Forum V/6 - Ad hoc

Globalizace univerzit a naše zahraniční styky

V polovině listopadu se v taiwanské metropoli Taipei sešli zástupci předních světových univerzit na konferenci, která nesla příznačný název Vysokoškolské vzdělávání - příležitosti a výzvy pro 21. století. Pořadatelem se stala Taiwanská národní univerzita, která s oslavou svých 70. narozenin spojila mnohostrannou diskusi o stěžejních problémech základního nástroje vrcholného vzdělávání, který vznikl na prahu našeho tisíciletí v Evropě a postupně se rozšířil na všech pět osídlených kontinentů. Představitelé asijských, amerických, australských a evropských univerzit se shodli na několika tezích. Jedna z nich zněla zhruba takto: Moderní univerzita se v žádném případě nemůže úspěšně rozvíjet bez intenzivních kontaktů se zahraničními vysokými školami, a protože rozsah i specializace vzdělávání neustále rostou, ani nejlepší a nejvydatněji financované vysoké školy nemohou nadále zvládnout vědecko-pedagogickou práci ve všech oborech na špičkové úrovni; naléhavou výzvou nadcházejícího století se tedy stává rozšiřování spolupráce mezi vysokými školami tak, aby se dokázaly vzájemně doplňovat a aby ve stálé součinnosti umožňovaly studentům přístup k vrcholnému vzdělání.

Záměr je zjevný, ale jeho naplnění zůstává spojeno s množstvím překážek hmotného a organizačního rázu. Žádná vysoká škola na světě nemá sama o sobě dostatek prostředků, aby uskutečnila všechny žádoucí kroky, jež by vedly k internacionalizaci vzdělávání, a také slavné a bohaté univerzity daleko za našimi hranicemi narážejí na nesnáze spjaté se strnulostí a nedostatkem přizpůsobivosti svých pracovníků, ale i mnohých studentů. Neboť na obě základní složky vysokoškolského života klade nastupující internacionalizace vzdělávání nebývalé odborné, jazykové i psychologické nároky. Ostatně zdaleka ne každá vysoká škola je připravena a schopna do této soutěživé komplementarity vstoupit a posléze v ní obstát. Jsou to vlastně jen metropolitní a další silné univerzity, které se mohou na tomto zrychleném vývoji světového vysokého školství tvůrčím způsobem podílet, nikoli ho jen zpovzdálí sledovat a se zpožděním se mu přizpůsobovat. V tom se ovšem skrývá předzvěst nové - neformální, zato však obecně prokazatelné - diferenciace vysokých škol, z nichž jen menšina se zapojí do celosvětové soutěže, zatímco ostatní budou plnit své úkoly na regionální a místní úrovni.

Univerzita Karlova vstoupila do tohoto procesu se zpožděním, jež bylo určeno obecnými politickými poměry, avšak v devadesátých letech učinila velmi mnoho pro to, aby s velkými světovými univerzitami srovnala krok. Ostatně taková globální síť, jakou nyní intenzivně buduje naše alma mater, není zdaleka samozřejmostí. Postrádají ji kupříkladu i některé přední vysoké školy v USA, jež zařadily dosažení tohoto cíle mezi své hlavní úkoly na přelomu tisíciletí. Při naplňování těchto ambicí staví každá vysoká škola do popředí nejen úroveň svých nejvyspělejších oborů a vynikajících osobností, ale také starobylost a dějinné tradice. Nikoli náhodou si proto vysoké školy za mezinárodní účasti připomínají kulatá výročí svého vzniku, byť by to bylo třebas i pouhé padesátiletí.

V tomto smyslu skvěle využila naše univerzita svého letošního jubilea a dobře cílenou propagací dosáhla zásadního obratu v zahraničních vztazích. Zatímco dříve se musela sama ucházet o pozornost předních vysokých škol v cizině, nyní zájem o navázání partnerství projevují mnohé vysoké školy od Evropy po Jižní Afriku či Nový Zéland. Množství zahraničních návštěv v Karolinu, stejně jako rozsah mezinárodní písemné agendy v průběhu jubilejního roku mimořádně vzrostly (což klade nebývalé nároky na rektorátní odbor zahraničních styků). Vzrůstající zájem zahraničí o Univerzitu Karlovu podstatně usnadňuje vytváření globální sítě meziuniverzitních vztahů, jež dosáhla počtu zhruba 140 vysokých škol, a jež otvírá fakultám, ústavům, výrazným vědeckým osobnostem i nadaným studentům dveře do všech částí světa. V roce 1998 se podstatně rozšířily vztahy s univerzitami v našem bezprostředním sousedství (Polsko, ale i Německo, Rakousko a Slovensko), v Evropě západní (Belgie, Francie, Španělsko) i východní (Litva, Ukrajina) a zvláště pak v Severní Americe (USA, Kanada) a v Asii (Čína, Japonsko, Jižní Korea, Turecko). Ve všech případech je snahou navázat co nejkonkrétnější spolupráci při výměně studentů a učitelů i na společných vědeckých projektech. Rozmanité formy součinnosti se přímo dotýkají stovek členů naší akademické obce, zprostředkovaně pak tisíců ostatních, neboť každému nabízejí příležitost k poučení, k vzájemnému porovnání i k náročnější formulaci vlastních perspektiv. Stovkám studentů se pak navíc otvírá možnost rozšířit si obzor na zahraničních univerzitách v rámci mezinárodních vzdělávacích programů, což nejlépe dokládá úspěšný start naší účasti v evropském programu Sokrates-Erasmus.

Nebývalý rozmach zahraničních styků upozorňuje ovšem i na naše vlastní nedostatky - na chabou jazykovou připravenost části studentů, na neuspokojivou úroveň některých našich oborů, dokonce i na neschopnost nabídnout kvalifikované odborníky všem partnerským univerzitám, jež projevily zájem o výuku češtiny a o rozvinutí bohemistických studií. Mnohostranně se rozvíjející zahraniční styky jsou totiž naším zrcadlem. Poskytují příležitosti a výzvy, na něž bychom měli dát co nejdříve kladnou odpověď.

prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc.,
prorektor pro zahraniční styky

Foto Forum: Lenka Saulichová

Implementace VŠ zákona

Společné výjezdní zasedání Akademického senátu, kolegia rektora a vědecké rady UK (konalo se ve dnech 26. až 28. listopadu 1998 v Junior centru v Seči u Chrudimi) mělo jediný, ovšem velmi obsáhlý bod programu - implementaci vysokoškolského zákona na podmínky UK. Po čtvrtečním večerním plenárním zasedání s úvodními sděleními rektora UK prof. Karla Malého a předsedy AS UK prof. Jana Bednáře se další den jednalo v sekcích. Odpoledne i večer se diskutovaly a připomínkovaly navržené materiály ve čtyřech pracovních sekcích: ekonomické, legislativní, pedagogické a sociální. Mnohahodinové projíždění jednotlivých bodů a paragrafů navrhovaných materiálů probíhalo ve věcné, konstruktivní a dělné atmosféře. V sobotu 28. listopadu pak plenární zasedání vyslechlo závěry předsedů jednotlivých sekcí a senátoři se dohodli na harmonogramu dalších zasedání AS UK. Početně nejvíce materiálů (7) projednala pedagogická komise, nejbouřlivější diskuse proběhla na půdě legislativní sekce (při projednávání Statutu UK). Nyní se do existujících návrhů materiálů zapracují principiální a drobné připomínky. Očekává se, že by všechny předpisy implementace nového zákona mohly být schváleny do konce ledna 1999. Do té doby se bude na celé UK postupovat podle předpisů stávajících.

Michaela Zindelová