Řeknu Vám, být Otcem vlasti je báječná věc. Můj duch je stále mladý, i když mi zanedlouho bude 700 let. Vůbec nepobývám u svých tělesných ostatků, jak by se na ducha slušelo, protože v katedrálách bývá zima a člověka by tam měly napadat převážně zbožné a filozofické myšlenky. Což za staletí poněkud unaví.
A proč je můj duch mladý? Protože pobývám téměř stále ve stánku vědy a výuky, který jsem založil a zbudoval, a který moji následovníci rozvíjeli a budovali v dalších stoletích. V mém Karolinu! Občas vstoupím do očí sochy, která stojí v průčelí Velké auly, a pozoruji dění pode mnou. Mimochodem socha je povedená. Na podstavci vypadám podle mínění lidu velkolepě, velebně se skláním dolů, koruna i plášť mne sice trochu tíží, ruce mám zaneprázdněny korunovačními klenoty, ale vladař se musí chovat jako manekýnka. To je hotová věc. A k tomu vlídný chápavý úsměv, s trochou nostalgie z hlubin věků, to se nosí. (Ale ne moc, abych nedopadl jako ta záhadně se usmívající paní, co ji zavěsili v Louvru.)
Usmívat se je příjemné, všechny kolem to těší. A proč bych se neusmíval? Pode mnou usedá rada moudrých, ve slavnostních talárech, odborníci všech vědních oborů, co jich jen je. A ještě dále mladí lidé. S údivem a bázní v očích při imatrikulaci, s tvrdým odhodláním a vítězným leskem při promoci. Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených; to ovšem ještě netuší! Emancipace je báječná věc. Kolik inspirace může studentovi dát sličný fraucimor z řad jeho kolegyň. O to byla moje doba ochuzena, bohužel. Já si teď v dobách minisukní přijdu na své.
Teď si vlastně uvědomuji, že ten pán v červeném taláru zdobeném kožešinou, na čestném místě na pravé straně, se jmenuje také Karel. Nějací moudří odborníci při nějaké příležitosti použili slov stereo, když něco běží současně ze dvou stran; alespoň tak jsem to pochopil. Takže studenti mají před sebou stereo - Karla? Ne, to zní hloupě, to jsem musel špatně pochopit. Ale v každém případě - Karel je jejich osud. Je to jasné, protože i po absolvování fakult univerzity se sdružují ve spolku Carolinum, mé jméno mají na diplomech. A tak i jméno mé univerzity bude stále žít. Věřím, že tak dlouho, jako můj národ.
