Anglický kolega se před časem vyjádřil o českém systému financování vysokých škol jako o "bezpečné cestě do pekla, vedoucí ke snížení úrovně univerzit". Měl na mysli naprosto převažující závislost finanční podpory na počtu studentů. Vyjádřil tak zkratkou pocity, které měla většina z nás. Systém, který zavedlo ministerstvo školství, podporoval extenzívní rozvoj českých vysokých škol, na kvalitu nehledě. Vyhovoval některým nově vzniklým vysokým školám, jejichž počet posluchačů se nutně zvedal, nikoliv však Univerzitě Karlově.
Proto se vedení UK spolu s AS UK v minulých letech rozhodlo tento systém alespoň interně modifikovat žádoucím směrem, tj. zvýrazněním podílu "tvůrčí činnosti" (publikace, granty, doktorandi apod.) v přerozdělovacím systému (dělení státního příspěvku vysoké škole na jednotlivé fakulty a součásti). Tím bylo jasně dáno najevo, že podmínkou úspěšného rozvoje UK je vědecká činnost a její kvalita.
Proto bylo v letošním roce nepříjemným překvapením rozhodnutí Akademického senátu UK opustit systém minulých let a prostředky přerozdělit stejným způsobem, jakým přicházejí z ministerstva. Je to krok, který směruje univerzitu přesně opačně, než je žádoucí. Kromě toho je pro fakulty a jejich rozhodování velice škodlivé, mění-li se kritéria rozdělování financí a zvlášť není-li udržována kontinuita a dokonce se mění trendy v úpravě těchto kritérií. Nelze si rozhodně namlouvat, že se fakulty nebudou v současné bídné finanční situaci chovat podle shora nastavovaných ekonomických parametrů.
Přehození kormidla jiným směrem se v tomto případě dotýká nejen výzkumu a postgraduálního doktorského studia, ale i studia na úrovni magisterské. Je proto více než žádoucí, aby se k této otázce vyjadřovala vedle AS i vědecká rada UK. Letos se tak nestalo - pro celou problematiku by bylo pozitivní, aby pro příští rok byly trendy a zásady projednány v dostatečném předstihu a klidu.
Již nějakou dobu se zamýšlím nad textem přijatého znění zákona o vysokých školách a nad okruhem úkolů, které z něj vyplynou pro univerzitní administrativu. Dopad zákona bude větší, než by se na první pohled zdálo.
Změní se ekonomické podmínky, změní se pravidla a způsoby financování. Změní se právní postavení, jinak se bude pohlížet na zaměstnanecké vztahy. Budou se zkoumat a hodnotit výzkumné záměry v rámci pracovišť, útvarů, fakult, univerzity. Budou se zkoumat a hodnotit výsledky výzkumné činnosti, porovnávat s výzkumnými záměry, možná za rok, za pětiletá období.... A to je jenom zlomek toho, co se na administrativu chystá.
S ohledem na současnou ekonomickou situaci nemám pocit, že budou mít vysoké školy k dispozici výrazně více finančních prostředků na lepší zaplacení pracovníků anebo na to, aby přijaly pracovníky nové. Takže podtrženo a sečteno, úkoly vzrostou co do objemu i významu, zatímco ekonomické vyhlídky budou nevalné.
Už teď ale vidím své uštvané kolegyně z oddělení vědy na fakultách, jak se snaží plnit nemožné na počkání a zázraky do tří dnů, jak suplují v mnoha případech práci sekretářek kateder a ústavů, jak zachraňují svou obětavostí termíny druhých, jak vysvětlují a dopracovávají vše potřebné tam, kde by ze strany některých vědeckopedagogických pracovníků stačilo jen trochu vnímavosti, soustředění a dobré vůle....
Moc jim všem děkuji. Jejich práce totiž není ani morálně doceněna, ani materiálně řádně ohodnocena. Pokud se tím nebudou příslušní vedoucí pracovníci zabývat už teď, budou muset - a to velmi rychle - zaujmout postoje v blízké budoucnosti, právě s ohledem na blížící se pracovní lavinu.
Bez precizního a spolupracujícího administrativního zázemí nepůjdou ani věda a výzkum kupředu. Proto se domnívám, že při projektování úkolů, v koncepci grantů, v dílčí i ve velkolepé spolupráci s kýmkoli ve světě bude třeba brát větší ohled nejen na provozní, materiálové a jiné prostředky a potřeby, ale také na použití, zapojení a vytížení administrativních myšek. Budou-li v plném nasazení, měl by někdo dohlížet na jejich zájmy.
A tak mne napadá, což takhle zřídit na Univerzitě Karlově speciální etickou komisi právě k těmto účelům? Aby administrativní myšky někdo trvale nepoškozoval, nestresoval, nekrmil čím se nemá a nepíchal kam se nemá, neuštval je a dopřál jim důstojnou existenci (potažmo v závěru bezbolestný konec - kolegové právníci mi odpustí velmi volnou interpretaci zákona č.311/1997 Sb.)
V množství komisí, které naše Alma mater má, se jedna komise navíc ztratí. Mimo to si myslím, že by rozhodně nebyla neužitečná. A proto vznikne-li, hlásím se do ní coby dobrovolný pracovník.