Spolek absolventů a přátel Univerzity Karlovy byl ustanoven na první valné hromadě konané ve velké Aule Carolina dne 7. dubna 1991.
Tomuto aktu předcházela několikaměsíční práce přípravného výboru, jehož členy byli například tehdejší rektor univerzity Radim Palouš, předseda vlády české republiky Petr Pithart, ministr školství mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka, kvestor univerzity Jan Winkler, Ivan Havel, Tomáš Halík, a další. Na první valné hromadě schválené stanovy charakterizují Spolek absolventů a přátel Univerzity Karlovy Carolinum jako dobrovolnou nepolitickou organizaci absolventů UK bez ohledu na jejich bydliště, dále pracovníků UK a všech, kteří mají zájem o minulost a současnost UK, chtějí přispět k jejímu rozvoji a podporovat její vědeckou a pedagogickou činnost.
Zrod spolku byl aktem hledání druhého, byl to tehdy bezesporu krok do neznáma. Ještě před ustavující valnou hromadou bylo zřetelné vzrušení "zakladatelů" a přípravného výboru, kolik mužů a žen s akademickými tituly, s jakou osobní minulostí, přítomností a nadějí do budoucnosti se přihlásí k novému fenoménu spolku společenství několika generací na půdě Univerzity Karlovy. V roce 1991 byl spolek připravován s vědomím poznání, do jaké míry bylo možné nechat se zdeformovat do odosobňující uniformity společnosti po dobu více než čtyřicetiletého putování pouští zotročující ideologie. Dále si zakladatelé uvědomovali realitu vzájemné nedůvěry jednoho k druhému v české společnosti bezprostředně pro otevření mnoha nezacelených ran přeměnou společenského systému v roce 1989. Navíc změna politických cílů a priorit nastartovala jinou, pro mnohé dosud neznámou hierarchii hodnot. Rok 1991 byl ještě dobou mnoha nejistot v osudech jednotlivců.
Zakládací listina Vysokého učení Karlova ze 7. dubna 1348 mluví o univerzitě jako o ozdobě Českého království a Karel IV sleduje zakládacím aktem obecný prospěch a blahobyt v Českém království. Jedním z předpokladů služby univerzity ku prospěchu všech bylo, je a bude důsledné hájení svobody a nezávislosti akademické půdy všemi, kteří své profesní dráhy zahájili, či dokonce spojili s Alma Mater. Proto byl sledován před osmi lety cíl položit základní kámen pro vznik společenství generací absolventů, přátel a podporovatelů Karlovy Univerzity na bázi aktivního vztahu ke vzdělání, vědě, umění a kultuře. Neboť po čem člověk od přirozenosti touží, je společenství, ve kterém nalézá místo a uznání.
Společenství obecně hledáme v přátelství, v manželství, v komunitě. Hledáme je v intimním vztahu, ve chvíli nadšení, v poznání svého talentu. Hledáme je skrze úspěch, obdiv a ocenění. Ale ať hledáme kdekoli, to, co hledáme je společenství.
Když jsme se v únoru 1998 spolu s tisíci spoluobčanů dívali do tváří vítězných olympioniků, zachytili jsme záblesk chvilkového pocitu společenství. Zdálo se, jako by hokejisté konečně dosáhli zlatými olympijskými medailemi lásky, pro kterou tak dlouho pracovali. Čas způsobí, že se zapomene na tyto chvíle vzájemného sounáležití, dnešní vítěze nahradí jiní a jejich chvíli slávy si možná bude pamatovat jen velmi málo lidí. Přesto touha člověka po společenství stále trvá a opravdovým nebezpečím pro člověka je nedůvěra jeho osobní touze po společnosti. Společenství je zdrojem jistoty a konverze každého, kdo s otevřeností respektuje hodnoty a osobní svobodu druhých.
Mám pocit, že Spolek absolventů a přátel Univerzity Karlovy ušel značný kus cesty jedněch k druhým, a to ne jen svými aktivitami na poli společenském, v otázkách vědy a kultury, z nichž některé tvoří pravidelné záznamy do diářů mnohých zájemců, ale díky působení obou významných rektorů Radima Palouše a Karla Malého ve funkci předsedy, všech ostatních členů předsednictva a tajemnice spolku.
Dnešní společnost v České republice zaznamenává nové generační vlny absolventů, jejichž budoucnost má těžiště v nastávajícím století snad kulturnějším, lidštějším než století dvacáté. Tyto generace budou formulovat nové cíle akademické obce a spolu s ní i spolku absolventů. Věřím však, že ideje, ze kterých se zrodil spolek před osmi lety, třebaže se změní formy jejich uplatňování, zůstanou platné. Troufám si říci za všechny, kteří podpořili úsilí a snahy spolku, že si víc a nic méně nelze přát.
Snímek z návštěvy výstavy Magister Theodoricus - dvorní malíř Karla IV., kterou uspořádal Spolek absolventů a přátel Univerzity Karlovy pro své členy 9. března 1998. Fotografie je důkazem, jak mimořádný zájem o výstavu byl. Téměř 300 "spolkařů" vyslechlo odborný výklad PhDr. Jiřího Fajta, CSc., ředitele Sbírky starého umění NG v Praze a doc. PhDr. Ing. Jiřího Royta, CSc. z Ústavu pro dějiny umění FF UK.
V současné době se dokončuje ražba žetonů - pamětních medailí Spolku Carolinum. Spolkové tombakové žetony vznikly z iniciativy MUDr. Otto Herbera, známého sběratele univerzitních medailí a spoluautora knihy o pražských univerzitních insigniích, který přišel s myšlenkou vydat řadu univerzitních medailí s jednotící univerzitní tematikou, které by výtvarným způsobem symbolizovaly univerzitu a její fakulty. Vzniká tak řada medailí, na jejichž líci jsou zpodobněny hlavice žezel, užívaných jednotlivými fakultami a rektorem Univerzity Karlovy, na rubu se znakem Spolku Carolinum. Autorem výtvarného návrhu je prof. J. Hradecký z Jablonce n.N., jehož firma také realizovala jejich výrobu. V současnosti jsou k dispozici pamětní medaile lékařských fakult (na snímku) a právnické fakulty. K letošnímu univerzitnímu jubileu se ražba celé série, která zahrnuje jedenáct žetonů (rektorské žezlo a deset žezel fakultních) dokončuje.
