Na letošní léto, konkrétně na červenec 1997, nikdy nezapomenu. Měla jsem možnost zúčastnit se letní školy - The American Institute of Political and Economic System, pořádané organizací The Fund for American Studies ve spolupráci s Univerzitou Karlovou. Nejdříve se mi do celé akce moc nechtělo, jsem v Praze celý rok, ale pak jsem se přece jen zkusila přihlásit. Napsala jsem několik esejů a vyškemrala pár doporučujících dopisů. Několik měsíců se nic nedělo. Potom jsem absolvovala interview a nakonec přišla zpráva: Congratulations! - Byla jsem vybrána.
Celé akce se zúčastnilo 114 mladých lidí z 22 zemí převážně střední a východní Evropy. Dvacet dva se zdá hodně, ale když spočítáte Estonsko, Ukrajinu, Turkmenistán a další republiky bývalého SSSR, hned zůstane číslice 15. Postupně jsme se sjížděli na kolej Kajetánka a už první den byl plný zkušeností. Těm, co přijeli přímo z letiště, se z astronomické sumy, kterou právě dali za taxi, podlamovala kolena. Pak jsme se setkali s typickou kolejní večeří: posilněni ovarovou polévkou, průsvitnou bramborovou kaší a řízkem, který nešel rozkrojit, natož rozžvýkat, jsme se všichni utíkali k datu 3. srpna (závěr programu) jako k evangeliu. Podobné pocity nás ale opustily hned druhý den.
Každý den jsme měli přednášky na téma americký politický systém a srovnávací ekonomické systémy. Potom jsme probírali případové studie ekonomických reforem některých postkomunistických a asijských zemí. Odpoledne byly vesměs přednášky hostů (Alan Levy nebo Julian Nemeczyk).
Přestože byl celý program strašně zajímavý, musela jsem dát za pravdu prof. Jamesu Lengleovi, který nám hned první den řekl: "Nejvíc se tady naučíte jeden od druhého. My vám k tomu jen připravíme správné prostředí." Měl pravdu, výuka probíhala opravdu zcela neformálně. Kdokoliv mohl kdykoliv položit jakoukoliv otázku, vyjádřit svůj názor nebo dokonce i nesouhlas. Byla to pro mě opravdu škola s velkým Š: musela jsem se učit (všimněte si, že jsem neřekla naučila jsem se) slyšet odlišný názor, akceptovat ho, být trpělivá (ještě že tohle se neznámkovalo) a kamarádit se lidmi i přesto, že oni třeba byli pro trest smrti a já ne...
Celé studium jsme zakončili písemnou zkouškou - trojice esejů za tři hodiny. Potom už přišlo vyvrcholení v americkém (rozuměj grandiózním) stylu: konference s Janem Bieleckim (bývalým polským premiérem), Danielem Daianu (hlavním ekonomem rumunské centrální banky), Robertem Holmanem (poradcem Václava Klause) atd.; piknik v rezidenci velvyslankyně USA v České republice Jenone Walker (kde červené deštníky McDonald's s občerstvením perfektně ladily s barokním palácem, obklopeným nádhernou zahradou) a na závěr slavnostní udílení certifikátů za přítomnosti maďarského prezidenta Árpáda Göncze.
Určitě bude na co vzpomínat. Stejná akce se bude konat příští rok. Zkuste se přihlásit! Určitě by nebylo špatné vnést do "světové politiky" víc českého pohledu...