(1873 - 1966)
Narodil se v Prasku u Nového Bydžova. V roce 1892 se dal zapsat na filozofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde se tehdy přednášely i přírodní vědy. Zájem, který o ně měl a který ho vynesl k vysokým vědeckým metám, zřejmě vyplýval z jeho selského původu a venkovského prostředí, jež ho v dětství a mládí obklopovalo.
Přírodovědecké vzdělání - byť i univerzitní - nenabízelo však dobré existenční vyhlídky do budoucnosti. Z tohoto hlediska bylo nejpraktičtější, složit státní zkoušky a tím získat možnost vyučovat na střední škole. Bohumila Němce však lákala tvořivá činnost vědecká, která ho přivedla na pracoviště prof. F. Vejdovského, kde se věnoval zoologii. Již v roce 1895 publikoval čtyři vědecké práce a na základě jedné z nich, Studie o Isopodech, vykonal rigorózní zkoušku. V roce 1896 byl jmenován doktorem filozofie. Předtím však učinil několik rozhodnutí, která zásadně ovlivnila jeho budoucí vědeckou kariéru.
V roce 1895 mu bylo nabídnuto místo asistenta v Botanickém ústavu, který tehdy vedl prof. Ladislav Čelakovský, syn známého básníka, významný taxonom a morfolog, muž s velkým rozhledem, který dokázal přesně vystihnout budoucí vývoj vědy. Nenutil proto Němce věnovat se "čisté teorii" systematické botaniky, ale podporoval jeho práci experimentální, což ve své době nebylo obvyklé. Nového asistenta pověřil prof.Čelakovský uspořádáním knihovny Botanického ústavu. To Němcovi vyhovovalo. Knihovnu nejen uspořádal, ale řadu jejích svazků také důkladně prostudoval. Rozšířil si tak rozsah faktografických znalostí, z nichž vycházel při své budoucí práci. Ve vlastní vědecké činnosti mu byla dána naprostá volnost. Dokončoval sice ještě svá bádání zoologická, ale zároveň již začal aplikovat metody v ní používané - zvl. mikrotechnické - na rostlinný materiál.
V roce 1897 publikoval dílo Cytologická pozorování na vegetačních vrcholech rostlin, jež bylo základem jednoho z četných směrů, kterým se potom ubírala jeho badatelská činnost. Nadání, pracovitost a dosažené výsledky jednoznačně předurčovaly Němce pro vědeckou kariéru. V roce 1897 byl vyzván, aby se habilitoval pro obor anatomie a fyziologie rostlin. Protože však nechtěl konkurovat synovi svého učitele, dr. L. Čelakovskému ml., který na toto místo též aspiroval, habilitaci odmítl. Aby si zajistil jistější budoucnost, složil státní zkoušky. Byl tak oprávněn vyučovat na gymnáziích. Nabídka habilitace však byla opakována, Němec souhlasil a protože ke všemu přistupoval odpovědně, navštívil v letním semestru v roce 1989 řadu významných evropských zahraničních ústavů, kde byla botanika pěstována, a důkladně se seznámil se stavem tehdejšího teoretického bádaní i používanými experimentálními metodami. Po svém návratu se věnoval především rostlinné cytologii, zvláště pak mikotickému dělení. Získáním docentury v oboru anatomie a fyziologie rostlin (1899) dal vzniknout novému vědnímu oboru. V roce 1901 se stal prozatímním správcem nově založeného Ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin (v dnešní Benátské ulici v Praze 2), který začal budovat s velkým entuziasmem a s velkými nesnázemi. Dotace na vybavení nově zřízeného ústavu, které získal až na základě řady žádostí a doslova ponížených proseb, činila 900 K, přičemž například jen mikroskop stál 264 K. Naprosto nedostatečné bylo personální vybavení ústavu. Teprve v roce 1903 mu byla přidělena síla neplaceného demonstrátora. Asistentské místo bylo obsazeno až v roce 1905, takže Němec zpočátku zůstal na všechno sám. Úspěchy, které přesto ústav záhy dosáhl a které učinily Němce i jeho pracoviště známým i v zahraničí, je třeba přičíst převážně jemu.
Sám byl neobyčejně vědecky produktivní, navíc dokázal pro vědeckou práci nadchnout i své žáky, kteří pak do značné míry nahrazovali nedostatek personálu. V roce 1903 byl Bohumil Němec jmenován mimořádným a v roce 1907 řádným profesorem. Význam i ohlas jeho práce prudce stoupal nejen v rámci fakulty a univerzity, ale záhy začali za ním do Prahy přijíždět i zahraniční studenti. V důsledku toho byl pro akademický rok 1920 - 1921 zvolen děkanem filozofické fakulty a v roce 192 rektorem Univerzity Karlovy. Jeho zásluhou byla v roce 1920 založena Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.
Němcova činorodost a aktivita byla veliká a neomezovala se jen na činnosti odbornou (vědeckou a pedagogickou), ale rozšířila se i na pole politické. Také zde byl úspěšný. Stal se senátorem, a v roce 1935, s podporou agrární strany, kandidoval na úřad prezidenta Československé republiky. Stal se tak vážným konkurentem Dr. Edvarda Beneše. Když se ovšem k podpoře jeho kandidatury hodlala připojit i sudetoněmecká strana (SdP), kandidatury se vzdal.
V možnostech tohoto medailonu není možné popsat rozsáhlou a rozmanitou Němcovu publikační činnost. Zahrnuje široké spektrum článků z různých odvětví experimentální botaniky, od článků v odborných periodikách až po rozsáhlí monografie. Neoddělitelnou součástí jeho vědecké i publikační činnosti byla též popularizace vědy v nejširších společenských vrstvách.
Konec vědecké kariéry B. Němce nebyl šťastný: 1. března 1939 odchází do penze, 15. března 1939 obsazuje naši zem německá armáda, 17. listopadu 1939 jsou zavřeny české vysoké školy a likvidováno vše, co celý život budoval. Ale ani doba po druhé světové válce a zvláště po komunistickém převratu v roce 1948 mu nebyla příznivě nakloněna. Z politických důvodů byl vyřazen z veřejného života a existenčně postižen. Je paradoxní, že obrat k lepšímu byl dílem sovětského vědce, akademika Sočavy, který se Němce na různých místech nekompromisně zastával, takže byl Němec - navíc v rekordním čase - jmenován akademikem .
Přesto se do konce svého života nezbavil podezření z "politické nespolehlivosti". Asi už se nedá zjistit, kolik poct a vyznamenání se mu dostalo v zahraničí, ale rozhodně se dá říci říci, že nesrovnatelně více, než se mu jich dostalo v rodné zemi.
Profesor Bohuslav Němec pracoval doslova do poslední chvíle svého života. Zemřel 7. dubna 1966 v Havlíčkově Brodě. Bylo mu devadesát tři let.
Na vzácném snímku z roku 1949 je prof. B. Němec ve své pracovně.
Prof. RNDr. Jaroslav Pazourek (1930), významný český přírodovědec. Na PřF UK založil obor kvantitativní anatomie rostlin. Od roku 1992 je v důchodu.
Jedno ze schodišť haly Právnické fakulty Univerzity Karlovy, která je dílem arch. L. Machoně z let 1929 - 1930.
