výuky změnit a přizpůsobit trendům, které jsou ve světě obvyklé, a vytvořili sice přísné, ovšem současně vlídné studijní prostředí. A to největší přání? Aby se situace okolo lékařských fakult a fakultních nemocnic vyřešila a uklidnila. Jde o společné přání učitelů i ostatních lékařských fakult (nejen v Praze)...

prof. MUDr. Michal Anděl, CSc.
děkan 3. LF UK

Budova 3. LF
FOTO FORUM: MICHAELA VLČKOVÁ


Studenti VI. roč. při výuce vnitřního lékařství na II. interní klinice 3. LF UK.
FOTO FORUM: MICHAELA VLČKOVÁ


Nové curriculum na startu

Zatímco medicína se během 20. století změnila téměř ve všech aspektech, její výuka zůstala co do struktury paradoxně prakticky nezměněna. Obsahově pokulhává v naší zemi za nejnovějšími poznatky několik let. Jinak je tomu v USA, kde se důraz klade na praktické dovednosti, práci s informacemi, kritický přístup a studium nejnovější literatury.* Americký přístup byl vždy spíše pragmatický, orientovaný na výsledek. Ve výuce jej spíše reprezentuje "problémově orientovaný" výcvik (training) než vzdělání (education). Přesto, že o kvalitě průpravy se nedá mezi oběma přístupy jednoznačně rozhodnout, neboť ve hře jsou ještě další faktory jako složení akademické obce, rozdílná ekonomická situace, různé možnosti uplatnění se po promoci a ve výzkumu, je nasnadě, že v Evropě se musí lékařské vzdělání transformovat.

V našich podmínkách jsme se o to pokusili na 3. lékařské fakultě UK, vycházejíce z motta prof. Johna, že ..."studenta na teoretických oborech nejvíce zajímá <k čemu to je> (klinika) a na klinických oborech <proč to je> (teorie)". Tohoto brilantního pedagogického postřehu bychom rádi využili k "obrácení" motivace studentů tak, aby přirozeně vedla k osvojování poznatků a dovedností, bez spoléhání na víru, že "to bude k něčemu dobré, i když není momentálně jasné, k čemu". Důvodová zpráva ke změně curricula se opírala o tyto základní teze:

Cílem změny curricula by mělo být:

Výuka lékařství je v novém curriculu rozdělena do tří dvouletých cyklů:

  1. Integrované studium základních teoretických předmětů
  2. Problémově orientované studium základních klinických problémů
  3. Klinická příprava

První cyklus obsahuje čtyři hlavní moduly:

  1. Struktura a funkce lidského těla;
  2. Biologie buňky a genetika;
  3. Metodologické základy medicíny;
  4. Potřeby nemocného.

Druhý cyklus obsahuje také čtyři hlavní moduly:

  1. Teoretické základy klinické medicíny;
  2. Klinická propedeutika;
  3. Základní klinické problémy;
  4. Volitelné kurzy.

Třetí cyklus zahrnuje šest hlavních modulů:

  1. Program interních oborů;
  2. Program chirurgických oborů;
  3. Gynekologie a porodnictví;
  4. Primární péče a veřejné zdravotnictví;
  5. Behaviorální vědy;
  6. Volitelná stáž v 5. nebo 6. ročníku.

Učební texty jsou sestavovány ad hoc, ať již jako doporučené pasáže klasických učebnic, archy, skripta nebo samostatné rešerše v informačních médiích. Individuální vědecká práce má určitý kredit jako povinně volitelný kurz a může být po úspěšné obhajobě odměněna zápočtem.

Celé curriculum je dynamickým procesem a podléhá permanentnímu dolaďování. Zájemci o tuto problematiku se mohou přihlásit k účasti na 1. mezinárodní konferenci o novém curriculu, která se koná na 3. LF UK ve dnech 9. - 10. ledna 1998.
Přihlášky přijímá
Hana Jarošová
Ruská 87
100 00 Praha 10.

prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.

