arolinum,arolinum,rok se nachýlil ke svému konci a nastává doba bilancí a předsevzetí. Ani Spolek absolventů a přátel Univerzity Karlovy - Carolinum se tomu nevyhne. Bilancující valná hromada se sice bude konat až v dubnu příštího roku, ale už nyní můžeme konstatovat, že spolkové akce letošního roku byly hojnější a atraktivnější než ty loňské. Doufáme, že podobný trend bude pokračovat a přitom spoléháme na vás, členy spolku Carolinum, kteří můžete svými nápady, náměty, příspěvky zlepšit činnost spolku i vylepšit spolkovou přílohu v celouniverzitním časopisu Forum. Vždyť doba, kdy vzpomínáme 650. výročí založení naší almae matris, může být pro mnohé z nás velkou inspirací...
Svatoštěpánské setkání
a
prohlídka rekonstruovaného Karolina
Výkonný místopředseda spolku Carolinum PhDr. Michal Svatoš oslavil v těchto dnech padesáté narozeniny. Členové výboru Spolku absolventů a přátel UK v Praze - Carolinum Dr. M. Svatošovi k jeho kulatému jubileu srdečně gratulují. Redakce časopisu Forum, která se ke gratulaci připojuje, požádala při této příležitosti kolegyni Dr. Svatoše Dr. Marii Štemberkovou o stručné jubilantovo curriculum vitae.
Bílá hora znamená pro nás, pracovníky Ústavu dějin a Archivu UK, pojem. Zatímco většina Čechů si z hodin dějepisu pamatuje 8. listopad 1620 jako datum bitvy na Bílé hoře, my máme 8. listopad zatržený v kalendáři jako den, kdy slaví narozeniny náš kolega, PhDr. Michal Svatoš, CSc.
Narodil se v roce velikého sucha a odmítnutého Marshallova plánu, jako nejstarší ze tří bratří v důležitém železničním uzlu Čech - Chocni. Po maturitě odešel náš jubilant na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, aby tu studoval archivnictví a dějepis. V Praze se od té doby usadil natrvalo, nepočítáme-li občasné kratší či delší výlety za hranice všedních dnů. Naši metropoli zná tudíž jako své boty, jejichž podrážky prošlapává při denních cestách do práce od Botanické zahrady UK přes Karlovo náměstí a zpět.
Během studií prožil Michal Svatoš uvolněnou atmosféru šedesátých let, vrcholící v Pražském jaru 1968. Na nákup metrických centů knih si přivydělával jako pomocná vědecká síla v Archivu UK, kde po absolutoriu získal trvalý úvazek. Svému původnímu pracovišti zůstal věren do dneška, kdy je již několik let vedoucím Ústavu dějin UK.
V rozporu s datem svého narození se kolega Svatoš ve své vědecké práci nevěnuje bělohorské porážce českých stavů a jejím důsledkům. Svým badatelským zaměřením je především medievalista, tedy odborník na dějiny středověku, o němž Jan Werich kdysi prohlásil, že se musí stále posouvat, aby byl vždy přesně uprostřed. V centru jeho vědecké pozornosti zůstává trvale historie naší almae matris a univerzit vůbec. Z množství jeho referátů na sympoziích a vědeckých konferencích a tištěných prací jmenuji alespoň první svazek velkoryse pojatých čtyřdílných Dějin Univerzity Karlovy (1995), který redigoval a autorsky spolutvořil.
Všichni mu přejeme, aby úspěšně pokračoval ve vědecké a pedagogické práci a už nyní se těšíme na oslavy jeho šedesátin, které se budou konat 8. listopadu 2007 v 17.00 hod. v Ústavu dějin UK a Archivu UK.
Dne 30. října 1997 se rozezněla Velká aula Karolina nadšeným potleskem. Výkon předního houslisty Václava Hudečka si to rozhodně zasloužil. Další ze zajímavých koncertů pořádaný Spolkem absolventů a přátel UK společně s Ligou proti rakovině (dobrovolným vstupným mohli návštěvníci přispět na činnost obou organizací) se vydařil. Vzpomeňme například na ten poslední - se sólistkou ND Evou Urbanovou. V doprovodu cemballa (Petr Adamec) zazněly před zaplněnou aulou posluchačsky vděčné barokní melodie - Händlovy, Bachovy a Bendovy několikavěté sonáty, doplněné Tartiniho vášnivým Ďáblovým trylkem. Jistě stojí za zmínku hudebníkovo jubileum osobní - letos, 12. listopadu,bylo tomu přesně třicet let, kdy započala Hudečkova závratná umělecká dráha s mnoha úspěchy... Na úspěchu vzpomínaného koncertu se bezesporu podílela i vynikající akustika Velké auly Karolina. Také Karel IV., stojící na čelném místě, se tvářil spokojeně, ačkoliv mu musela ta moderní hudba připadat přinejmenším velmi neobvyklá...
Poděkování a kytici květin předala Václavu Hudečkovi tajemnice spolku Carolinum Mgr. Jana Vopravilová.
