Časopis FORUM vychází již pátý rok. Po celou tuto dobu se jeho redakce snaží vytvářet časopis, který pomáhá univerzitě při řešení každodenních úkolů i v hledání odpovědí na otázky perspektivní. Vzhledem k tomu, že jednou (ze dvou) hlavních činností UK je činnost vědecká, chce FORUM UK v rámci svých možností pomáhat univerzitní obci také v této oblasti. Proto bylo rozhodnuto rozšířit časopis o nepravidelnou přílohu FORUM VĚDY, která bude věnována nejen popularizačním přehledům vědecké činnosti na UK, ale i diskusím o projektech, které jsou na pracovištích UK řešeny, popřípadě dalším otázkám s vědeckou činností souvisejícím. Příloha FORUM VĚDY by tak měla kompaktně a přehledně o vědecké činnosti na UK informovat. Při zrodu přílohy jsme pokládali za nutné nabídnout všem stejné "startovní" podmínky. Obrátili jsme se na děkany fakult a ředitele součástí UK s prosbou o příspěvek stanoveného rozsahu, prezentující nejzávažnější výsledky pracovišť v roce 1998 s objasněním jejich významu, eventuálně se srovnáním těchto výsledků se stavem poznání dané vědní disciplíny. S ohledem na značnou různorodost vědních disciplín, pěstovaných v rámci UK, jsme požádali o populární formu popisu, aby si mohl čtenář vytvořit představu o významu a důležitosti uváděných výsledků. V dnešní příloze jsou prezentovány příspěvky jedné části pracovišť. Příspěvky další budou zařazeny do příští přílohy. Vytvořením přílohy FORUM VĚDY jsme se - obrazně řečeno - postavili na start. Jak rychle a zda vůbec se dostaneme do cíle, který spatřujeme ve vytvoření přílohy stálé, vyhledávané a prestižní, záleží na mnoha faktorech: na čtenářském ohlasu, na vydavatelských možnostech, ale především na zájmu, aktivitě a umu členů univerzitní obce srozumitelně a zároveň nezjednodušeně prezentovat vědecké výsledky, jež ukazují a dokazují nezanedbatelnou úlohu a význam Univerzity Karlovy pro rozvoj vědy v naší zemi.
S přáním úspěšného startu a brzkého dosažení cíle pro FORUM VĚDY
Autor sdělení: doc. RNDr. V. Vondrejs, CSc.
Předmět sdělení: mutagenese provázející hladovění je geneticky kontrolovaný proces
Zdroj: Storchová Z., Rojas A. P., Janderová B., Vondrejs V.: The involvement of the RAD6 gene in starvation-induced reverse mutation in Saccharomyces cerevisiae. Mol. Gen. Genet. 258: 546-552, 1998
Poklidné neodarwinistické uvažování rozvlnily roku 1988 experimenty Cairnse a spol., které ukázaly, že alespoň u bakterie Escherichia coli mohou během hladovění na specifický substrát vznikat mutace, které zachrání některé nerostoucí buňky strádající kultury před pomalou, ale jistou smrtí vyhladověním. Tyto tzv. usměrněné mutace vznikají jakoby přednostně před mutacemi nespecifickými, které nemohou buňkám pomoci vyřešit problém nastolený hladověním. Právě "adaptivní" charakter cairnsovských mutací vyvolal svou lamarkistickou příchutí bouřlivou diskusi a vlnu experimentální aktivity, protože se nevešel do škatulky obecně přijímané představy, že hlavním motorem vývoje nových dědičných vlastností jsou náhodné mutace, které mohou vznikat s nízkou frekvencí jako chyby při normální replikaci kyseliny dezoxyribonukleové (DNA) v rostoucích buňkách, nebo jsou indukovány zářením či chemickými mutageny. O nepříznivých růstových podmínkách se myslelo, že pouze vybírají z dříve vzniklých mutant, ale nepodílejí se na přednostním vzniku příhodných variant. Mechanismus cairnsovské mutagenese provázející hladovění se prozatím nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Byly vysloveny i kompromisní názory, že pozorované jevy by mohly nastat i při zachování předpokladu náhodné mutagenese, po které by následovala pouze přednostní fixace vhodných mutací, usměrněná selekčním tlakem.