____________

* Jedním z důvodů je i odlišná historie lékařského univerzitního vzdělávání. Zhruba se dá říci, že evropské lékařské fakulty byly vybudovány na základě dobrých univerzit. K nim byly přidruženy často špatné nemocnice, takže převažuje teoretický základ. Navíc německá škola oplývala vždy až obsedantní, téměř "botanickou" systematičností. Americké lékařské fakulty byly vybudovány na základě dobrých nemocnic. K nim byly přidruženy často špatné univerzity, takže převažuje klinický základ.


Praktika z lékařské chemie studentů I. roč. v Ústavu lékařské chemie a toxikologie 3. LF UK.
FOTO FORUM: MICHAELA VLČKOVÁ


Přehled cen udělovaných 3. LF UK

Cena Margaret M. Bertrandové

Prestižní cena pro nejlepšího studenta fakulty. Z úroků vložené částky je každoročně odměněn nejlepší student 6. ročníku (podmínky pro udělení - studijní průměr za celé studium do 1,2 a mimostudijní aktivity, kterými student přispěl k dobrému jménu fakulty). Výběr provádí Akademický senát fakulty.

Cena Gerani

Cena je určena studentu 3. LF UK za nejlepší vědeckou práci. Slouží k finančnímu pokrytí účasti na mezinárodní vědecké konferenci (do výše 50.000,- Kč). Podmínky pro udělení - účast na vědecké práci ústavu nebo kliniky, studium bez opakování ročníku, prezentace na konferenci.

Cena Vesmíru

Roční předplatné časopisu Vesmír. Cenu uděluje fakulta každoročně dvěma studentům z každého ročníku (podmínky pro udělení - studijní průměr za předcházející školní rok do 1,8, mimostudijní aktivity v pedagogické, vědecké, kulturní a sportovní oblasti)

Nadace PROBIMED

Nadace byla založena na podporu nadaných studentů s nedostatečnými finančními prostředky. Fakulta bude vyplácet z nadačních prostředků podle svých programů stipendia pro mimořádně nadané studenty, chce poskytovat jednorázovou finanční pomoc pro nákup studijní literatury nebo při náhlém zhoršení finanční situace. Nadace nabízí pomoc při zabezpečení zdravotní péče pro nemocné studenty, finanční příspěvky pro realizaci odůvodněných studijních zahraničních pobytů. Má množství dalších aktivit.


Studenti II. ročníku fyzioterapie při vyšetření svalového systému.
FOTO FORUM: MICHAELA VLČKOVÁ


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT


MANŽELÉ CORIOVI
JEDINÍ NOSITELÉ NOBELOVY CENY
ZA MEDICÍNU Z PRAHY

V roce 1996 nevyužila Univerzita Karlova a s ní celá česká kulturní obec neopakovatelnou příležitost připomenout sobě i světu sté výročí narození hned dvou pražských rodáků, kteří spolu vystudovali a promovali na pražské univerzitě a po letech - už v emigraci a na vrcholu úctyhodné badatelské dráhy - byli spolu vyznamenáni Nobelovou cenou za zásadní přínos v poznání látkové přeměny sacharidů. Takto ověnčených rodáků má Praha víc, na rozdávání ovšem nikoli: má "jen" Suttnerovou, Heyrovského, Seiferta... A pak ještě Gertu a Carla Coriovy, po Curieových a Joliot-Curieových třetí manželskou dvojici nositelů této ceny, přičemž paní Coriová (kromě toho, že je zároveň třetí ženou v historii s Nobelovou cenou za vědu) má sama ještě dvě nepřekonatelná prvenství:
poprvé v dějinách byla Nobelova cena udělena občance USA
a poprvé v dějinách ji za medicínu získala žena!

