Forum IV/7

Mobilní seismické stanice MFF UK v akci

Častý výskyt zemětřesení ve Středomoří je všeobecně dobře znám. Ve stínu nedávné aktivity ve střední Itálii však téměř bez povšimnutí zůstalo silné zemětřesení v západním Řecku, s epicentrem u ostrova Zakynthos (18. listopadu 1997, magnitudo 6,6). Otřesy byly pocítěny na celém Peloponésu a dokonce až v Athénách. Zemětřesení naštěstí nemělo za následek žádné oběti na životech ani vážnější materiální škody. Naprosto zásadní význam však mělo pro pracovníky katedry geofyziky Matematicko-fyzikální fakulty UK, kteří v té době právě instalovali své nové seismografy na třech lokalitách v západním cípu Korintského zálivu. Lze si snad představit lepší "křest" nových přístrojů?

Řecko je se svou vysokou seismickou aktivitou unikátní přírodní laboratoří, v níž pracovat si každý seismolog považuje za nejvyšší čest. Byl to i náš sen. Začal nabývat konkrétnější obrysy po roce 1990, kdy jsme navázali intenzivní spolupráci s profesorem Akisem Tselentisem a jeho seismologickou laboratoří na univerzitě v Patrasu. Od roku 1995 jsme začali řešit společný projekt, zabývající se seismickými metodami průzkumu uhelných ložisek v Řecku. A v roce 1997 jsme se konečně mohli pustit do společného studia zemětřesení v Korintském zálivu s podporou grantů GA UK a Inco-Copernicus. V té době přišlo rozhodnutí fyzikální sekce a vedení MFF UK, podpořit ze skromných investičních prostředků projekt, kterému jsme začali říkat "mobilní seismická stanice", sumou pro nás téměř astronomickou - 1,4 milionu Kč.

Třísložkové seismografy anglické firmy Guralp digitálně zaznamenávají seismické kmity v širokém oboru frekvencí, od 0,03 do 50 Hz, s dynamickým rozsahem 140 dB. Vzorkování s nastavitelnou frekvencí je synchronizováno s absolutním časem pomocí družicového globálního pozičního systému, GPS. Zápis je prováděn na výměnné pevné SCSI disky. Firemní software umožňuje např. kalibraci přístroje, nastavení registrace v čekacím režimu, zobrazení kmitů na přenosném počítači, konverzi úsporného binárního formátu do standardních formátů užívaných v seismické observatorní praxi. A hlavně, přístroje jsou v pravém slova smyslu mobilní, schopné snadného převozu a rychlé instalace. Je tedy například možné přesunout celé "trojče" našich stanic blíže k epicentru nějakého budoucího velkého zemětřesení v dané oblasti.

Když akademik Alois Zátopek (1907-1985), první profesor geofyziky na Univerzitě Karlově, pečoval o jednu z prvních seismických stanic v Evropě, zřízenou v roce 1924 a od té doby stále registrující zemětřesení z celého světa v podzemí budovy dnešní MFF UK v ulici Ke Karlovu 3 v Praze, ještě netušil, že se jeho žákům dnes také podaří dobrý krůček. Takže, vážený pane profesore, s malým zpožděním k Vašim nedožitým devadesátinám, zde je malý dárek: první česká expedice širokopásmových seismických stanic, toho času Patras, západní Řecko.

doc. RNDr. J. Zahradník, CSc.
vedoucí katedry geofyziky MFF UK

Mapka západního Řecka s vyznačením polohy seismických stanic MFF UK, místních řeckých stanic (PATNET) a epicentra zemětřesení z 18. 11. 1997. Na seismogramu je hlavní otřes a těsně za ním nejsilnější dotřes.



Hungaristika na Filozofické fakultě UK

Na univerzitě je maďarská filologie - s menšími přestávkami - přítomna od roku 1854, kdy začala pracovat pod vedením Szende Riedla. Z dalších významnějších osobností jmenujme alespoň Františka Brábka, překladatele maďarské literatury, jenž působil na Karlo-Ferdinandově univerzitě jako lektor maďarského jazyka a literatury, a Slováka Pavla Bujnáka, který vedl seminář v době meziválečné. Jistě není bez zajímavosti, že o obor se zajímali a podporovali jej T. G. Masaryk, F. X. Šalda či Emanuel Rádl. Vynikající bohemista Vladimír Šmilauer pak nejen sám uměl maďarsky, ale podílel se rovněž na výuce maďarštiny.

