Milí čtenáři Forum,
naplno se rozběhly jednotlivé akce univerzitního jubilea a časopis Forum ve slavnostním barevném hávu doslova praská ve švech. Každé číslo - jak se v redakční hantýrce říká - přetéká také o několik desítek stran! Ale na šestnáct daných tiskových stránek i s fotografiemi se vejde pouze přesný počet rukopisných stran... Nic víc a nic míň! Tím největším "otesánkem", zabírajícím od listopadu minulého roku nejvíce prostoru, je zbrusu nová rubrika "650 let cesty za poznáním a vzdělaností", tedy zpravodajství z jednotlivých slavností, konferencí a sympozií, konaných v rámci univerzitních oslav. Téměř všechny příspěvky (především ty z fakult UK), vyžádané, ale i zaslané z vlastní iniciativy, mají jednu jedinou, zato stabilní závadu - neřídí se redakční limitující zásadou, že méně (stran textu) je vždycky více. Že zaslaná, opravdu výstižná zpráva o konferenci, krátká výstižná anotace vydané knihy pro informování celouniverzitní veřejnosti postačí (pokud má autor větší ambice, může požádat tiskové oddělení o zprostředkování média, kam by se jeho příspěvek v celé šíři hodil). A existují také fakultní zpravodaje, i to je možnost sdělení. Redakci časopisu se mnohdy stává, že po převedení (nebo přepsání) autorského textu podle normovaného řádkování a počtu písmen na řádku, se text zvětší o polovinu. Zpráva o akci, pořádané k výročí, nese s sebou i "malé" dějiny katedry, fakulty, nebo výzkumného pracoviště. A jakákoliv "redukční dieta", tedy krácení, se nepřipouští a neodpouští.
Tyto všechny známé (ale jak praxe ukazuje neznámé) záležitosti uvádím v dnešním editorialu jako jeden z mnoha pokusů o smír v nevyhlášeném "boji" o tiskové strany časopisu Forum - mezi Kapulety (dopisovateli) a Monteky (redakcí). Celouniverzitní časopis má stejná práva i povinnosti jako jakékoliv celoplošné médium - pokud autor nedodrží rozsah domluvený s redakcí, bývá jeho materiál upraven. Vzhledem k tomu, že stále vznikají nové dohady na toto staronové téma, považuji za nutné našim dopisovatelům opakovat, že větší počet stran u jednotlivých čísel nepřichází v úvahu (podle zcela jasného finančního kritéria rozpočtu).
Přes pracnost krácení, mě osobně, jako člověku, který stál u zrodu časopisu, "příliš mnoho not" mnoha příspěvků paradoxně rozradostňuje: je o nás zájem, ty tam jsou časy, kdy jsme se obávali o náplň prvních čísel a o čtenářský zájem. Vyhráli jsme: jsme čteni, tudíž existujeme... K zavýskání by jen postačilo začít pokud možno ihned v praxi provádět gentlemanskou dohodu o délce materiálů - a to hned od příštího čísla...