Loňské opomenutí jen potvrzuje prapodivný obyčej našeho přezíravého vztahu ke dvojici, která přispěla k vysoké hodnotě Prahy jako rodišti slavných. Ostudná tradice byla v minulosti snadno vysvětlitelná. Ani hnědá, ani rudá diktatura, které se vždy tak rády přihřívaly na světové proslulosti kohokoli, nemohly Gertu a Carla narazit na svá "ideologická kopyta" a tak, nemohouce parazitovat, tvářily se raději, že Coriovi nejsou a nebyli, a pokud snad přece jen, pak někde v dálce a Prahy se to netýká. Vyrostly tak celé generace lidí, z nichž většina za celý život nezaslechla jméno Cori na žádném stupni školy (pokud nestudovali biochemii či medicínu, kde pojmy Coriho ester, Coriho cyklus a Coriho nemoc patří k základní terminologické výbavě).

Diktatury jsou ty tam, ale ve svých plodech zřejmě dlouho přežívají. Pouhý stud, s výmluvou na prošlé jubileum, však nestačí. Osud Coriových nám nabízí okamžitou a téměř rovnocennou náhradu: Nobelovu cenu totiž získali v roce 1947 - přesně před půlstoletím! Navíc připadá na letošek i čtyřicáté výročí Gertiny smrti. A to jsou více než dostatečné formální důvody, pro něž v rámci oslav 650. výročí založení Univerzity Karlovy pořádá 3. lékařská fakulta UK v Praze 5. prosince 1997 seminář. Jeho cílem je podat nový, z půlstaletého odstupu aktualizovaný pohled na odkaz Gerty a Carla Coriových a návrat jejich památky do paměti národa.

MUDr. Pavel Čech,
3. LF UK


V RÁMCI OSLAV
650. VÝROČÍ ZALOŽENÍ UNIVERZITY KARLOVY
POŘÁDÁ
3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

V PÁTEK 5. PROSINCE 1997
V SYLLABOVĚ POSLUCHÁRNĚ
A V ZASEDACÍ SÍNI Č. 223
V BUDOVĚ DĚKANÁTU FAKULTY
(RUSKÁ 87, PRAHA 10 - KRÁLOVSKÉ VINOHRADY)

SEMINÁŘ
MANŽELÉ CORIOVI
JEDINÍ NOSITELÉ NOBELOVY CENY ZA MEDICÍNU Z PRAHY

Seminář pořádaný v den 101. narozenin Carla Ferdinanda Coriho připomene 50. výročí udělení Nobelovy ceny manželům Coriovým a zároveň i 40. výročí smrti Gerty Theresy Coriové. Příspěvky z oblasti coriovské biografie, historie medicíny, historie pražských lékařských fakult, novověkých a novodobých českých dějin, pražského místopisu a několika příslušných lékařských oborů uctí památku obou rodáků a z půlstaletého odstupu zhodnotí trvalost přínosu jejich vědeckých objevů pro pokrok medicíny.


Používání lékových databází při psaní receptů - studenti IV. roč. farmakologie.
FOTO FORUM: MICHAELA VLČKOVÁ


Medikovo fakultní bodování

Alma mater je výstižné středověké označení univerzity. I dnes vystihuje vztah akademické obce k instituci univerzity. Zdá se však, že ne všichni si to uvědomují. Zejména ne všichni studenti. Možná pomůže, když se někdo vyzná ze svého vztahu k univerzitě a fakultě, kterou studuje. S vaším dovolením se o to zde pokusím. V roce 1994 jsem jako maturant přišel na Den otevřených dveří 3. LF UK. Nebyla to první moje zkušenost s takovými akcemi, ale dojem, jaký na mne fakulta udělala, změnil můj život. Přivítal nás sám děkan v moderní velké posluchárně a ještě několik důležitých pracovníků fakulty. Pak přišla prezentace www. Na plátno v posluchárně byl promítán obsah monitoru počítače, kterým jsme se připojovali k domovským stránkám slavných univerzit a informačních databází s nepřebernou medicínskou problematikou. Zkrátka "brouzdali" jsme doslova po celém světě. Nic podobného jsem do té doby neviděl. Směs moderního vybavení, obrovských možností i tradice UK mne ohromila.