Naše experimenty s kvasinkou Saccharomyces cerevisiae ukázaly, že frekvence cairnsovských mutací v nerostoucích eukaryotických buňkách je geneticky kontrolována. Např. inaktivace RAD6 genu, který se angažuje v regulacích mnoha buněčných procesů včetně opravy DNA, transkripce různých genů a selektivní degradace různých buněčných proteinů, zvyšuje frekvenci cairnsovských mutací až o několik řádů, a naopak vnesení funkčního RAD6 genu do poškozených buněk tento jev potlačuje. Naše výsledky otevřely cestu k hledání dalších genů, které kontrolují tento proces u eukaryotických organismů a dále naznačily, že cairnsovská mutagenese může hrát významnou roli i při transformaci nerostoucích buněk na buňky nádorové, a to podobně, jako se podílí na vzniku papil, nádorů na koloniích kvasinek.
Autor sdělení: doc. PhDr. Zdeněk Pinc
Předmět sdělení: výzkum etnické intolerance
Zdroj: Etnická intolerance mezi žáky základních škol v ČR. Výsledky etnologického výzkumu, IZV UK, 1998
Institut základů vzdělanosti UK provedl v květnu a červnu 1998 rozsáhlé etnologické šetření postojů žáků základních škol k etnickým skupinám a národnostním menšinám, které žijí na území České republiky. Výsledky tohoto šetření, uskutečněného z podnětu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve 47 lokalitách celé republiky, byly následně ověřovány dílčími hloubkovými sondami na dvou pražských školách. Etnologický výzkum směřoval cíleně zejména k zachycení vztahů česko - romských a česko - vietnamských. Ty především bylo potřebné zmapovat (první fáze výzkumu) a analyzovat (druhá fáze výzkumu). Výzkum realizovala PhDr. Mirjam Moravcová, DrSc., s týmem spolupracovníků z řad učitelů a studentů. Otázky tohoto etnologického šetření směřovaly především k zjištění četnosti a forem projevů etnické intolerance, postavení dětí jiné než české národnosti v třídním kolektivu, vázanosti etnické intolerance k vlivu různých názorově vyhraněných skupin, vstřícnosti ke kulturnímu pluralismu, vztahu k České republice a vlastní národní společnosti (české a romské), kulturních projevů vázaných na etnický původ a rodinné prostředí.
Při realizaci dotazníkového šetření jsme získali více než 6 000 výpovědí (vyplněných dotazníků), které mapovaly postoje žáků 296 osmých tříd ze 152 základních škol ČR. Na základě vyhodnocení anketního výzkumu byly formulovány závěry, z nichž vybíráme ty nejzávažnější:
Provedený výzkum ukázal především souvislosti nárůstu intolerantních postojů mezi školní mládeží, definoval její skryté i zjevné projevy. Závěrečná zpráva v celkovém rozsahu 180 stran, odevzdaná MŠMT, tvoří jeden ze základních pramenů pro novelizaci pokynu Ministerstva školství k působení škol a školských zařízení proti projevům rasismu, netolerance a xenofobie. Dílčí analytické studie jsou připraveny do tisku.
V dlouhodobém výzkumu během posledních pěti let hledala Katedra matematiky a didaktiky matematiky PedF UK odpověď na otázky zda, proč a do jaké míry je úroveň matematických znalostí žáků poznamenána formalismem, přičemž byly zkoumány:
Výzkum prokázal, že hlavní příčina tkví v tzv. instruktivním způsobu vyučování matematice. Při tomto způsobu se od žáka žádá, aby se naučil reprodukovat předkládané poznatky, řešil především jen standardní úlohy a imitoval matematické chování učitele. Protikladem takového způsobu vyučování je vyučování konstruktivní, při kterém žák nepřebírá hotové poznatky, ale sám si je - ve spolupráci s učitelem a spolužáky - vlastní rozumovou činností vytváří.