Po válce (v roce 1950) obor obnovil světoznámý představitel obecné lingvistiky a ugrofinistiky Vladimír Skalička a od té doby si pražská hungaristika zásluhou profesora Petra Rákose a pod jeho vedením vydobyla přední místo ve světové hungaristice. Potvrzením této skutečnosti je, že právě profesor Rákos stál v letech 1991 - 1996 v čele Mezinárodní organizace pro maďarskou filologii působící v rámci UNESCO.

Roku 1990 bylo v Ústavu lingvistiky a ugrofinistiky založeno Středisko maďarských studií, které umožňuje rozrůstání mezinárodních vztahů v oboru a je i zázemím pro vědeckou práci. Naléhavost nových úkolů ještě více vynikla poté, co z brněnské Masarykovy univerzity nastoupil do funkce velvyslance České republiky v Maďarsku prof. Richard Pražák (též pražský absolvent) a pražská hungaristika tak zůstala jediným českým institucionálním rámcem pro výuku oboru.

Pozoruhodné je, že i po rozpadu Československa zůstala Praha vyhledávaným místem studia maďarštiny pro studenty maďarské národnosti ze Slovenska. Středisko maďarských studií navštěvují renomovaní hungarologové z celého světa. V uplynulém období to byla řada vynikajících osobností, a to nejen z Budapešti, ale i z Londýna, Göttingenu či Vídně.

Za uznání významu oboru lze považovat návštěvu prezidenta Maďarské republiky Árpáda Göncze v Praze (vloni v říjnu) a jeho setkání s hungaristy našeho ústavu. Petr Rákos při této příležitosti připomněl, že je dobrou tradicí zvát významné představitele maďarského kulturního života, takže spisovatel a překladatel Árpád Göncz do této řady pozvaných hostí zcela nepochybně patří; je jen souhrou náhod, že pozvání přijal právě v době, kdy zastává i funkci prezidenta Maďarské republiky. V rámci neformální debaty byla příležitost poděkovat za podporu maďarských státních orgánů, věnovanou rozvoji hungaristických pracovišť na celém světě, knihovnami počínaje a stipendii studentů, postgraduantů či učitelů konče.

Patrně nejvýznamnějším momentem celého setkání však bylo přátelské, otevřené ovzduší, v němž se zmíněné setkání neslo. Árpád Göncz dostál své pověsti pozorného a zábavného společníka a ani v nejmenším se nenechal svazovat rolí státníka. Všem přítomným - především pak studentům - potvrdil svým bezprostředním vystupováním, že intelektuál je synonymem diplomata v nejširším slova smyslu, tedy člověka, jehož duchovní zázemí se opírá o evropské humanistické tradice. Ve stejném duchu vyzněla i pro studenty provokující, zároveň však uznalá slova, která prezident zapsal do pamětní knihy:

Měl jsem kdysi polského přítele, který se jako lingvista věnoval čínštině. Na otázku, proč právě čínština, mi odpověděl: víš, začal jsem s maďarštinou, ale bylo to pro mě trochu moc obtížné... Tolik o Vašem oboru! Děkuji a všechny Vás srdečně zdravím - od bažantů po profesory a AKADEMIKY.
Árpád Göncz, 14. října 1997

PhDr. Evžen Gál
Středisko maďarských studií FF UK

Maďarský prezident Árpád Göncz přichází v doprovodu Petra Rákose na katedru hungaristiky.
Foto Forum: Michaela Vlčková


Jak dopadlo hodnocení EDS?

