Forum IV-12

Genius loci

o historii Faustova domu a jeho vztahu k univerzitnímu městu

logo Akademického klubuPrvní z cyklu výstav věnovaných souvislostem výjimečného místa a jeho historie byla zahájena 29. dubna 1998 ve Faustově domě. Spolupořadatelem výstavy je odbor kulturních aktivit Magistrátu hl. m. Prahy za odborné podpory Ústavu dějin UK. Cílem cyklu výstav je vnést do prostor Akademického klubu tvořivou atmosféru, vznikající při setkávání originálních osobností a zajímavých témat. Prostor je nabídnut k diskusi a tříbení názorů. Každý dobrý nápad má šanci. První výstava ve Faustově domě k tomu představuje první krok.

Hosty vernisáže a první besedy byli PhDr. Michal Svatoš, vedoucí Ústavu dějin UK, emeritní děkan 1. LF UK prof. Jiří Tichý a MUDr. Eva Stupková (autorka publikace o Faustově domě vydané OZV ÚNZ v roce 1979), jejíž obdivuhodné znalosti o historii Faustova domu ve spojení s neodolatelným vypravěčským talentem byly pro všechny zúčastněné opravdovým zážitkem. Program příjemného večera pokračoval koncertem Dixielandu 1. LF UK vedeným prof. Tichým.

(fe)


Velké šance

i velká rizika

Dne 16. dubna 1998 zavítali na půdu Filozofické fakulty UK ministři pro evropské záležitosti Německa a Francie Werner Hoyer a Pierre Moscovici, aby před zcela zaplněnou posluchárnou přednášeli na téma Perspektivy České republiky v Evropské unii. Akce se zúčastnili i velvyslanci obou zemí v České republice Michael Steiner (SRN) a Philippe Coste (Francie).

Oba ministři ve svých vystoupeních připomněli, že si váží možnosti přednášet na půdě starobylé a významné univerzity v době jejího jubilea. Jako významný signál pro Evropskou unii hodnotili schválení vstupu ČR do NATO. Pierre Moscovici uvedl, že EU je politický prostor, do kterého se Česká republika musí začleňovat uvážlivě. "Vy mladí máte přece nejvíce času", oslovil přítomné studenty, aby upozornil na to, že naše začlenění do evropských struktur by nemělo být zbrklé. Werner Hoyer pak ubezpečil ty, jež se obávají ztráty státní a národní identity v rámci celé unie. Zdůraznil heslo "jednota v rozmanitosti" a přirovnal Evropu k velkému trávníku, který však nechce nikdo zarovnat do stejné délky.

Po přednášce následovala diskuse se studenty. Ministři v ní několikrát zdůraznili i mírový aspekt EU, Werner Hoyer poukázal na fakt, že poprvé v historii žije Německo se všemi svými devíti sousedy v míru. Beseda se však netočila pouze kolem našich perspektiv. Zmíněny byly i problémy bruselské administrativy či nárůst sil extrémní pravice.

"Vstup do Evropské unie skýtá velké šance i rizika. Je jen na vás, pro co se rozhodnete," uzavřel poutavou diskusi Werner Hoyer.

Josef Krumpholc
student FSV UK

Na snímku zprava Pierre Moscovici, moderátor Jan Vávra a Werner Hoyer při diskusi se studenty

Foto Forum: Michaela Zindelová


Lucie Bílá pro VFN

Benefiční koncert Lucie Bílé ve prospěch IV. interní kliniky VFN se konal 29. dubna 1998 v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Ve zcela zaplněném překrásném prostředí zazněly v podání zpěvačky, spojované převážně s populární hudbou, známá díla autorů vážné hudby, především W. A. Mozarta, J. S. Bacha, A. Webera, F. Chopina, ale i L. Bernsteina a G. Gershwina. Koncert uspořádaný za organizační podpory agentury Art production K./2 a s významnou sponzorskou účastí Českomoravské stavební spořitelny, a. s., a Radiomobilu, a. s., se setkal s mimořádným ohlasem posluchačů.

Koncertu předcházela tisková konference v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě. Zde - kromě L. Bílé - pohovořili s novináři děkan 1. LF UK doc. MUDr. Petr Hach, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice MUDr. Martin Holcát a přednosta IV. interní kliniky VFN doc. MUDr. Petr Bartůněk. Upozornili na aktuální problémy, se kterými se potýká VFN i 1. LF UK.

(red)

Přednosta IV. interní kliniky VFN doc. P. Bartůněk, zpěvačka L. Bílá a pěvecký sbor Buoni Pueri po ukončení benefičního koncertu



Šťastní, ale s ostychem

Z vystoupení prof. Petra Vopěnky u příležitosti předávání pamětních medailí MFF UK

Vaše Magnificence,

mnozí z nás dnes vyznamenaných se v době nesvobody smířili s tím, že tato námi milovaná alma mater na ně již přívětivě nepohlédne. O to více mě těší, že jsme se tohoto okamžiku dočkali. Naše radost by však nemohla být úplná, kdybychom v tuto chvíli nevzpomněli těch, k nimž se naše matka živitelka zachovala jako nenávistná macecha. Bylo jich mnoho, táhnou se celými jejími dějinami, a co je nejsmutnější, byli mezi nimi právě ti nejlepší.

Jan Amos Komenský odmítá nabídku stát se prvním rektorem právě založené Harvardské univerzity. Ještě v něm nezhasla jiskra naděje, že snad přece jenom bude povolán - kým jiným, než učením Karlovým, aby předal svému národu své dědictví: "pro lepší mládeže cvičení metody, jichž se již chytati začali národové jiní, bez rozdílu náboženství."

