Jistě si ještě vzpomínáte na oslovení soudruhu vedoucí nebo soudruhu řediteli (případně na ženské ekvivalenty téhož). Někteří si tuto socialistickou titulaturu bezmyšlenkovitě osvojili, někdo ji nepřišel na chuť nikdy. Někomu bylo jedno, kdo mu určuje úkoly, kdo ho hodnotí, kdo a podle jakých kritérií mu určuje například výši prémií. Bylo mu lhostejné, jestli s ním někdo neomaleně manipuluje. Někomu došlo, že "pracovní zařazení" soudruh (soudružka) vedoucí - samozřejmě že mutatis mutandis - znamená, že dotyčný zastává svou funkci díky stranickému nepotismu, leštěním klik patřičných sekretariátů - nebo ji získal zvýšenou aktivitou na poli ideologickém a nikoliv patřičnou kvalifikací, poctivou prací, slušným chováním a přirozenou autoritou u svých spolupracovníků.
Potom "čas oponou trhnul" a místo soudruhů (soudružek) vedoucích bylo zapotřebí, aby pracovní kolektivy vedli ti, kteří splňovali požadavky, dříve zhusta opomíjené. Stalo se tak ve všech organizacích, které chtěly pracovat efektivněji, udržet se v tlaku konkurence a nebát se o svou budoucnost. Začalo se volat po manažerech, jako po kompetentních osobách, kteří spojí umění vedení a řízení pracovních kolektivů a jsou s to, spolehlivě kormidlovat svá pracoviště v rozbouřených vodách tržního hospodářství. Tento požadavek se nevyhnul pouze organizacím, s nimiž je existence managementu evidentně asociována (organizacím hospodářským a výrobním), ale neobešel ani organizace vědecké, kulturní a vzdělávací. Tedy ani Univerzitu Karlovu. I na její půdě vznikají pracoviště, která - zjednodušme v této souvislosti slovo management - si musí "na sebe vydělat", ať už máme na mysli útvary, které tak činí stále, nebo vznikají ad hoc (např. výzkumné nebo autorské týmy), jež musí kvůli zachování své existence (či posílení vědecké reputace) respektovat pojmy z teorie managementu, jako marketing, sponzoring, nabídka-poptávka, klient-zákazník či umění nabídnout a prodat (se praxi). Nová skutečnost je samozřejmě velmi náročná pro všechny, kteří musí k vědecké kvalifikaci přidat navíc ještě kvalifikaci manažerskou, oblast specifickou a obtížnou, aplikovanou na specifické podmínky univerzitní. Zatím žádná škola totiž profesní vysokoškolské manažery nevychovává. POdle mého názoru by si i pracovníci Univerzity Karlovy měli stále více vzít za své, že manažerská činnost není nic, co by stálo za zdmi univerzity, nebo se týkalo jen jejího "vedení". Že patří do kvalifikační struktury všech vedoucích pracovníků fakult, kateder i dalších univerzitních pracovišť.
Možná, že v budoucnosti bude i některá z fakult Univerzity Karlovy (snad nová "sedmnáctá", na jejímž vzniku se pracuje), která pomůže dobré manažery připravit: odborníky znalé specifického života Univerzity Karlovy, vychované na její půdě, vybavené všemi potřebnými znalostmi pro pomoc, ve složitých podmínkách postmoderní společnosti, v níž i vzdělání je zboží (byť specifické). Měli by dovést Univerzitu Karlovu k prosperitě nejen duchovní, ale i ekonomické...