Počátkem února 1998 navštívil Evropské dokumentační středisko UK vedoucí Delegace Evropské komise v Praze Joannes ter Haar (na naší fotografii první zprava v rozhovoru s Dr. Jiří Hýbnerem) v doprovodu svého tiskového mluvčího Dušana Ondrejičky, vedoucího projektu PHARE Pavla Černocha a vedoucího oddělení politiky a rozšíření Evropské unie Davida Ringrose. Cílem návštěvy bylo seznámit se s činností EDS, s jeho informačními fondy a službami včetně nejnověji zavedených služeb audiovizuálních. Vzácné hosty uvítal generální tajemník Evropského informačního střediska UK Dr. Jiří Hýbner a vedoucí oddělení EU (EDS) Dr. Jitka Hradilová, která podala podrobnou informaci o výsledcích dvou projektů realizovaných v EDS v roce 1997 v rámci programu PHARE a Fondu rozvoje vysokých škol. Na základě těchto projektů mají nyní uživatelé služeb EDS přístup ke všem formám informací z produkce Evropské unie, od tištěných přes mikroformy (mikrofiše), až po nejnovější elektronické formy (CD-ROM a Internet) a televizní vysílání Europe by Satellit. Joannes ter Haar vysoce ocenil úroveň poskytovaných služeb a poděkoval všem pracovníkům EDS za přínos, který jejich práce znamená pro přípravu České republiky na plné členství v Evropské unii.

Dr. Jitka Hradilová
vedoucí odd. EU (EDS)

Foto Forum: Michaela Vlčková


Výhledy lékárenství

Dne 20. února 1998 uspořádala katedra sociální a klinické farmacie FaF UK Hradec Králové pracovní den k životnímu jubileu významných českých farmakologů doc. RNDr. PhMr. Václava Ruska, CSc., prof. RNDr. Vladimíra Smečky, CSc. a prof. RNDr. PhMr. Jana Solicha, CSc. na téma Výhledy lékárenství do příštího tisíciletí. Jednání se zabývalo budoucností sociální a klinické farmakologie, významem farmaceutické společnosti a lékárnické komory v rozvoji lékárenství a ještě několika dalšími tématy. Během pracovního dne vystoupili i jubilanti, kteří hovořili na téma Jak to vidím já.

....a něco navíc

Zpráva o konání pracovního dne katedry sociální a klinické farmacie FaF UK Hradec Králové nám připomněla, že svým čtenářům dlužíme ještě příspěvek doc. RNDr. Jiřího Vlčka, CSc., který se - bohužel - nevešel do minulých čísel našeho časopisu. A to je ono ... něco navíc.

(jak)


Lékové informační centrum na FaF UK

Na podzim roku 1995 bylo na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové založeno lékové informační centrum, které poskytuje zdravotnickým pracovníkům odborné farmakoterapeutické informace. K jeho založení došlo v rámci doktorské práce v oboru klinické farmacie, která měla za cíl prozkoumat možnosti uplatnění takovéhoto centra v České republice. V současnosti u nás existují při zdravotnických zařízeních dvě léková informační centra (v Brně a v Praze) a několik jich tvoří součást farmaceutických firem. Vysoký nárůst počtu registrovaných léků s sebou nese potřebu vyhledávat informace z oblasti jejich využití - z farmakoterapie. Lékové informační centrum na Farmaceutické fakultě podporuje spojení fakulty s praxí i s jinými zdravotnickými profesemi. Jeho činnost ovšem není závislá na ekonomicky profitujících organizacích a řídí se výhradně hledisky racionální farmakoterapie. Jednotlivé dotazy řešené v centru a vlastní metodiku práce lze využít při výuce pregraduálních i postgraduálních studentů nejen v oblasti farmakoinformatiky. Význam práce s informacemi bude i v budoucnosti stále vzrůstat. Vznik centra je konkrétním příspěvkem farmaceutické fakulty k jejímu rozvoji.

Mgr. Hana Müllerová
FaF UK

Barokní lékarna "U granátového jablka" hospitálu v Kuksu - polovina 18. století.