Norimberk je v dějinách střední Evropy spjat s osudy Prahy i zeměmi České republiky mnoha událostmi. Znovu jsme si to připomněli na zájezdu spolku Carolinum ve dnech 8. - 9. listopadu 1997. Hlavním garantem programu a celé akce byly dvě organizátorky: Mgr. Jana Vopravilová (za spolek) a Dr. Ivana Thielová (za německou stranu). Sobotní odpoledne bylo věnováno prohlídce města s odborným výkladem. Dr. Ivana Thielová vyučuje v Norimberku a Erlangenu češtinu - pro její netradiční způsob výuky a nezdolnou energii, spojenou s množstvím nápadů, jsou její kurzy hojně navštěvovány lidmi všech věkových skupin. Hlavním bodem programu byl společný večer s posluchači těchto kurzů češtiny. Pozvaní čeští hudebníci navodili přátelskou atmosféru tím, že na zahájení zahráli ty německé národní písně, které Němci znají a rádi si zazpívají. Německá strana se postarala o bohatý švédský stůl s domácím jídlem. Češi dodali pivo (české) a víno (moravské). Výbornou atmosféru večera lze těžko popsat, tu je třeba zažít.
Neděle začala ve starobylém Altdorfu. Na radnici nás přátelsky uvítal radní a vedoucí kanceláře starosty Gerhard John, hovořil i historik Hans Recknagel. Po jeho poutavém výkladu o dějinách města a univerzity pokračovala prohlídka historických budov města. Bude vás možná zajímat, že příští rok bude v Altdorfu otevřeno univerzitní muzeum, kde budou připomenuty i kontakty s Univerzitou Karlovou. Univerzita v Altdorfu se chlubí mnoha významnými žáky, jsou mezi nimi například A. Waldstein a G. W. Leibniz. Díky speciálním úpravám na ní mohou studovat i tělesně postižení studenti. Odpolední cesta domů byla vyplněna i návštěvou muzea hornictví a sklářství v zámku Theuern. Zájezd obsahoval vše, co k exkurzím spolku Carolinum patří - kulturně poznávací část, odbornou přednášku a společenské setkání v milé a přátelské atmosféře.
Falcká Universität Altdorf byla založena 29. června 1623. Jedna z jejích historických podob je zachycena na reprodukci obrazu univerzity z poloviny sedmnáctého století.
Hned dvě akce Spolku Carolinum byly 18. listopadu 1997 spjaty se jménem české básnířky a intelektuálky Elišky Krásnohorské. Odpoledne proběhla ve vestibulu univerzitní budovy v Celetné ulici vernisáž výstavy Eliška Krásnohorská a počátky akademického vzdělávání žen a ve Vlasteneckém sále Karolina pak vzpomínkový večer pod názvem Eliška Krásnohorská a 100. výročí studia žen na Karlově Univerzitě. O obě akce byl velký zájem, Vlastenecký sál Karolina byl plně obsazen.
Mezi zájemci o přednášky a zamyšlení nejen nad životem a dílem E. Krásnohorské, ale i nad dobou, v níž žila, byla i předsedkyně Spolku švýcarských akademiček v Curychu Claudia de Morsier. Posluchačkám (v auditoriu byli snad jen dva tři muži) večer jistě utekl rychle, padlo během něj mnoho zajímavých myšlenek a všichni přednášející hovořili velmi zasvěceně a poutavě (např. PhDr. Marie Štemberková z Ústavu dějin UK, jež se zabývala tématem intelektuálky v české literatuře na přelomu minulého a našeho století nebo prof. MUDr. Lidka Lisá, DrSc., která hovořila o problému skloubení rolí vysokoškolsky vzdělané ženy a matky). Samostatný článek s výběrem všeho nejzajímavějšího, co se mohli účastníci večera o Elišce Krásnohorské dozvědět, přineseme v příští spolkové příloze.
Nedávno jsem si naladila rozhlasovou stanici Praha a uslyšela nezaměnitelný, lehce zastřený mužský hlas, hovořící nádhernou češtinou o Abú Síru. I když mi začátek hodinového pořadu utekl, moje mozkové závity uvítaly nadšeně příliv informací o postupu vykopávek expedice Egyptologického ústavu FF UK a o nejnovějším "hitu", objevení neporušeného šachtového hrobu. Pár dnů jsem přemýšlela o tom, co jsem se dozvěděla, a s nadšením jsem přivítala pozvánku spolku Carolinum na přednášku prof. M. Vernera se stejným tematickým zaměřením. Spolek ji uspořádal v Zelené posluchárně a návštěvníků bylo tolik, že mnozí stáli. Stáli téměř hodinu a půl a sledovali poutavé vyprávění - příběh o koncesi Egyptologického ústavu v Abú Síru, o usměvavém faraónovi Raneferefovi, o nedokončené pyramidě (na diapozitivu vypadala jako zapomenutý, pískem zavátý kanál), o šachtovém hrobu, který by měl být za pomoci důmyslného technického zařízení v příštím roce na jaře otevřen a vydat tak po tisíciletích svá tajemství... Čas běžel neuvěřitelně rychle, najednou bylo půl sedmé večer, profesor Verner sotva stačil zodpovědět pár dotazů. Při odchodu ze Zelené posluchárny měli mnozí návštěvníci (včetně mne) chuť vzít do ruky nějaké malé košťátko a jít našim egyptologům pomoci alespoň šetrně odstraňovat písek z nádherných starověkých egyptských kamenných staveb a předmětů.
Nashledanou při dalším pokračování vašeho příběhu, pane profesore!