Z rozhovorů s učiteli, kteří (byť přesvědčením "konstruktivisté") učí instruktivně, bylo zjištěno, že příčinou instruktivního způsobu vyučování jsou vnější tlaky, nikoli nutnost vlastní matematickému myšlení. Zejména rodičovská veřejnost nežádá od učitele osobnostní rozvoj svých dětí, ale to, aby jeho žáci uspěli při zkouškách. Učitel pod tlakem společenské objednávky cvičí žáky v řešení úloh. Pro tento účel je instruktivní způsob vyučování sice relativně účinný, vyvolává ovšem otázku cílů matematické výuky.
Výzkumy potvrdily, že zmíněný cíl - připravit žáka ke zkoušce - je krátkozraký. Cíl naučit žáka používat matematiku v životě leží výše a cíl rozvíjet poznávací schopnosti žáka ještě výše. Na nejvyšší místo stavíme jako cíl rozvíjení žákovy osobnosti. Závěry výzkumů navrhují, aby snahou didaktiky matematiky bylo úsilí posunout těžiště od (v současnosti převládajícího) prvního cíle k cíli poslednímu.
Výzkumy ukázaly, že rozhodujícím faktorem proměny kvality vyučování není jen změna obsahu či osnov, ani proměna učebnic, ale učitel. Proto hlavní úsilí musí směřovat k učiteli, k tomu, aby on sám vědomě měnil své instruktivní vyučování na konstruktivní.
Tradiční cesta, kdy didaktik nabízel učitelům hotové výsledky svého výzkumu, nevede k cíli. Realizace naznačené změny vyžaduje od didaktiky matematiky, aby byla schopna vytvořit pro učitele tvořivé pracovní klima a nabídnout mu takové matematické kontexty, které jej budou inspirovat k promýšlení obsahu výuky ve prospěch tvořivého myšlení.
Autoři sdělení: RNDr. Jaroslav Balík, CSc., (sekce fyziky), prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc., (sekce informatiky), doc. RNDr. Jan Trlifaj, CSc., (sekce matematiky)
Předmět sdělení: problematika nestabilních plastických režimů; Pražský závislostní korpus; strukturální teorie modulu
Zdroj: GAČR 405/96/K214, grant MŠMT VŠ96151, NSF 973288, GA 12/97, GAČR 201/97/1162, Fulbright Research Scholarship
Zatěžování kovů obecně vede k časově proměnnému prostorovému rozložení lokální plastické deformace (skluzu), které je dáno způsobem vnějšího zatěžování a dále materiálovým zákonem. Tak je tradičně nazýván vztah mezi mechanickým skluzovým napětím, rychlostí lokální plastické deformace, teplotou a okamžitou strukturou materiálu. V materiálovém zákonu se však mohou vyskytnout zvláštnosti jako např. teplotní vzrůst nebo rychlostní pokles skluzového napětí, které nedovolují matematicky jednoznačný výpočet časo-prostorového vývoje lokální plastické deformace, ačkoliv těleso v takovém případě "jednoznačně odpovídá" časovými nestabilitami a prostorovými nehomogenitami skluzu. Teoretický rozbor provedený na katedře fyziky kovů MFF UK vedl k zobecnění skluzového napětí o tzv. přechodovou část, takže hodnota odpovídající materiálovému zákonu je pouze aproximována během času. Na témže pracovišti pak bylo provedeno matematické modelování nejrůznějších nestabilních plastických režimů, které se reálně vyskytují.
