V pátek 26. února zachvátil časně ráno požár horní patro budovy Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na Albertově. Hlášení o požáru dostalo operační středisko krátce před tři čtvrtě na šest ráno, na místo okamžitě vyrazila tři hasičská družstva (hasiči lokalizovali oheň za necelou hodinu, ale téměř celé dopoledne hasili jeho zbytky). Podle vyjádření šéfa hasičských vyšetřovatelů Václava Hladíka se stala příčinou ohně poškozená elektroinstalace, od které se postupně vzňaly dvě místnosti vědeckého pracoviště fakulty ve třetím patře. Aby se požár znovu nerozhořel, musela se rozebírat stavební konstrukce - právě v ní totiž mohla zůstat skrytá ohniska. Oheň zničil veškeré vybavení dvou místností fakulty, poškodil také podlahu, strop, zasažena byla i střešní konstrukce a trámy krovu.
Je několik dní po požáru, o kterém přinesla zprávu snad všechna média. Místo neštěstí se rychle vyklízí, další etapou práce bude stavební rekonstrukce. Vzhledem k tomu, že se do informací o ohni na Albertově dostalo mnoho nepřesností, požádali jsme doc. Ing. Dalibora Moravce, DrSc., z katedry kartografie a geoinformatiky PřF UK, aby nám nešťastnou událost na svém pracovišti přiblížil: "Volali mi v osm ráno domů a já jel okamžitě na fakultu. Ztráty po katastrofě bych od sebe rád oddělil. Zničena byla část vybavení, velká místnost katedry (jedna z nejkrásnějších v naší budově z počátku 20. století) byla z prostorových důvodů rozdělená s příčkami, v mé místnosti tedy nezůstalo vůbec nic, a v těch okolních jen nějaký ohořelý nábytek. Stavební odhad rekonstrukčních prací se pohybuje mezi pěti a šesti miliony korun a dobrá firma by dokázala rekonstrukci zvládnout asi za měsíc. Kolegium naší fakulty a Univerzita Karlova už přijaly k této ztrátě rychlá opatření. V místnostech ovšem shořelo také dvacet map z 16. století, Kurfiřtský atlas, další archiválie z minulého století, astronomický dalekohled, speciální fotoaparáty a výukové sylaby. Nejzávažnější je ovšem nenávratná ztráta sedmileté práce na klimatické regionalizaci České republiky (báze digitálního modelu terénu a klimatických dat, pozorovaných od 60. do 90. let, vznikala sedm let na základě objednávky Ministerstva zemědělství). Díky této obrovské databázi měla vzniknout kategorizace a ocenění půd v ČR."
Z celé práce zbyla "jen" otištěná monografie. Centrum celého badatelského úsilí bylo uloženo v počítači, zničený operační systém Silicon graphicz v ceně kolem jednoho milionu, avšak ztracené hotové algoritmy, vzorce, lokalizační databáze a veškeré výstupy pro digitální mapy, si cení na katedře na patnáct milionů korun. Cena mnohaleté vědecké práce - je hlavní katastrofa celé ošklivé záležitosti... Mapová sbírka, nejrozsáhlejší ve střední Evropě, se svými 130 000 archivními jednotkami cenných exponátů se naštěstí obešla bez jakýchkoliv ztrát...
Bývalá předsíň k pěti pracovnám na PřF UK (snímek z 1. března 1999)Poslední Týden roku 1998 přinesl zajímavou anketu na téma Česká próza století. Jednalo se o dílčí ohlédnutí za českou prózou dvacátého století. Časopis požádal pětadvacet literárních vědců, aby vybrali dvacet českých knih prózy (románů, novel, povídek, ale eventuálně i jiných žánrů, spadajících pod pojem umělecká próza), napsaných a vydaných od roku 1901 do dnešních dnů - jež podle jejich názoru - nejvíce obohatily českou literaturu. Ankety se zúčastnilo několik pedagogických pracovníků Univerzity Karlovy (Jaroslava Janáčková, Dagmar Mocná, Marie Mravcová, Vladimír Novotný a Martin C. Putna). Autorský kolektiv si byl vědom, že při hodnocení dojde k určitému zjednodušení. Hodnoty žebříčku, vzniklého po přidělení bodů, však přece jen mají značnou výpovědní hodnotu. První místo v anketě je a není překvapivé - v hlasování vybíravých čtenářů i kritiků a literárních odborníků zvítězila knížka nevýlučná, vlastně přímo populární. Haškovi jistě při hodnocení pomohlo, že je autorem vlastně jediného reprezentativního díla, Švejka, zatímco u autorů jiných (Čapek, Hrabal, Vančura) se anketní hlasy dělily mezi více jejich prací. V první padesátce se neocitly žádné prózy experimentální. Pokud se týče ženských autorek, objevuje se zde čestná výjimka - Marie Majerová.
| 1. | Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka (60) |
| 2. | Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota (46) |
| 3. | Vladislav Vančura: Markéta Lazarová (35) |
| 4. | Josef Škvorecký: Zbabělci (34) |
| 5. | Milan Kundera Žert (34) |
| 6. | Ludvík Vaculík: Český snář (28) |
| 7. | Karel Čapek: Obyčejný život (27) |
| 8. | Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále (22) |
| 9. | Ivan Olbracht: Golet v údolí (18) |
| 10. | Josef Čapek: Kulhavý poutník (16) |
| 11. | Vladislav Vančura: Rozmarné léto (16) |
| 12. | Jaroslav Durych: Bloudění (15) |
| 13. | Karel Čapek: Povětroň (14) |
| 14. | Josef Holeček: Naši (14) |
| 15. | Jiří Weil: Život s hvězdou (12) |
| 16. - 17. | Karel Poláček: Bylo nás pět (12) |
| Fráňa Šrámek: Stříbrný vítr (12) | |
| 18. | Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník (12) |
| 19. - 20. | Karel Čapek: Hordubal (11) |
| Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock (11) |
Anketa především dokázala, že nás v literární tradici přitahují zejména léta první republiky a její pestrý literární život. Jsme také více zdravě konzervativní než posedlí nadměrnými stylistickými hokuspokusy. Ctíme literaturu komunikující, vstřícnou, vlídnou a shovívavou ke svému čtenáři a umělé, teoretické konstrukce nás naplňují mírnou nedůvěrou. Opěrnými sloupy našeho literárního panteonu jsou Hašek, Vančura, Hrabal a Karel Čapek. Psaní je - podle výsledků ankety - mužskou záležitostí, kterou ženy přizdobují jen doprovodným hlasem.
Až na dějinném tachometru naskočí tři nuly a my se budeme ohlížet po tomto podivném století, anketa se prý zopakuje. Pak teprve budeme moci poměřovat a zvažovat... Jde totiž koneckonců jen o hru, kterou je na konci tisíciletí příjemné hrát.