Pak přišly přijímací zkoušky. Nikdo na nás nekřičel, když jsme kopii maturitního vysvědčení podali obráceně, a druhé kolo přijímacích zkoušek asi přesvědčilo většinu váhavců. Den naplněný sérií psychologických a inteligenčních testů, zkouškou schopnosti učit se a pohovorem s pedagogy by mohl být nepříjemný, ale atmosféra a personál fakulty ho změnil pouze na den vyčerpávající. Mnoho z adeptů bylo přijato na více fakult, ale 3. LF UK svou lidskostí vyhrála.

Nástup na fakultu byl šokovou terapií. Hned na počátku studia jsme se setkali s prvním klinickým předmětem - první pomocí, a naučili se základním ošetřovatelským dovednostem. Další body pro fakultu. Naši učitelé a examinátoři jsou většinou otevřeni diskusi a kladou důraz na samostatnou činnost. Z řady předmětů jsme nuceni využívat informační technologie ke zpracování seminárních, semestrálních a referátových prací. Přístup k použití těchto technologií se pod nátlakem studentů neustále zlepšuje, stejně tak i schopnosti studentů tyto technologie použít - rešeršní služba v knihovnách je pro nás již zbytečná. Díky obrovské nabídce povinně volitelných kurzů a možnosti zapojení do plnění studentské vědecké práce se dostáváme na pracoviště řady výzkumných ústavů a na půdu Akademie věd ČR. Poznáváme i na vlastní kůži práci vědců u nás, a tak jsme často nuceni překračovat své hranice možností, o kterých jsme byli přesvědčeni, že je překročit nelze, nebo že je to zbytečné.

Velmi důležitou kapitolou vývoje vztahu k fakultě je možnost přesunu části odpovědnosti ze školy na studenta. To se děje zejména díky voleným zástupcům v akademických senátech. Pestrá (a místy až bouřlivá) volební kampaň před volbami na naší fakultě v roce 1996 dává tušit, že na univerzitu přichází stále více demokraticky smýšlejících lidí, ochotných převzít spoluodpovědnost za důležitá rozhodnutí a podílet se tak na vedení a vývoji fakulty.

Samozřejmě rychlé zavedení nového učebního plánu přineslo s sebou řadu problémů. Třeba izolovanost jednotlivých ústavů, kateder a klinik. Ani boj proti byrokracii a boj proti pohodlnosti zřejmě nikdy nekončí.Uvažujete o studiu medicíny? Pokud jste schopni tvrdé práce a chcete být moderními lékaři, 3. LF UK je připravena nabídnout vám své spektrum možností...

Jan Petráček
student IV roč. 3. LF UK


Studenti I. roč. při praktických cvičeních z histologie.
FOTO FORUM: MICHAELA VLČKOVÁ


Knihovna bez lístkového katalogu

Pojem "knihovna" bývá na akademické půdě v těchto dnech spojován především s nově otevřenou knihovnou Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Nejen tam však může univerzitní i laická veřejnost najít potřebné informace či podklady ke studiu. Ústřední knihovna Pedagogické fakulty UK je co do technologie patrně ještě modernější než její slavnější sestra na náměstí Curieových, i když není snad tolik mediálně atraktivní.

Aby mohla ústřední knihovna PedF UK vyhovět požadavkům na moderní knihovnický servis, bylo zapotřebí investovat již od roku 1993 neskutečně mnoho práce a energie (fyzická revize, přidělení čárového kódu každé publikaci, rekatalogizace). Dnes je již zpracováno 80% fondu, uloženého v centrálním pracovišti ústřední knihovny (v hlavní budově fakulty). Postupně od roku 1994 se uváděly do provozu jednotlivé moduly automatizovaného knihovnického systému TINLIB, tedy akvizice, katalogizace i půjčování knih (kromě časopiseckého fondu).