Ústav formální a aplikované lingvistiky pracuje na dlouhodobém projektu tzv. Pražského závislostního korpusu. Tento korpus, neboli soubor převážně novinových textů, obohacený důkladným tvaroslovným a skladebným rozborem na základě přesného a matematicky formulovaného popisu češtiny, bude zcela hotov až po roce 2000, avšak už v loňském roce byla dokončena jeho první, předběžná verze. Pražský závislostní korpus slouží jednak k výuce formálního popisu přirozeného jazyka, a jednak - v jistém smyslu především - k vytvoření programových nástrojů na analýzu a syntézu češtiny pomocí metod automatického "učení". V roce 1998 se tři členové ÚFAL MFF UK zúčastnili dvouměsíčního mezinárodního semináře (workshopu) na Johns Hopkins University v Baltimore v USA s "českým" projektem (vybraným skupinou uznávaných vědců v oboru zpracování přirozeného jazyka - čeština, jako jazyk typově odlišný od angličtiny, zaujala právě díky existenci a prezentaci podrobného formálního popisu, na kterém se v ÚFAL MFF UK pracuje již řadu let). V tomto projektu (vedeném jedním z členů pražského týmu) spolu se sedmi dalšími kolegy z Evropy i USA vytvořili na základě Pražského závislostního korpusu první takový analyzátor češtiny, který je schopen skladebně (syntakticky) rozebrat běžný novinový text s úspěšností přes 80% (bylo by zajímavé porovnat toto číslo se schopnostmi našich maturantů z českého jazyka...). Na základě výsledků byl jeden z členů tohoto týmu vybrán k pobytu na University of Pennsylvania, a dalšímu byla udělena mimořádná cena semináře, spojená s finančním oceněním.
Důležitou součástí moderní matematiky, soustavně pěstovanou na MFF UK, je teorie modulů. Moduly poskytují rámec pro formulaci a řešení problémů řady zdánlivě nesouvisejících s oblastí matematiky, jako jsou např. teorie reprezentací grup nebo část teorie parciálních diferenciálních rovnic, tzv. algebraická analýza. Je známo, že modelově-teoretické vlastnosti modulů nad danou algebrou úplně určuje tzv. Zieglerovo spektrum této algebry. Problém možných tvarů objektů Zieglerova spektra však byl dlouho otevřený.
K podstatnému pokroku v jeho řešení v roce 1998 přispěli matematici z MFF UK. P. Růžička dokázal, že objekty spektra v první nespočetné dimenzi mohou mít libovolný tvar, a to dokonce nad lokálně maticovými algebrami. J. Trlifaj pak, jako Fulbright Scholar, ve spolupráci s S. Shelahem na Rutgers University dokázali, že v libovolné dimenzi jsou všechny tvary realizovány objekty Zieglerova spektra nekonečně dimenzionálních algeber. Řady výsledků o příbuzném obecném problému struktury svazů kongruencí dosáhl J. Tůma (MFF) ve spolupráci s F. Wehrungem (Univ. Caen). Tato spolupráce v současnosti probíhá za podpory česko-francouzského projektu Barrande.
Dějiny Univerzity Karlovy jsou výsledkem historiografické práce nezatížené již ideologickými požadavky. Jde o první, v české historiografii v takovém rozsahu dosud nepublikovanou syntézu pražské univerzitní historie.
Na základě nejnovějších badatelských poznatků přináší celkový obraz historického vývoje univerzity, informace o učitelích, studentech, o vývoji jednotlivých fakult a univerzitních disciplín, o historii univerzitních budov a hospodářském zázemí školy. Originálním přínosem je jindy opomíjený popis sociální integrace univerzity a jejích absolventů. V dosud nepublikované úplnosti jsou také prezentovány seznamy akademických funkcionářů od počátku univerzity do současnosti. Dějiny Univerzity Karlovy jsou rozsáhlou (1678 stran) týmovou prací (25 autorů). Badatelské výsledky v něm prezentované byly oceněny Cenou Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za nejlepší knihu se společenskovědní tematikou roku (I. díl, 1995), celé dílo získalo Cenu MŠMT za nejlepší výzkumný úkol roku 1998.