Repro: archiv UK


Moderní role sociální a klinické farmacie

Katedra sociální a klinické farmacie (SoKF) vznikla v roce 1993 jako nástupce katedry organizace a řízení farmacie, která se podílela na výuce od začátku založení Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové, tedy od roku 1969. Náplní SoKF je završení studia farmacie doplněním poznatků o léčivu z pohledu společnosti. Výuka má rovněž poskytnout studentům možnost začlenit si všechny během studia nabyté poznatky tak, aby byli s to naplňovat moderní roli farmaceuta. Naši absolventi se cvičí v zásadách zdravotní a především lékové politiky (základní zdravotní legislativa, výzkum, výroba, distribuce a dispenzace v oblasti léčiv, odborné a profesní organizace, samoléčení, podpora zdraví), získávají základní poznatky z farmakoinformatiky (výběr informačních zdrojů, jejich zpracování a možnosti jejich využití v konzultační a dispenzační činnosti; léková informační centra apod.), základní poznatky z farmakoepidemiologie a farmakoekonomiky (spotřeba léčiv, hlášení nežádoucích účinků, sledování terapeutické hodnoty léku, sledování racionální farmakoterapie). Studenti si osvojují komunikační dovednosti a mají možnost získávat poznatky z historie farmacie. Důraz je kladen i na seznámení se s možnostmi sociálního výzkumu. Speciální povinností pro katedru je výuka lékárenství a organizace praxí.

Ve výzkumu je zdůrazňována farmakoepidemiologie (studium a příprava databází pro analýzu spotřeb léčiv a jejich terapeutické hodnoty či analýza vztahu odborné a laické veřejnosti k léku). Námětů na výzkum se v této rušné době přeměny společnosti v ČR nabízí mnoho a nevýhodou je pouze určitá osamocenost SoKF v tomto vědním odvětví v ČR.

Náplň výuky a metodologie vědy má ve srovnání s ostatními tradičními disciplinami rychlejší dynamiku změn a vyžaduje od týmu katedry být stále v kontaktu s problémy praxe, což je nutné především pro výuku. Zajistit účast odborníka z praxe na výuce je obtížné, a to pro nezájem opustit daleko lépe honorovaná místa v praxi a jít učit na školu. Členové katedry často v rámci profese musí být intenzivně zapojeni do aktivit souvisejících s běžným životem zdravotnického odvětví, aby byli schopni přímo za chodu studovat změny, které se objevují. Členové SoKF jsou zváni do různých komisí Ministerstva zdravotnictví či SÚKL - v minulosti to byla komise pro nová léčiva, v současnosti komise pro volně prodejná léčiva, lékovou politiku, individuálně připravovaná léčiva, komise pro návykové látky a lékopisná komise. Při katedře jsme také založili Lékové informační centrum.

Spolupráce s vědeckými organizacemi je nezbytná - členové jsou zapojeni přímo do vedení sekcí klinické farmacie, sociální farmacie, nemocničních lékárníků a DURG. Na mezinárodní úrovni jsou zapojeni do struktur Evropské společnosti klinické farmacie.

Výčet všech aktivit dokazuje, že více společensky orientovaná náplň katedry, kterou SoKF má, odpovídá potřebám doby. Zdravotnictví se totiž přiklání k filozofii léčit člověka jako bytost determinovanou jeho somato-psycho-sociálními charakteristikami. Domníváme se, že tým naší katedry (a tedy celá Farmaceutická fakulta UK) k tomuto změněnému postoji k nemocnému je schopen při pre- a postgraduální výchově farmaceutů přispět.

doc. RNDr. Jiří Vlček, CSc.
vedoucí katedry sociální a klinické farmacie
LF UK v Hradci Králové

Italská majoliková albarela z 18. století, jeden z četných exponátů Českého farmaceutického muzea, účelového zařízení FaF UK.

