Expertní diskuse, kterou 8. prosince 1998 pořádal Ústav pro ekopolitiku ve spolupráci s katedrou práva životního prostředí Právnické fakulty UK, se účastnili především odborníci na filozofii, biologii a ochranu životního prostředí. Téma vzniklo jako reakce na kritiku knih filozofa Josefa Šmajse Ohrožená kultura a Konflikt přirozené a kulturní evoluce, uveřejněnou v časopise Vesmír. Prof. Šmajs ve svých knihách nastiňuje koncept konfliktu kultury a přírody jako filozofické východisko, na kterém lze stavět snahu o ochranu životního prostředí a zároveň o záchranu lidské kultury (ta podle autora vlastní rozpínavostí ohrožuje sebe samu). Celou debatou na PF UK, kterou řídil doc. Ivan Mucha, se prolínaly dvě základní otázky: je Šmajsův koncept kritizován oprávněně, a jestliže ano, znamená to, že pro ochranu životního prostředí nemáme dobré filozofické opodstatnění? Jedním z ústředních sporných bodů se ukázal být pojem "přirozenosti" či "nepřirozenosti" systémů, se kterými dnes máme co do činění.
J. Šmajs ve svém konceptu vyzývá k obnově přirozeného systému přírody, kterému konkuruje nepřirozený systém kultury. Biologové - Mgr. Radovan Haluzík, Dr. Jiří Sádlo a Mgr. David Storch - poukazovali na nedůsledné vymezení těchto pojmů v pojetí prof. Šmajse, navíc se domnívají, že jsou pro ochranu životního prostředí zbytečné. Řada biotopů, které dnes chceme chránit, jsou totiž právě tak dílem přírody, jako lidské kultury (stepi v okolí Prahy, třeboňské rybníky). Dr. Sádlo zdůraznil, že odmítáním konceptu "přirozenosti" biologové nechtějí podrývat snahu o ochranu přírody, nejraději by se však bez tohoto pojmu obešli. V diskusi o ostatních sporných bodech se ukázaly podobné názorové rozdíly. Biologové kritizovali snahu postavit ochranu životního prostředí na - podle jejich názoru - špatně definovaných a mnohdy nepotřebných pojmech. U všech probíraných otázek prosazovali maximálně konkrétní přístup, což se naopak nelíbilo filozofům, kteří jim vyčítali chybějící "filozofické zakotvení". Stanoviska obou diskutujících stran nebyla zdaleka konsensuální, nicméně se ukázala myšlenková plodnost tohoto tématu. Většina zúčastněných odcházela s dojmem, že téma nebylo ani zdaleka vyčerpáno a že by bylo zajímavé v započaté mezioborové diskusi v budoucnu pokračovat.
Na tiskové konferenci dne 10. února 1999 informovala 1. LF UK o získání akreditace v USA. Získala ji s účinností od 14. října minulého roku jako první v republice.
1. lékařská fakulta bude uvedena v příštím seznamu akreditovaných vysokých škol publikovaném americkým ministerstvem školství. V roce 1992 kongres USA přijal dodatek k zákonu o vysokém školství z poloviny šedesátých let. Podle této novely musí být američtí studenti (kteří touží získat lékařské vzdělání mimo území Spojených států a žádají finanční podporu federální vlády ve formě bezúročné půjčky) zapsáni pouze na fakultě, která splňuje přísná a srovnatelná kritéria - jinými slovy - získala akreditaci v USA, osvědčení o účasti na programu finanční pomoci federální vlády Spojených států amerických. Za povšimnutí stojí i fakt, že jsme se tak stali jedním z dvaceti států, které jako první získaly přístup k uvedenému programu americké vlády. Česká republika a 1. lékařská fakulta UK v Praze tak předběhly některé země, které jsou v mnoha jiných ohledech před námi, např. Itálii, Dánsko, Francii SRN a další.