Životopisný slovník Lékařské fakulty Německé univerzity je založen na excerpci archivního materiálu Německé univerzity, na výzkumu biografického pramenného materiálu mimopražské provenience, na znalosti odborné medicínské a historické literatury a lexikografických prací. Celý korpus zahrnuje téměř 1 000 osob (profesorů, docentů a nově i asistentů). Důraz je položen na pražské univerzitní působení, i když odborná kariéra jednotlivých osob byla evidována pokud možno v úplnosti. K biogramům jsou připojeny seznamy nejdůležitějších prací, odkazy na odbornou literaturu, především lexikografickou a na prameny. Zvláštního ocenění si zaslouží šíře pramenného záběru, detailnost informací a rovněž fakt, že se autoři neomezili pouze na zachycení biografických dat pro pražskou Německou univerzitu, ale sledovali celkové životní osudy jednotlivých osob. Slovník zahrnuje řadu vynikacích osobností pražské medicíny, odborníků evropského vědeckého renomé, ale také dosud méně známá jména pražské medicíny, což je významné novum. Jejich poznání může být podnětem k dalšímu historickému a lékařskohistorickému studiu. Protože historické studie s tématem Německé univerzity v Praze stále ještě zaplňují bílá místa české historiografie, je tento badatelský počin pro jejich zaplnění velmi významný. Také z tohoto pohledu se jedná o práci značného dosahu, která se bezpochyby stane neopominutelnou příručkou pro všechny, kteří se tímto historickým tématem zabývají, a to nejen pro specialisty domácí, ale zajisté i pro širší mezinárodní odbornou veřejnost, jíž otevírá cestu též jazyk publikace (němčina).
Autor sdělení: doc. Ing. S. Otáhal, CSc.
Předmět sdělení: chování axiálního systému v podmínkách nestability
Zdroj: doc. Ing. S. Otáhal, CSc., I. Dylevský, M. Chalupová, J. Otáhalová, R. Čamek, J. Heller, R. Skrbek, M. Tichý, M. Otáhal, M. Prát, F. Maršík, J. Musil, Z. Převorovská, V. Karas: Biomechanické charakteristiky tvarové stability axiálního systému člověk, jejich svalová a respirační komponenta. Grant GA ČR č.106/95/0352
Cílem řešení grantové úlohy bylo poodhalit tajemství chování komplexních biologických soustav jakou je axiální systém, zvláště pak jeho chování v podmínkách nestability. Všímali jsme si především nestabilitních důsledků na tvar trupu. Naším cílem bylo získat některé hodnotné informace jak pro klinickou praxi, tak zejména pro konstrukci náhradních, nebo podpůrných systémů v rehabilitačním inženýrství.
Axiální systém chápeme jako soubor tvořený jak pasivním podsystémem (kosti, klouby, vazy, chrupavky), tak aktivním podsystémem (svaly, nervy) včetně dýchacího a srdečně-cévního systému. Stabilita je vlastností systému setrvávat, či vracet se do výchozího stavu. Tvar je jednou z vnějších charakteristik axiálního systému.
V experimentální části řešení úlohy se výzkumný tým zaměřil na hodnocení tvarové odezvy axiálního systému na definované vnější působení (mobilizační zásah fyzioterapeuta, domácí cvičební program) v součinnosti se známou vývojovou či zátěžovou historií sledovaných osob (osoby s vysokým systémovým krevním tlakem, skoliotické děti, sportovci, studenti). Diagnostická část obsahovala následující procedury: vstupní vyšetření aktuálního zdravotního stavu, záznam tvarových změn trupu v průběhu dýchání (moiré metodou), spirometrické měření kombinované s detekcí aktivity šíjových svalů (elektromyogram - EMG) a fyzioterapeutickým vyšetřením stavu svalů trupu a meziobratlových funkčních blokád a měření systémového krevního tlaku na pravé a levé paži tonometrem. Jako nástroj k simulaci účinku proměnného odporu krevního toku v závislosti na stavu napjatosti okolních svalových skupin (problém tzv. svalové pumpy) byl spolupracujícím pracovištěm, Ústavem termomechaniky AV ČR, vyvinut fyzikálně-technický model srdeční pumpy a cévního řečiště. Souběžně s biologickými experimenty probíhala tvorba počítačového komplexního modelu axiálního systému, který v sobě zahrnuje některé známé funkční a strukturální jevy, s cílem hlubší identifikace jejich vztahů.
