Bylo by to zajímavé čtení, kdyby každý z oficiálních i čestnýchoslavových funkcionářů, uvedených v minulém ročníkuForum UK č. 7-8 na straně 8 a 9 dostal za úkol odpovědět na tuto otázku desetistránkovým elaborátem. Získali bychom tak sborník o 650 stranách, který by jistě byl všestranným zhodnocením univerzity. Nejsem si však jist, zda by se můj návrh setkal s pochopením, natož s nadšením, a proto si dovoluji předložit několik témat. Rád bych se dočetl z pera povolanějších, co z nich (ne)oslavujeme...
Univerzita byla založena v době stavby katedrál, které vyjadřují touhu lidského ducha pohlédnout vzhůru. Kámen, do nějž je zakleta, je však sám o sobě mrtvou hmotou. Univerzalistický středověk byl však přesvědčen, že je ho zapotřebí oživit rozvojem lidského ducha - hledáním pravdy docházet k jednotě na základě principů již nalezených, k diskusi nad principy spornými, nejasnými... Univerzity byly zakládány právě proto, aby tyto ideály rozvíjely a staly se tak neustále rostoucími katedrálami lidského ducha. Bylo to poslání krásné, vznešené, ale, jak se mnohokrát ukázalo, i nadlidské, protože univerzitní dějiny byly spjaty s historií tohoto území ve středu Evropy.
Neuplynulo ani sto let od založení univerzity a ona se stala katalyzátorem hluboké krize, která zachvátila celou společnost. Opuštění principu univerzality vedlo ke ztrátě jejího nadnárodního charakteru a k založení konkurenční univerzity v Lipsku. Témata určená původně k univerzitní diskusi se nakonec stala symboly pustošivé a krvavé občanské války. Byla pozdější existence dvou vysokých učení pouhým důsledkem rozděleníspolečnosti nebo sama přispěla k tomuto rozkolu vedoucímu ke vzniku války třicetileté, která zdevastovala české země natolik,že se z toho demograficky vzpamatovávaly více než sto let?
Se vznikem moderního státu jsou univerzity chápány především jako státní instituce, čímž se na ně přenáší i moderní role politická. Kam je tato role může dovést, ukazují například národnostní půtky, které k novodobé historii univerzity v posledních staletích neoddělitelně patří. Pomiňme raději několik posledních desetiletí, kdy politická moc ovládala všechny instituce na státu závislé, takže univerzita nemohla být výjimkou... Do jaké míry sama sloužila této moci bylo i věcí osobního svědomí každého člena akademické obce.
Dnes se jistě nedá říci, že by se univerzita stala oblíbenkyní dnešních politiků. Bylo by však značně podezřelé, kdyby tomu bylo jinak, takže je asi zbytečné propadat nervozitě z neexistence vřelosti samé. Oslavujeme však i to, že se z Univerzity Karlovy stává jakási akciová společnost, jejímž posláním je chrlit co největší počet absolventů s nejmenšími možnými náklady, aby se tak minimalizoval její P/E na kurzovním lístku? Budou snad naši následovníci při příštím výročí (ne)oslavovat tovární halus gotickými okny?