Širší veřejnost zná prof. St. Segerta z mnoha jeho publikaci. Jednou z nich, které u nás vyšly, jsou
i Dějiny starověkých Židů. Takto vypadá vydání z roku 1977.Profesor Stanislav Segert, pedagog Univerzity Karlovy je významný klasický filolog, biblista, semita a hebraista. Od roku 1969 žije, vědecky a pedagogicky pracuje v USA. Z Los Angeles se již potřetí se přihlásil, aby se s námi na stránkách časopisu Forum podělil o poznatky, jež se týkají některých stránek života amerických univerzit.
Hlavním posláním profesorů na amerických univerzitách je učit. Na těch univerzitách, které se též věnují výzkumné činnosti, musejí pak profesoři výsledky své výzkumné práce zveřejňovat."Publish or perish !" ("Uveřejňuj nebo zhyň!") je trvalý imperativ profesorům těchto univerzit.
V Americe se rozlišují tři profesorské stupně, v mnohém odpovídající hodnostem evropským. Prvním stupněm je "Assistant Professor". Může být jmenován hned poté,co obdržel doktorát - někdy i předtím. Začínající profesor má téměř stejná práva, jako profesoři vyšších stupňů, může být i předsedou doktorských komisí. První stupeň lze porovnat s evropskou docenturou, kde však docenti nemusejí být zaměstnanci univerzity. Docenti jsou jmenováni, je-li přijata jejich habilitační práce. Pro americké profesory prvního stupně stačí dizertační práce doktorská, ovšem požadavky na její rozsah a kvalitu bývají na amerických univerzitách vyšší než na univerzitách evropských. Délku profesury prvního stupně určují různá pravidla.
Na Kalifornské univerzitě jsou tito profesoři jmenováni na dvouleté období. Osvědčí-li se, mohou působit i v obdobích dalších. Koncem třetího období rozhodují profesoři příslušného oddělení o tom, zda "Assistant Professor" má být povýšen. Je-li rozhodnutí záporné, profesura tím končí.
Druhým profesorským stupněm je "Associate Professor". Na mnohých univerzitách, když je jmenován, obdrží "tenure", definitivu. V Evropě bychom v souvislosti s americkou profesorskou hodností "Associate Professor" mohli použít termín "mimořádný profesor".
Ten může být po několika letech zařazen do třetí kategorie, označené jednoduše "Professor". Tomuto titulu americkému odpovídá evropský titul "řádný profesor". Na některých amerických univerzitách mohou vynikající profesoři být odměněni mimořádným titulem nebo zvýšením platu. Profesoři jsou hodnoceni podle výsledků své práce. Úroveň výuky se posuzuje též podle dotazníků, v nichž studenti hodnotí, co jim přednášky a semináře jednotlivých profesorů přinesly.
Výsledky vědecké práce posuzují kolegové z oboru, někdy též patřiční odborníci z jiných univerzit. Většinou profesoři zajišťují přednášky a semináře zavedené již dříve. Mohou přiřadit i kurzy nové. Studentům poskytují konzultace a odbornou pomoc těm, kteří hodnotí písemnými zkouškami.
V kolejních kurzech se znalosti studentů hodnotí písemnou zkouškou, často za pomoci studentských asistentů. Hodnocení studentů ve vyšších ročnících provádějí též komise.Profesoři jsou jejími členy. Návrhy na jmenování profesorů podávají příslušné univerzity. Zvou kandidáty k přednáškám a na porady. Těm, kteří jsou pozváni, hradí cestovní výlohy univerzity samy.
Americké univerzity se snaží získat nové profesory na základě jejich vědecké kompetence a kvalifikace, často prostřednictvím osobního pozvání. Hledáni jsou po celém světě, hlavně však v evropských a asijských zemích. Informace o volných místech jsou uveřejňovány v odborných časopisech a na vědeckých zasedáních. Univerzity též zvou budoucí profesory osobně, někdy i z jiných světadílů. Na odpočinek odcházejí američtí profesoři v sedmdesátém roce svého věku. Někde jsou z úsporných důvodů žádáni, aby šli do výslužby již dříve.
Osvědčeným a vědecky efektivním prostředkem pro rozšíření nebo získání dalších znalostí je sabatikální dovolená.
Po sedmi letech (či podobně) může profesor věnovat celý rok vlastnímu vědeckému projektu nebo studijním cestám do zahraničí. Některé univerzity poskytují též kratší a častější dovolené. Instituce, které mohou pro tento účel poskytnout finanční podporu, například Guggenheimova nadace, Fulbrightův program. Mnozí profesoři se podílejí i na poradních a správních úkolech svých univerzit. Jejich odbornou pomoc využívají různé vědecké instituce a vědecké časopisy.
Kromě profesorů se na výuce podílejí též lektoři, často rodilí mluvčí učící jazyky. Někde vyučují graduovaní studenti, doporučení pro tuto činnost svými profesory.
Širší veřejnost zná prof. St. Segerta z mnoha jeho publikaci. Jednou z nich, které u nás vyšly, jsou
i Dějiny starověkých Židů. Takto vypadá vydání z roku 1977.
V prvním pokračování cyklu Univerzity jinde jsme představili autora cyklu na fotografii z roku 1955 (vlevo). Dnes přidáváme jeho podobu v roce 1996.