Repro: archiv redakce


Velmi úspěšný tým je "na právech"

Jednání Evropského soudního dvoru velmi silně evokovala atmosféra studentské soutěže na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (na našem snímku), která zde probíhala 13. a 14. února 1998. Studentskou soutěž uspořádala European Law Moot Court Society, nevládní organizace se sídlem ve Stockholmu, ve spolupráci s katedrou evropského práva Právnické fakulty UK. Na celé akci se sponzorsky podílely Česká asociace pro evropská studia, Squire a Sanders & Dempsy L. L. P. Praha. Evropský soudní dvůr je soudní institucí, která zajišťuje především to, aby soudy EU aplikovaly právní předpisy Evropské unie ve všech jejích zemích stejně. Smyslem studentské soutěže je pak porovnat znalosti práva Evropské unie a dovednosti jejich uplatnění v praktickém životě, resp. právě například u Evropského soudního dvoru. Může se totiž stát, že dnešní studenti právnických fakult v Evropě (včetně PF UK) se jako budoucí soudci nebo právní zástupci v nějaké roli mohou jednání ESD v budoucnosti aktivně zúčastnit. Během soutěže na PF UK zkřížili v regionálním finále své znalosti a dovednosti z evropského práva formou simulovaného soudního sporu studenti deseti univerzitních týmů z Británie, Švédska, Francie, Německa, Řecka, Nizozemí a Belgie. Výkony jednotlivých studentských týmů posuzovala mezinárodní porota deseti "soudců", významných znalců evropského práva (z PF UK JUDr. Ing. Jiří Zemánek, proděkan pro zahraniční styky a JUDr. Richard Král z katedry evropského práva).

Redakci našeho časopisu JUDr. Ing. Jiří Zemánek sdělil, že "soutěž má část základní a část play-off. Nejúspěšnější týmy postoupí - společně s vítězi z dalších regionálních finále (kromě Prahy jsou místa konání ještě Turku, Soluň a Berlín) - do závěrečného kola, které se uskuteční v březnu t. r. přímo u Evropského soudního dvoru v Lucemburku. V pražském regionálním finále zvítězil tým PF Svobodné univerzity Brusel (ULB). Tým Právnické fakulty UK se s úspěchem vrátil z regionálního finále z finského Turku, kde obsadil třetí místo a spolu se studentkou IV. ročníku Adélou Klírovou, která zvítězila v soutěží tzv. generálních advokátů, postoupil do závěrečného finále.

(jak)


Ze zprávy generálního advokáta

Málokoho by asi v letošní zimě napadlo sbalit kufry a vydat se ještě více na sever - do téměř polární Skandinávie. Čtyřčlenný tým studentů PF UK však neměl na výběr. Byl totiž vybrán na základě svých písemných argumentací k reprezentaci své fakulty i země v regionálním kole celoevropské soutěže ve znalostech práva Evropské unie, které se konalo na přelomu ledna a února ve finském Turku.

Tato soutěž má již dlouholetou tradici a je uznávána jako nejkvalitnější svého druhu v Evropě. Účastníci si rozdělí mezi sebou role obžaloby, obhajoby a generálního advokáta a řeší komplikovaný spor dvou fiktivních zemí Evropské unie. Jelikož vše probíhá podle procedurálních pravidel Evropského soudního dvora, soutěžící musí argumentovat a odpovídat na otázky soudců jak v angličtině, tak ve francouzštině. I přes nepříznivou situaci zaviněnou katastrofálním nedostatkem příslušné literatury studenti Lucie Banyová, Adéla Klírová, Hana Růžičková a Emil Ruffer porazili většinu týmů z členských zemí Evropské unie a umístili se na třetím místě. Studentka Adéla Klírová vyhrála rovněž cenu o nejlepšího generálního advokáta a bude naší zemi reprezentovat v celoevropském kole v Lucembursku.

Slova jako Praha, Univerzita Karlova či Česká republika byla během soutěže v Turku vyslovena mnohokrát a jistě většině studentů, mladé evropské generaci, a soudcům, současným aktivním členům EU, uvízla nadlouho v paměti. Je nesporné, že aktivity studentů PF UK vytvořily pozitivní obrázek o naší připravenosti vstoupit do Evropské unie. V tomto ohledu si jen můžeme zbožně přát, aby to bylo znát i z aktivit naší politické reprezentace.

Adéla Klírová
studentka IV. roč. PF UK


Proč neučí?

