Nejen lidé, kteří uposlechli touhy po lahodné vůni poznání a spojili své cesty s Univerzitou Karlovou, mají své osudy... Mají je také různé symbolické předměty, používané na univerzitních slavnostech - zejména při imatrikulacích a promocích. Insignie rektora a jednotlivých fakult, žezla, pečetidlo, medaile. Náš seriál na této stránce bude v letošním ročníku věnován právě jim...
Jednou z velkých univerzitních slavností je instalace rektora. Novému rektorovi je při ní předávána rektorská pečeť, dostává rektorský řetěz a rektorský prsten. Rektorský prsten je zlacený, se zjednodušeným rytím pečetního znaku Univerzity Karlovy. Jeho autorem je člen cechu pražských zlatníků a pochází z počátku našeho století.U zrodu dnešní 3. lékařské fakulty UK stály jako tři sudičky tři významné instituce zajišťující po desetiletí (respektive po staletí) na nejvyšší úrovni výchovu nových lékařů, rozvoj medicínských oborů i péči o nemocné - jsou to lékařská fakulta Univerzity Karlovy, nemocnice na Královských Vinohradech a Státní zdravotní ústav. Vlastním datem zřízení fakulty je 27. listopad 1953, kdy byla vládním nařízením rozdělena stávající lékařská fakulta v Praze na tři samostatné a různě profilované fakulty. Jednou z nich byla lékařské fakulta hygienická. Původní název vyplýval z její specializace na problematiku hygieny a prevence. Tato profilace, zavedená již o něco dříve jako zvláštní studijní směr na dosud nerozdělené fakultě, sice vedla na jedné straně k rozvoji hygienických oborů v teorii i v praxi, ale současně omezovala uplatnění absolventů v klinických oborech. Počátkem 70. let byla výuka zkompletována, v roce 1990 bylo po nutných reorganizacích a restrukturalizacích posíleno všeobecně lékařské zaměření a fakulta byla přejmenována na 3. lékařskou fakultu UK. Ihned při svém zrodu mohla využít pro vybudování své klinické základny kapacit vynikající pražské nemocnice na Královských Vinohradech. Nemocnice byla budována od počátku našeho století (1902), nejprve jako okresní, později jako státní, další budovy byly postaveny již ve fakultním období v 50. až 70. letech. Špičkoví odborníci na místech primářů oddělení mohli ihned převzít veškeré povinnosti přednostů nových klinik a profesorů - ať již vzpomeneme chirurga E. Poláka, kardiologa V. Jonáše, diabetologa J. Syllabu, neurologa J. Šebka, gynekologa J. Padovce nebo průkopníka plastické chirurgie F. Buriana. Rozvoj mikrobiologických, epidemiologických a hygienických oborů navázal z větší části na tradice "sousedního" Státního zdravotního ústavu. Ústav, slavnostně otevřený roku 1925, prošel po roce 1945 složitým vývojem ve svém institucionálním zařazení i vědecké orientaci, ale mnohé z jeho původního preventivně-lékařského, vědeckého a pedagogického poslání přispělo ke kreditu fakulty před rokem 1989, respektive před návratem ústavu k původnímu zaměření i názvu v roce 1992. Z původního ústavu vyšli také někteří profesoři první generace nové fakulty, zejména epidemiolog K. Raška, jiní přicházeli z dalších pražských i mimopražských pracovišť, jako například zakladatel moderní české lékařské hygieny K. Symon (habilitovaný v Brně). Z nejnovější historie fakulty je třeba zmínit špičkovou úroveň jejích klinik popáleninové medicíny a plastické chirurgie, propojení aktivit fakulty a Pychiatrického centra v Bohnicích (1990) nebo otevření nové budovy děkanátu a některých teoretických, hygienických a preventivních pracovišť (1992) a konečně pak konstituování Kardiologického centra, Diabetologického centra, Traumatologického centra a Onkologického centra ve Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech v posledních dvou letech.