Představitelé 1. LF UK a vedení UK v Praze informovali novináře o získání akreditace jedné z pěti lékařských fakult UK v USA
Loňská sezóna výkopů, vedených Ústavem pro klasickou archeologii FF UK ve spolupráci s Bulharskou akademií věd a Městským muzeem v Septemvri v řeckém městě Pistiros, přinesla v roce 1998 některé pozoruhodné výsledky.
Při výkopech se podařilo dokončit výzkum západního sektoru, kde bylo začištěno dno obrovské jámy, pozůstatku sklepa budovy postavené vně hradeb. Dům byl zničen již koncem 4. století př. Kr. Z nálezů odtud vyniká attická červenofigurová keramika a černě glazované lampy. Z kovových předmětů jsme nalezli také zlomky spon a bully, olověná pečetidla, kterými byly zapečeťovány psané dokumenty, ať už na pergamenu či na diptychových destičkách, jejichž vnitřek potažený voskem sloužil jako zápisník a zajištěný bullou sloužil také jako úřední dokument. Obyvatelé našeho domu vlastnili zřejmě několik důležitých dokumentů, chráněných pečetěmi proti možnému zneužití. Byly započaty i výkopy při ulici, vedoucí od východní brány města směrem k řečišti Marici (starověkého Hebru), kde jsme původně počítali s rozšířeným náměstím. Ukázalo se ovšem, že jde o dlažbu portiku (vstupní verandy) výstavného domu, který měl několik stavebních fází, z nichž poslední byla zničena náhle a pak už k obnově domu nikdy nedošlo. Za definitivní zničení byli asi odpovědni Keltové, přibližně v době keltského útoku na Delfy v roce 279 př. Kr. Z pozdní fáze našeho domu jsme nalezli ještě na původním místě celé nádoby ve stylu, který napodoboval řecké vzory v době, kdy dovoz jemného stolního náčiní z Řecka byl už zřejmě obtížný a kdy nostalgické vzpomínky obyvatel Pistiru na lepší časy vedly k napodobování řeckých tvarů místními řemeslníky jejich primitivnější technikou.
V loňském roce jsme uspořádali spolu s našimi bulharskými partnery a s Francouzskou školou v Athénách ve městě Septemvri konferenci věnovanou stykům Pistiru s jihem, zejména s Thasem, odkud přišla do Pistiru velká část řeckých kolonistů. P. Titz dokončuje zpracování řeckých vinných amfor z našeho města. Většina jemného vína byla dovážena z Thasu, zatímco keramika byla importována především z Athén, a později také z několika měst na Egejském pobřeží, od Olynthu v Chalkidice až po Maroneiu a Zoné proti ostrovu Samothráké. Mezi lampami, které zpracovává L. Boháč, převažují athénské výrobky, ale mnohé kusy byly přivezeny z těch samých měst, ze kterých byla dovážena část jemné keramiky; hrnce na vaření a běžné kuchyňské náčiní byly vyráběny přímo v Pistiru. Mince z nálezů ve městě jsou jak thrácké, tak makedonské a z řeckých měst od Chalkidiky až po thrácký Chersonésos při Dardanelách. Z Černomoří je zastoupena jedinou mincí pouze Apolonie Pontská, dnešní Sozopol. Největší rozkvět zkoumaného města patřil do prostřední třetiny 4. století, tehdy vrcholil také dovoz thaského vína a athénské jemné keramiky. Po ovládnutí Řecka i Thrákie Filipem II, otcem Alexandra Makedonského, už zřejmě město ztrácelo na významu, i když v této době vrcholila například místní produkce střešních tašek, které byly dokonce signovány firemními kolky cihelny; jejich zpracování dokončuje Dr. Musil. Doopravdy chudlo město až po dalším poničení na konci 4. století př. Kr. V letošním roce se nám také podařilo získat aspoň něco informací o preurbánním Pistiru z konce 6. století, kdy na místě pozdějšího města existovala skromná osada, ale už dovážející řeckou keramiku. Základem prosperity Pistiru byl zřejmě jak říční přístav na Marici, kde tehdy lodní plavba končila, tak bohatství rud v okolí; doloženu máme ve městě metalurgii železa, bronzu i zlata.
