"Samotný předěl tisíciletí asi nebude nějakým významným datem v historii. Přesto se ale toto období zdá být opravdu určitým zlomem v dějinách naší země. Skoro na den přesně je to dnes rok, kdy jsme zahájili společně s dalšími pěti uchazečskými státy proces vyjednávání o vstupu do Evropské unie. Právě na přelomu století a tisíciletí se tedy rozhodne, zda a jak rychle se zcela zásadním způsobem změní charakter našeho státu. Momentálně jsme trochu víc v zajetí jednotlivých problémů, kdy citlivě vnímáme každý dílčí neúspěch, jenž nás na cestě do společenství vyspělých evropských demokracií potká, a může navíc vyvolávat nepříjemný pocit oddalování našeho vstupu. Ovšem z dlouhodobějšího pohledu považuji za důležité něco jiného: je to způsob, jak jsme schopni zužitkovat osudovou nutnost směřování České republiky do integrující se Evropy. Zda si tuto nutnost uvědomujeme, hlásíme se k ní, anebo máme naopak snahu co nejdéle setrvávat za svými zdmi, popřípadě ještě budovat nějaké nové. Jde i o to, zda se připojíme k vizím velkých Evropanů, jejichž dílo je spojeno s touto univerzitou, počínaje samozřejmě jejím zakladatelem.
Způsob našeho začleňování do evropských ekonomických a politických struktur bude bezpochyby procesem, který nejvýznamněji ovlivní začátek příštího století. Je přitom představitelné, že společenský a ekonomický vývoj v kratším horizontu, například deseti let, můžeme absolvovat mimo Unii. Stalo by se tak buď v případě, že by nás orgány unie neshledávaly z nějakých důvodů za zralé k přijetí, nebo by z nějakých vnitropolitických příčin byl náš vstup záměrně zpomalován a zpochybňován, anebo konečně, kdyby vnitřní problémy unie nabyly takového rázu, že by bránily jejímu rozšiřování."
"Možnost členství v unii je velmi náročná výzva. Nejen naši politici, ale celý průmysl, zemědělství, věda, peněžnictví, legislativa - vlastně tedy občané - se musí rozhodnout, zda jsou ochotni a schopni podstoupit to velké množství práce, které je čeká. Na každém tomto rozhodnutí nakonec záleží úspěch či neúspěch právě probíhajících rozhovorů, v nichž musí být zcela jasně odloženy stranou krátkozraké politické i ekonomické motivy. Proč právě o tom hovořím? S naším vstupem do unie bude totiž spojeno částečné omezení suverenity českého státu. Takové strohé konstatování zní velice nepříjemně, a je velice pravděpodobné, že se z nejrůznějších stran ozvou hlasy o oklešťování národní svrchovanosti ve prospěch bruselské byrokracie a jakýchsi podivných nadnárodních institucí. Toto může mít silný ohlas v různých vrstvách společnosti a může to ve veřejnosti zpochybnit užitečnost našeho členství. Vždyť to v té či oné míře prožily i jiné evropské státy. Ovšem právě proto, že otázky státní svrchovanosti jsou tak citlivé, je o nich nutno velmi otevřeně mluvit. V prvé řadě by mělo být jasné, že jsme to my, kdo usilujeme o přijetí do unie, a že ona by se bez nás obešla rozhodně lépe než my bez ní. Jestliže proklamujeme svůj zájem o vstup do společenství, jehož členové sdílejí stejné základní principy práva a uspořádání společnosti, pak členstvím v takovém společenství se nutně zavazujeme stejné postuláty ctít a dodržovat. Mohou být někdy nepříjemné, mnohdy je můžeme dokonce pokládat za mylné. Ale pak nezbývá než prosazovat jejich změnu a nikoli, že je přestaneme respektovat. Může se nám, možná i oprávněně, nelíbit například agrární politika unie, ale jako její členové ji budeme povinni převzít. Částečné omezení naší suverenity není zadarmo. Protiváhou jsou již zmíněná ekonomická a politická pozitiva. Vzdání se části suverenity také neznamená konec naší národní identity, kulturního dědictví a tradic. Bude záležet především na nás, jak si svůj národní profil udržíme."