Forum IV/8-9

Co nabízí historické ohlédnutí?

Letošní výročí Univerzity Karlovy je jistě dobrý důvod k oslavě této ctihodné a slavné instituce, která už 650 let zdobí naše hlavní město. Ohlédnutí za slavnou minulostí je však také příležitostí položit si pár otázek.

Čím a jak se stalo, že na rozdíl od stovek jiných dobových institucí, které dávno zanikly, naše univerzita přetrvala staletí a není dnes o nic méně živá a aktuální, než byla kdysi? Jistě, byly tu desítky velkých osobností, které ji v každé době nesly, a tisíce těch, kteří tvoří stále její tělo - studentů i učitelů. Byla to však i mimořádná prozíravost jejího zakladatele, který ji už tenkrát zformoval a vybavil tak dobře, že celé věky mohla plnit svou úlohu - někdy lépe, jindy hůře. Založil ji tenkrát jako společenství mistrů a žáků, kde posláním učitele nebyla jen vlastní odborná činnost, ale také výchova: mistr za své žáky, s nimiž v koleji společně bydlel a žil, v jistém smyslu osobně ručil. Císař Karel ji vybavil materiálně, "aby tu nikdo netrpěl nouzi" a pro začátek na ni pozval vynikající učence z celé Evropy. Ale dal jí také to nejcennější - totiž svobodu a samostatnost, aby tu každý talent našel podmínky pro svůj odborný i osobní rozvoj.

Pozdější staletí, daleko méně velkorysá, se této svobody zalekla a dala univerzitu do područí státu jako učiliště pro výchovu státních zaměstnanců. V polovině minulého století převzaly i vysoké školy tehdejšího Rakouska německý vzor a také pražská univerzita znovu získala akademickou svobodu bádání a učení. Snad je i trochu symbolické, že plnou autonomii instituce veřejného práva ji vrací až právě projednávaný zákon o vysokých školách.

Dalším charakteristickým rysem jejího založení byl původně mezinárodní či spíše nadnárodní charakter univerzity, poprvé omezený slavným Dekretem kutnohorským - a pak mnoha dalšími kroky, až po naprostou izolaci minulých desetiletí. Po roce 1989 se sice univerzitní styky do zahraničí široce otevřely, ke spokojenosti je tu však ještě daleko. Tak musel-li už středověký uchazeč o studium samozřejmě prokazovat znalost latiny, jak chce dnešní adept uspět ve vědecké soutěži bez znalosti mezinárodních jazyků současného světa? Může být dnešní univerzita "prostřeným stolem", o němž hovoří Zakládací listina, bude-li se tu učit jenom v češtině?

Čtyři fakulty původního založení přesně odpovídaly představám i potřebám čtrnáctého století. Rostoucí počet fakult, oborů a kateder odráží rozvoj a rozrůzňování vědy od minulého století, kdy věda začala pronikat do všech možných oblastí a všímat si všech možných témat. Přísným oddělováním oborů a strohým určováním studijních povinností se však zároveň vytratila univerzální povaha studia, takže naši dnešní studenti už nestudují na univerzitě, nýbrž na své fakultě nebo dokonce katedře. Nedaly by se pozoruhodné možnosti univerzity využít hlouběji a šířeji?

Zejména od začátku tohoto století také prudce rostl počet studentů, v posledních letech prakticky bez výraznějších investic. Nejde však jen o stísněné poměry na fakultách, nuzné vybavení a zanedbané knihovny. Blíží-li se dnes počet vysokoškolských studentů u nás čtvrtině celé věkové skupiny, bude si i naše Alma mater muset vážně klást otázku, čím se pak tyto desetitisíce mladých lidí chtějí živit.

Ale už dost těch prozaických otázek: jubileum znamená především příležitost k oslavě a Univerzita Karlova si ji nenechá ujít. Kdyby však zůstalo jen při slavení velkých činů dávných a prozíravých předků, mohli bychom skutečnou příležitost tohoto jubilea vlastně promarnit. Příležitost podívat se na naši přítomnost a budoucnost s tím vzácným odstupem, který právě historické ohlédnutí nabízí.

Jan Sokol
ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR


Ministr školství Jan Sokol při návštěvě Univerzity Karlovy...


...a při předávání jinonického areálu Universitě Karlově.

FOTO FORUM: Michaela Vlčková