Autor sdělení: doc. MUDr. Milan Elleder, DrSc.
Předmět sdělení: analýza genu cystathionin ß-synthasy (CBS)
Zdroj: Genomics 1998, 52, No 3: 312-324. Human Mutation 1999 (v tisku). Granty: GAČR 302/97/0476, IGA MZ ČR M-26-3, Grant Evropské Unie RBCIPDCT 940405, NIH Fogarty: 1R03 TW0989-01
Součástí Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN je nedávno založené oddělení molekulární genetiky s několika tematicky zaměřenými skupinami. Jedna z nich, vedená MUDr. Viktorem Kožichem, CSc., se zabývá genetickými příčinami poruch v metabolizmu homocysteinu. V minulém roce dosáhla významného badatelského úspěchu, neboť se jí podařilo dokončit analýzu genu cystathionin ß-synthasy (CBS), enzymu, který se na metabolismu homocysteinu významným způsobem podílí a jehož struktura byla doposud známa jen částečně. Projekt byl řešen ve spolupráci s Department of Pediatrics, University of Colorado School of Medicine v Denveru (prof. Jan Kraus, hostující profesor na 1. LF), European Molecular Biology Laboratory (EMBL) v Heidelbergu (W. Ansorge, dr. h. c. UK, hostující profesor na 1. LF) a ÚMG AV ČR (prof. RNDr. V. Pačes, DrSc.). Prof. Kraus z denverského pracoviště měl přístup k P1 klonu obsahujícímu celý lidský gen pro CBS. Skupina prof. Pačesa z ÚMG AV ČR sekvenovala 8 000 párů bází v promotoru genu. Skupina Dr. Kožicha v naší laboratoři realizovala největší část projektu. Po optimalizování sekvenační strategie s pomocí prof. Ansorga stanovila strukturu genu ve zbývajících 20 000 bázích, včetně intronů. Počítačovou analýzou bylo identifikováno přibližně deset oblastí genu, kde by se mohly vyskytovat délkové polymorfismy. V těchto vybraných oblastech byla zjištěna frekvence polymorfismů ve vzorku chromozómů českého původu. Popsány byly i sestřihové varianty genu. Výsledky výzkumu předčily výsledky konkurenčního francouzského pracoviště a představují významný příspěvek české univerzitní badatelské činnosti ke studiu struktury a fyziologie lidského genomu. Na projektu se významnou měrou podílela i skupina doktorandů 1. LF UK. Nutno zdůraznit, že skupina Dr. Kožicha získala mezinárodní uznání i v oblasti výzkumu a diagnostiky homocystinurie, dědičné metabolické poruchy způsobené mutacemi genu CBS. Spolu s prof. Krausem jsou kurátory webové stránky databáze mutací v lokusu CBS (http://UCHSC.edu/sm/cbs) a autory vyžádaného přehledu mutací tohoto genu v časopise Human Mutation (před vytištěním). V současné době je výzkum této skupiny soustředěn na studium podstaty mírné hyperhomocystenemie a jejího vlivu na cévní stěnu, neboť bylo v mnoha desítkách studií na celém světě opakovaně prokázáno, že pacienti s různými formami aterosklerózy (ischemickou chorobou srdeční, postižením končetinových tepen i s cévními mozkovými příhodami) mají v průměru vyšší koncentraci homocysteinu v krvi než kontroly. Zde je podpora za z IGA MZČR (M-26-3) a z Fogartyho nadace (NIH Fogarty 1R03 TW).
