Jsme Univerzita Karlova v Praze... V městě, které po boku osmi dalších měst získalo pro prestižní rok 2000 titul Evropské město kultury. V čele obecně prospěšné společnosti, která rozsáhlý program organizuje, stojí rodilý Pražák, někdejší politik, Michal Prokop. Dramaturgická rada už vyhodnotila nejlepší projekty, vyšlé z veřejné výzvy (mimochodem z pěti set jich vybrala 150). Praha, s jedinečnou atmosférou a vším, co tady vybudovali naši předkové, prošla dokonce "zkouškou" sociologické studie. Byla zadána katedře kulturologie UK a z výsledků šetření vznikl také zajímavý rozbor projektů, které do Prahy roku 2000 přišly. Cosi vypovídají o ambicích lidí, vytvářejících kulturní život v Praze... Už z letmého prolistování studií vyplývá poměrně malá chuť výrazně měnit kulturní strukturu Prahy. Zdá se, že nejen běžní občané, ale i ti, kteří kulturní život vytvářejí, jsou vlastně konvenční a proti větším změnám. Minimální je i počet projektů, požadujících zřízení nové instituce nebo vytvoření něčeho zcela nového. Spíš se navrhovatelé (podle názoru M. Prokopa) soustřeďují na úpravy a rekonstrukce, menší pohyby v již existující struktuře. Je známo, že celý obsáhlý projekt by měl Prahu představit v nekonečném počtu nejen artistních tváří, zbývá ovšem také prostor na prezentaci zdejší průmyslové tradice i méně známé pohledy na Prahu a život v ní. Nepůjde samozřejmě jen o ohňostroj a festivaly... Zatímní kroky obecně prospěšné společnosti mi v mnohém připomínají mnohá kola jednání Přípravného výboru oslav 650. výročí založení UK. Vznikající kalendárium pro "světštější" pražský maratón má tolik společného s regulovaným řečištěm a přítoky větších i menších akcí univerzitního jubilea! Přísluší jistě osobě mnohem povolanější, aby za pár měsíců (po 7. dubnu 1999) zhodnotila a zvážila, co pro UK sled všech konaných sympozií a konferencí, rozšířených zasedání akademické obce, znamenal. V době, kdy Prokopův tým v Obecním domě přičinlivě dohání termínovou ztrátu za časovým harmonogramem ostatních měst a pokouší se dát dohromady nemalé peněžní prostředky, mě napadá další srovnání s univerzitními oslavami. Všechny představy se totiž realizovaly v daném rámci jen díky podepsání sponzorských smluv. A před finálem jubilea není univerzita v mínusu, vznikl naopak Fond mobility, zatím v úrovni několika milionů korun. Moc přeji Praze 2000, aby boj o finance dopadl pro matičku Prahu pozitivně. A to nejen proto, že nám tu všem zůstane pomník Antonína Dvořáka a funkční orientační systém a že jednou z prvních akcí Prahy 2000 je setkání rektorů univerzit devíti vybraných evropských měst v Praze.
Ono totiž město a naše nejstarší univerzita mají hodně společného i po cestě staletími. Vzdělání a kultura, kterou ve svém štítě nesou, se vracejí vzhledem ke svým mimotržním hodnotám v úrocích (nebo jako dar) až dalším generacím a pokolením. A o ten další dar dnes běží, vážení...
