Prof. MUDr. ANTONÍN SOSNA, DrSc.,
Překážka (1967)
Invaze (1968)
Mojžíš na poušti (1970)
Velká aula Karolina byla ve čtvrtek 12. listopadu svědkem události mimořádného významu - světoznámý ruský violoncellista a dirigent Mstislav Rostropovič převzal z rukou rektora UK prof. Karla Malého a pražského primátora Jana Koukala mezinárodní Cenu Karla IV. Tu uděluje hlavní město Praha a Univerzita Karlova významným politickým, kulturním a vědeckým osobnostem od roku 1992.
Slavnostnímu aktu byli přítomni místopředseda vlády Pavel Rychetský, ministr zdravotnictví Ivan David, kardinál Miloslav Vlk a další významní hosté. Mstislav Rostropovič je teprve třetím držitelem tohoto prestižního ocenění. Před ním se stali laureáty ceny francouzský filozof Paul Ricoeur a bývalý německý prezident Carl Friedrich von Weizsäcker.
Mstislav Rostropovič byl udělením Ceny Karla IV. nesmírně dojat a ve svém krátkém projevu zdůraznil, že i v budoucnu udělá maximum pro to, aby si tuto poctu zasloužil. S mezinárodní cenou je spojena i finanční odměna ve výši 200 tisíc korun, kterou věnoval sponzor Česká spořitelna. Ruský umělec však finanční odměnu pro sebe nepřijal a předal šek zpět rektorovi UK s žádostí, aby byl použit pro potřeby univerzity. Na závěr oficiální slavnosti zcela zaplněné aule zahrál skladbu pro violoncello Sarabanda Johanna Sebastiana Bacha, za což sklidil bouřlivé ovace všech.
Ještě před udělením ceny se na tiskové konferenci setkal ve Vlasteneckém sále Karolina s novináři, kde se mimo vyznal k lásce k našemu hlavnímu městu a celé republice. Jak sám řekl, má proto zcela pádné důvody.
Praha byla v roce 1947 prvním zahraničním městem, které navštívil tehdy jako účastník hudební soutěže konané v rámci hudebního festivalu Pražské jaro.O osm let později na téže soutěži byl zástupcem předsedy poroty. V našem hlavním městě také potkal svou celoživotní lásku. "Přesně 11. května 1955 jsem potkal jednu krásnou mladou ženu. Za čtyři dny už byla mou manželkou," popsal svoje seznámení s pěvkyní Galinou Višněvskou ruský mistr.
Mstislav Rostropovič je pracovně velmi zaneprázdněn. Jeho kalendář je do roku 2002 zcela zaplněn: "Ovšem na předání Ceny Karla IV. jsem si čas najít musel. Víte, asi mě ve světě trochu rozmazlují. Už jsem obdržel 41 čestných doktorátů, ale Cenu Karla IV. budu řadit mezi ty ocenění, kterých si vážím nejvíce." Nyní slavného cellistu čeká 15. prosince zvláštní benefiční koncert, pořádaný na počest osmdesátých narozenin přítele a bývalého disidenta Alexandra Solženicyna. "Má těžký život, i dnes každému otevřeně říká, co cítí a co si myslí. I on byl jedním z těch, kteří na své kůži pocítili útlak komunistické zlovůle. Za Chruščova byl Solženicyn považován za druhého Lva Tolstého, ale po nástupu Břežněva se z něho rázem stal nepřítel lidu. Neměl kde bydlet, tak jsem mu poskytl přístřeší. Tím se hněv vládnoucí garnitury definitivně obrátil i proti mně. Ministr vnitra a ministr kultury mi nařídili, že ho musím z bytu vykázat. Řekl jsem jim - dejte mu byt a on půjde sám," zavzpomínal na staré časy světoznámý umělec. V roce 1974 se rozhodl emigrovat, o čtyři roky později mu bylo odňato sovětské občanství. Do své vlasti se vrátil až po roce 1990.
Ale ani teď nemá na růžích ustláno: "Znepokojuje mne vývoj v Rusku. Za velkou chybu považuji, že nebyla zakázána komunistická strana, protože to je extremistická organizace, podobně jako byli fašisté v Německu. Já jsem antikomunista, ale ne proto, že mně komunisté osobně v životě ublížili, ale hlavní důvod je, že nesmírné utrpění způsobili mým nejbližším přátelům jako byli Šostakovič či Prokofjev a další. V té době stačilo, abych se přidal ke kampani proti nim a měl jsem klid. Jenže něco podobného mě nemohlo ani napadnout. Když se člověk dostane na rozcestí, musí udělat vše proto, aby se rozhodl správně a měl čisté svědomí. S klidem mohu říci, že jsem tak vždy činil. Snad i proto je můj život nejen dlouhý, ale i šťastný," rozloučil se svým životním krédem s novináři před odchodem na slavnostní akt vynikající umělec a velký člověk.
Slavnostnímu podpisu Mstislava Rostropoviče do Pamětní knihy UK přihlížejí (zprava) pražský primátor Jan Koukal, prorektor Pavel Klener a rektor UK Karel Malý
Již popáté se příznivci nestárnoucích melodií, klasických tónů a v neposlední řadě i Univerzity Karlovy sešli na dalším koncertu dobové hudby. Nezabránilo jim v tom ani deštivé a pošmourné počasí, které příroda naplánovala na desátý listopadový večer.
Návštěvníky přivítal prorektor UK prof.Koutecký, který připomenul, že nás sice čeká výlet za hudbou, ale že se společně budeme pohybovat i v době, kterou ovlivnily významné vědecké objevy, četné reformy a ušlechtilé ideály humanismu vůbec. Tehdy se věřilo, že věda úzce souvisí s hudbou a především, že vláda rozumu přivede lidstvo ke štěstí.
Velkou aulu pak zaplnily vzpomínky na slavné osobnosti, které žily a tvořily ve stejných letech jako skladatelé ohlášených děl. Vzpomínalo se i na četbu Jiráskova "F. L. Věka", na dobu Dobrovského, Tháma, Krameria, ale pak už se řeč stočila k muzice.Hudební klasicismus sice vyvrcholil ve Vídni, ale významnou měrou se na něm podílely i osobnosti české emigrantské skladatelské obce (např. Míča, Zach, Mysliveček, Richter, Koželuh. Linka, Brixi). V Karolinu zazněla díla slavných skladatelů a chyběl snad jen Sachrův dort a pověstná káva s kopcem šlehačky. Posluchači tedy vychutnávali "jen" dílo Josepha Haydna (Smyčcový kvartet F dur, op. 77 č. 2), Wolfganga Amadea Mozarta (Kvartet D dur pro flétnu, housle, violu a violoncello KV 285) a Ludwiga van Beethovena (Smyčcový kvartet D dur, op. 18 č. 3). O skvělou interpretaci se postaralo Kociánovo kvarteto a flétnistka Martina Bernášková - Lesná.
Po zaslouženém potlesku následoval krátký přídavek a u šaten se při otvírání deštníků plánovala návštěva šestého koncertu dobové hudby. Tak nezapomeňte - 26. ledna 1999 mají sraz v Karolinu všichni romantici!