Autorem sdělení: ThDr. Jiří Mrázek
Předmět sdělení: nové poznatky v oblasti lukášovské problematiky
Zdroj: prof. ThDr. Petr Pokorný, Theologie der lukanischen Schriften, Rh. Forschungen zur Religion und Literatur des Alten und Neuen Testaments (sv. 174, Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1998, 225 str.)
Lukáš je tradiční označení autora dvou biblických knih - evangelia podle Lukáše a knihy Skutků apoštolských. Již v 50. letech tohoto století prokázala metoda tzv. kritiky redakce, že muselo jít o literárně kvalifikovanou autorskou osobnost, která vznikající křesťanské myšlení obohatila o nové prvky, které vědomě otevřely otázku orientace v dějinách. Lukáš překonal apokalyptické vidění cíle dějin, očekávaného v blízké budoucnosti, příznačné pro nejstarší křesťanskou literaturu. Ta chápala svou dobu jako začátek konce tohoto věku. Pro Lukáše se však Ježíšův příběh stává středem dějin. Tím vytvořil předpoklady pro datování prosazující se od 6. stol.: léta se počítají lineárně "po Kristu" (n. l.), od novověku i "před Kristem" (př. n. l.), tj. od zřetelně se jevícího středu ubíhá "zjevená" část dějin až ke krajním hranicím, které unikají našemu pohledu. Ne všichni badatelé za to Lukáše chválili. Vytýkali mu zpředmětnění existenciálního rozměru křesťanského sebepochopení. Badatelské závěry prof. P. Pokorného odhalily za narativním povrchem Lukášových knih druhý plán, v němž Lukáš křesťanskou víru reflektuje důsledně na pozadí vrcholných hodnot tehdejší kultury. Víru chápe jako vnitřní sílu k uplatnění etických maxim své doby, vymezujících vztah k Bohu i k ostatním lidem: Sókratova "Více sluší poslouchati bohů (u Lukáše: Boha), než lidí" a stoického "Lépe jest dáti než bráti". Vrcholem Pokorného badatelského úsilí je literární a teologická analýza podobenství o marnotratném synu (Luk. 15. kap.), která podobenství odhaluje jako pokus o hloubkovou definici hříchu jako odcizení (ve chvíli, kdy marnotratnému synovi vytane na mysli obraz otcovského domu jako alternativní, konzumem neurčené společnosti, čteme, "že přišel sám k sobě"), ale zároveň jako pokus o novou interpretaci Ježíšova významu, která není vázána na představu zástupné oběti - na metaforu odvozenou od jeruzalémského chrámového kultu a nesrozumitelnou v prostředí řecké a římské kultury. Ježíš je u Lukáše garantem nového obrazu Boha jako otce, který s účastí a milosrdenstvím sleduje životní cesty i všech svých odcizených dětí. "Všichni jsme jeho rodina", říká ústy helénistického klasika Arata ze Sol lukášovský apoštol Pavel (Sk 17). Za tento obraz Boha dává Ježíš život a velikonoční vyznání o jeho vzkříšení znamená podle Lukáše, že Bůh se k tomuto svému obrazu přiznal.
První německé a anglické recenze označily tyto Pokorného závěry za předěl lukášovského bádání.
