Úvodní slovo na slavnostní vernisáži "Mistři a studenti Univerzity Karlovy ve středověku a jejich dílo v dobovém kontextu", která se konala v Klementinu 15. října 1998, přednesl PhDr. Michal Svatoš z Archivu UK. Z jeho projevu nabízíme alespoň jednu zajímavou pasáž.
Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny je největším vlastníkem rukopisů pražského univerzitního původu. Jak jsem se už zmínil, mj. proto že původní základ jejich fondů tvoří knihovny univerzitních kolejí. Proto také mají zdejší rukopisy prvořadý význam pro poznání univerzitní historie, kulturních dějin a dějin vzdělanosti a myšlení vůbec. A ještě na jednu věc si vás dovolím upozornit. Je to univerzitní kniha sama. Ve 14. a 15. století to už není výpravný pergamenový kodex, mnohdy nákladně iluminovaný, ale běžný pracovní nástroj středověkého vzdělance. Ve své většině jsou univerzitní rukopisy psány na jednotlivých papírových složkách zběžným kursivním písmem s ohromnou spoustou zkratek, přípisků a vysvětlivek, které jsou první velkou překážkou našemu porozumění středověkým učeným textům. Psací látka i písmo vypovídají o způsobu sepsání, ale co víc - vypovídají i o míře gramotnosti středověkých učenců. Individualizované písmo nás už přivádí na práh nové doby, kdy vzdělání už nepatří k privilegiím úzké klerické vrstvy. Nedělejme si však velké iluze. I v Praze většina studujících, především oné propedeutické artistické fakulty, se klidně obešla bez písemných textů. Ke zdárnému studiu jim postačilo něco, co moderní doba vesměs postrádá: vynikající paměť cvičená neustálým opakováním textů. Univerzitní prostředí však dokázalo nabídnout i učební texty, dnes bychom jim řekli skripta, které sepisovali univerzitou ustanovení písaři, stacionáři, kteří zaznamenávali přednášky významných profesorů a po autorizaci je po laciných složkách prodávali i méně movitým studentům. To vše vtisklo univerzitní knize nezaměnitelnou podobu, s níž se dnes můžeme do detailů seznámit.