Nemilosrdně tato naše matka vyvrhla ze svého lůna a zůstala nevšímavá k učení jednoho z největších evropských myslitelů - Bernarda Bolzana. Filozofa a matematika, jenž předpověděl vývoj matematiky na sto padesát let dopředu.

Dodnes nebyl doceněn vliv Tomáše G. Masaryka na povznesení univerzity v tehdy moderním pozitivistickém duchu. Byl to on, kdo, ať přímo či nepřímo, ovlivnil řadu vynikajících profesorů, z nichž někteří působili na univerzitě ještě po roce 1945. Nelze však nepřipomenout, jakou hořkost mu působilo třináctileté čekání na jmenování řádným profesorem, k němuž došlo vlastně až na přímý dotaz z Vídně, proč se tak dosud nestalo.

Dvakrát byl vyhnán z univerzity profesor Jan Patočka. Jednou po roce 1948, podruhé po roce 1968. Univerzita se tak zbavila myslitele, jenž byl přímo předurčen, aby ji - a odvažuji se říci i celý náš stát - duchovně vedl do doby postmoderní, tak jako Masaryk do doby moderní.

Mnoho znamenitých profesorů bylo vyhnáno po roce 1948 a pomalu na ně, na jejich hořkost a strádání, zapomínáme. Žádám Vás proto, Vaše Magnificence, abyste u příležitosti 650. výročí založení Univerzity Karlovy zřídil v této historické budově desku s jejich jmény. Bude to výstraha pro budoucí časy. Zamyslíme-li se nad důvody, proč k něčemu takovému na univerzitě - a nejen na naší - docházelo, tak to nelze svést jen na malost, závist a udavačství. Kořeny toho totiž spočívají v pokušení, jemuž jsou vystaveni badatelé a vědci, kteří jsou hnáni touhou hledat pravdu. Když pak z nedostatku pokory před dílem stvoření nabudou přesvědčení, že se pravdy zmocnili, vstupují na cestu činů zlých.

A tak šťastni z ocenění, jehož se nám nyní dostalo, přijímáme ho s ostychem před těmi, jimž bylo upřeno.

15. dubna 1998

Petr Vopěnka


Znovuoživení a sounáležitost

Vernisáží 16. dubna 1998 začala na katedře kulturologie FF UK neobvyklá výstava. Nikoliv zvláštností exponátů, ale spíše atributů, jež jí můžeme připsat: expozice je neobvyklá svým umístěním, estetizuje (i když žel jen malou část) prostředí budovy v Celetné ulici, která léta letoucí ukazuje studentům pouze šedivou, fádní tvář svých chodeb a učeben. Další zvláštností je, že expozice není dílem členů jedné vysoké školy, ale od základu je založena na spolupráci se "sesterskými" vysokými školami s FAMU, UMPRUM a AVU. Právě díla jejich studentů budou na chodbách a učebnách obměňována (nyní probíhá výstava fotografií studentů FAMU - viz foto). Výstava je věnována 650. výročí založení UK, ale horizont oslav přesáhne, protože potrvá po celý zbytek letošního akademického roku a bude pokračovat i v akademickém roce příštím. "Jde nám nejen o znovuoživení budovy, ale i o manifestaci sounáležitosti vysokých škol a jejich studentů v centrální oblasti Prahy, kde k sobě mají prostorově blízko. Chceme touto výstavou s řadou dalších obměn a pokračování překlenout dílčí uzavřenost vysokých škol či fakult a umožnit alternativní prezentaci studentského pohledu na svět kolem nás z jeho kulturní dimenze a umožnit studentskou reflexi tohoto generačního pohledu," řekl při zahájení výstavy vedoucí katedry kulturologie Martin Matějů.

(jak)


Alšova země pod královskou korunou

Je jistě potěšitelné, že k realizaci jedné části vládní dohody mezi ČR a Jordánskem byla vybrána Pedagogická fakulta UK. Katedra výtvarné výchovy PedF UK totiž organizuje a odborně zajišťuje celostátní soutěž dětského výtvarného projevu Alšova země. Pečuje také o bohatý metodický archiv této tradiční soutěže. Kolekce dětských prací Alšovy země byla proto určena k oficiální státní reprezentaci v Jordánsku. Pozvánka na slavnostní otevření výstavy se zlatou korunou krále naznačovala, jaký význam této akci přikládá jordánská strana.

Výstava nesla symbolický název Barevný svět. Byla sestavena tak, aby přiblížila autentický svět našich dětí a zároveň demonstrovala vysokou úroveň české výtvarné pedagogiky. Zcela odlišná náboženská a kulturní tradice islámské země Jordánska vyžadovala specifický přístup k scénáři výstavy. Bylo třeba vyloučit řadu témat pro muslimské návštěvníky nepochopitelných (čerti, andělé, sněhuláci a zasněžené krajiny zůstaly v archivu). Přes toto omezení vznikla pestrá a působivá kolekce. Barevný svět uchvátil spontánností dětského projevu i šíří výtvarných technik. Zájem byl veliký a nelíčený. Celou výstavu natáčela televize, hned druhý den se objevil obsáhlý článek s barevnými reprodukcemi prací na titulní straně největšího deníku "Jordánsko dnes".

Upřímný obdiv k práci našich dětí (i pedagogů) stál u myšlenky společného výtvarného projektu. Pokud se podaří jej realizovat, výsledky práce jordánských a českých dětí by byly příští rok zveřejněny v budově Univerzity Karlovy v Celetné 13, v prostorách Výtvarného studia BAKALÁŘ. Společná výstava by představovala další konkrétní naplnění vládního protokolu.

PhDr. Jana Skarlantová
PedF UK