Autor sdělení: RNDr. Jana Dlouhá
Předmět sdělení: začlenění ekologického hlediska do ekonomické teorie a praxe
Zdroj: Ekonomické nástroje pro trvale udržitelný rozvoj České republiky (Modrá edice, CŽP UK, 1993 - 1998)
V současné době se úspěšně rozvíjí jako součást celku ekonomické teorie specifická disciplína, ekonomie životního prostředí. Zabývá se poplatky, daněmi, finanční stimulací a jinými konkrétními nástroji ochrany životního prostředí. Vedle toho však vzniká škola environmentálních ekonomů, vycházejících z názoru, že mezi základní ekonomické pojmy je třeba zařadit termín přírodní kapitál, do kterého jsou zahrnuty všechny přírodní zdroje poskytující různé služby a statky lidské společnosti. Ocenění přírodního kapitálu ve smyslu přiřazení určité finanční hodnoty, jakkoli to bude obtížné, se pak stane základní úlohou ekonomické teorie a zároveň základním nástrojem ochrany životního prostředí.Pokud se navíc důsledně uplatní efektivní nástroje ekologické politiky, nemusí být vysoké tempo ekonomického rozvoje provázeno výrazným znečištěním či stále rostoucím čerpáním přírodních zdrojů.
Tyto myšlenky stály u zrodu projektu Ekonomické informace, účetnictví a nástroje pro ochranu životního prostředí v České republice, jehož cílem byla účinná integrace ekologických kritérií do ekonomických rozvojových strategií. Projekt byl financován programem OSN pro rozvoj (UNDP), a Centrum Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí se stalo v roce 1993 jeho koordinátorem. Do konce roku 1997 bylo ve spolupráci s odborníky z UK i odjinud vypracováno více než 70 studií, z nichž nejdůležitější byly publikovány v tzv. Modré edici. Projekt byl završen vydáním knihy Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí, která vyšla i v anglickém jazyce. Od roku 1998 CUKOŽP pokračuje v ediční řadě vydáváním vybraných studií v rámci programu státní podpory výzkumu a vývoje VaV/320/1/97, Kvantifikace škod na životním prostředí a možnosti jejich racionální internalizace, financovaného ze zdrojů Ministerstva životního prostředí ČR. V loňském roce vyšly dva tituly: Svazek č. 17 - Škody na životním prostředí z pohledu českého práva (Svatomír Mlčoch) je přehledem metod kvantifikace škod na životním prostředí v historii i současnosti ČR, včetně případových studií. V české právnické metodologii a terminologii je toto téma dosud nedostatečně propracováno, takže vznikají potíže s identifikací škůdce a poškozeného, s určením výše škody, s otázkami protiprávnosti jednání škůdce a také s určením zavinění a příčinné souvislosti mezi jednáním škůdce a vznikem škody. Přitom pro internalizaci škod na životním prostředí je důležitý přesun odpovědnosti na skutečné původce škod. Řešení problémů brání roztříštěnost právní úpravy životního prostředí.
Ve svazku č. 18 - Přístup členských zemí EU k pojetí a rozsahu škod na životním prostředí a k jejich kvantifikaci (Eva Tošovská), je podán podrobný rozbor situace v členských státech EU, z něhož vyplývá, že současný mechanizmus kompenzace a náhrady škod na životním prostředí je značně heterogenní a může ve svém důsledku narušovat rovné podmínky hospodářské soutěže a fungování vnitřního trhu unie. Rozdíly v oceňovacích technikách mohou ohrozit jednotnou aplikaci režimu odpovědnosti za škody na životním prostředí v celoevropském měřítku. Jsou charakterizovány tři návrhy Evropské komise z roku 1997, jak odpovědnostní režim harmonizovat, jsou vytypovány oblasti, které ve specifických podmínkách České republiky vyžadují rozpracování. V druhé části studie jsou podány příklady konkrétního propočtu podílu jednotlivých znečišťovatelů na škodách.*
* Dalších pět publikací Modré edice vychází letos; zabývají se podrobně metodikou ekonomické kvantifikace škod, možnostmi jejich internalizace a také zvláštnostmi jednotlivých sektorů (staré zátěže, lesnictví, vodní hospodářství). Pokud Ministerstvo životního prostředí ČR vyjádří svůj souhlas, bude všech 23 publikovaných studií k dispozici na internetu na adrese www.czp.cuni.cz.