Knihovna Pedagogické fakulty UK se stala jedinou fakultní knihovnou, která již "zapomněla na lístkové katalogy a nabízí přístup do knihovního a informačního fondu pouze přes počítačovou techniku". A přitom se počet pracovníků od poloviny loňského roku stále snižuje, navíc dochází k rekonstrukci fakulty a k její centralizaci a tím pádem i k centralizaci knihovny (do ústřední knihovny se sestěhovaly knihovní fondy z detašovaných pracovišť, která PedF UK již opustila. Brzy sem přibudou ještě knihy z "brandýské" části.) Rekonstrukce vlastních prostor knihovny s výhledem na modernizaci dalších prostor v hlavní budově vypadá slibně: skladovací prostory knihovny jsou již nyní o něco větší, s dobře využitelným místem včetně nových posuvných regálů, a tak bude mít knihovna v případě čtyřtisícových ročních přírůstků až do roku 2010 "vystaráno". Bude moci i nadále dobře plnit své poslání, rozšířené o poskytování standardních i speciálních knihovnických služeb. Navíc knihovna Pedagogické fakulty je veřejná a v poslední době zaznamenává značný nárůst čtenářů "extra muros" PedF UK, hlavně z řad středoškoláků. Podle slov ředitele Ústavu výpočetní techniky UK RNDr. Pavla Krbce, CSc., si jeho pracoviště ústřední knihovny PedF UK velmi považuje, protože souborný katalog, který ÚVT UK buduje, knihovna pedagogické fakulty "sytí nejvíce". Zároveň se stává velmi dobrým odborným garantem vystaveného univerzitního souborného katalogu a spolupráce s Národní knihovnou. "To je činnost, která přesahuje povinnosti fakultních knihoven, velmi nám pomáhá a my ji velmi oceňujeme", uvedl RNDr. P. Krbec.

Karel Janků

Kontakt:
SVI - ústřední knihovna PeF UK
M. D. Rettigové 4
116 39 Praha 1
Tel.: 02/21900147
Knihovna Pedagogické fakulty UK dnes nabízí přístup do knihovního a informačního fondu pouze přes počítačovou techniku.

Foto Forum: Michaela Vlčková



Procházka krystalografa Karolinem

Dne 15. října 1997 byla za přítomnosti prorektora UK prof. Petra Čepka předána z rukou představitelů Přírodovědecké fakulty UK Medaile Emanuela Bořického mineralogovi a krystalografovi prof. Emilu Makovickému. Medaile je udělována na počest zakladatele české petrografie a geochemie profesora Emanuela Bořického (1840-1881), předního světového petrografa své doby, "který je pro české vědecké pracovníky tohoto a příbuzných oborů symbolem badatelského úsilí a iniciátorem progresu", jak v úvodním slově prohlásil prof. p.g. Milan Rieder, Ph.D., z Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK. Medaile Emanuela Bořického byla v letošním roce udělena již po šestadvacáté. Volba padla na významného světového mineraloga a krystalografa slovenského původu, posrpnového exulanta, člena mnoha světových prestižních mineralogických a krystalografických pedagogických a vědeckých institucí Emila Makovického, profesora dánské kodaňské univerzity. Medaili Emanuela Bořického obdržel za "významné dílo z oboru mineralogie, krystalografie a krystalochemie". Ve svém vystoupení se profesor Emil Makovický vyznal z úcty k vysoké úrovni české mineralogie a krystalografie. Jeho biblí, jak uvedl, byly učebnice a knihy českých mineralogů a krystalografů, učitelů Univerzity Karlovy, které znal nazpaměť ještě před maturitou. Našemu časopisu pak sdělil, že Praha se mu vždycky moc líbila a že se prošel i nově rekonstruovaným Karolinem. Slavný mineralog a krystalograf má zřejmě procházky rád, neboť i jeho závěrečná (velmi originální) přednáška nesla název Procházky krystalografa Alhambrou.

Karel Janků

Prof. Emil Makovický přijímá z rukou prof. Františka Marka Medaili Emanuela Bořického.

Foto: Michaela Vlčková