Zájmem PedF je sledovat uplatnění absolventů, zejména zda dělají to, na co jsou připravováni - tedy pedagogickou práci. Výzkum mezi absolventy z let 1993-1995 (FRVŠ 1966) se zaměřil i na to, proč mnozí ze školství odcházejí. Srovnání s výsledky dalších šetření v roce 1997 ukazuje, že zjištění mají obecnější platnost. To, že naši absolventi neměli potíže s hledáním zaměstnání, tkví jistě nejen v tom, že mnohde byl učitelů nedostatek, ale i v paradoxní přednosti PedF, že vzdělává nejen pro učitelství, ale poskytuje psychologickou, pedagogickou a společenskovědní přípravu pro práci s lidmi i mimo školství (o přípravě jazykové, práci s počítači ap. nemluvě). Situaci absolventů PedF ovlivňuje, že jde často o ženy, které se chystají na plnění mateřské role, tedy i k přehodnocování profesní dráhy (odklady nástupu, částečné úvazky, dovolené, volby mezi zajištěním rodiny a zájmy profese apod.). Ve školství nepracovalo 24%, budoucí učitelskou činností si ve výhledu pěti let "nebylo jisto" 34% tázaných. Silný byl u absolventů zájem o další studium (29%). Konkurencí školství pak byly v jejich úvahách práce v kultuře, poradenství (27%), poněkud méně (13 - 21%) práce v zahraničí, v obchodu a službách, v řízení (37% mužů), v sociální práci, v podnikání, v cestovním ruchu a ve sportu.

Kritickou bývá konfrontace absolventa s praxí a jeho osobní situací po skončení studia. K čelným motivům práce ve školství patří sám charakter práce a její přínos pro učitele i společnost (tvůrčí práce s dětmi, seberealizace, užitečnost, poslání). Školství přitahuje i volnější dispozicí časem pro přípravy, mimoškolní práci s dětmi, ovšem i pro osobní záležitosti. Týká se to zvláště žen s dětmi. Prodlužování přímé výukové povinnosti se tak dotýká jednoho z nejdůležitějších motivů setrvání mladých ve školství (časová zátěž, omezení možností vylepšení materiální situace, ztráta jistoty zaměstnání). Naopak mezi důvody opouštění školství figuruje na prvním místě časová a neuropsychická náročnost práce (permanentní stres, stálá příprava a vzdělávání se, hlasové vypětí). Pocit náročnosti souvisí významně s problémy jednání žáků a rodičů (nezájem, rostoucí nekázeň a výchovná problémovost, morální úpadek dětí a mládeže, konflikty s rodiči), s prožíváním problémů v řízení na různých úrovních (chaos a atmosféra ve školství, organizace práce ve škole) i vztahů v kolektivech (feminizace, neshody se staršími, malicherné spory, konflikty s vedením, kliky), v nichž někteří pociťují, že narážejí na zkostnatělost a nepochopení svých představ o netradičních přístupech, které si přinášejí z fakulty. Řadu demotivujících potíží vysvětlí nezkušenost, mnohé plynou i z objektivních nedostatků (vybavení, učebnic, osnov). V konfrontaci s praxí i s životní situací absolventa orientace na učitelské povolání s odstupem od absolutoria relativně klesá, zatímco význam hmotné stimulace roste (uživit rodinu, zajistit byt). Motivace k učitelství a představa o vysoké náročnosti a významu práce se dostává do kontrastu s pocitem nedocenění, a to nejen materiálního. Tázaní mají pocit nízké prestiže v očích veřejnosti, k níž podle jejich názoru přispívají také média a nadřízené orgány. Ve spojení s pocitem nedostatku perspektiv a lákadly atraktivnějších nabídek se nelze divit i pocitům "marnosti a bezmoci", a to i při zvnitřnělém pozitivním vztahu k povolání. Učitelé odcházejí ze školství i proto, že své poslání nemohou naplňovat dle svých představ. Hlavním motivem povolání učitele zůstává pro mnohé sama jeho povaha, mnohdy ale potud, pokud je životní situace nenutí volit zaměstnání jiné.

PhDr. Radomír Havlík, CSc.
katedra filozofie a sociálních věd PedF UK