Obraz T. G. Masaryka zdobí Vlastenecký sál Karolina.
Obraz T. G. Masaryka zdobí Vlastenecký sál Karolina.
T. G. Masaryk byl londýnskou King's College jmenován profesorem pro slovanské věci. Dne 19. října 1915 tam pronesl svou nástupní přednášku na téma Problém malých
národů v evropské krizi.
získal vysokoškolské vzdělání v letech 1872 - 1876 na univerzitě ve Vídni, kde se habilitoval spisem o Sebevraždě (1878). Kromě filozofie se zabýval i klasickou filologií a přírodními vědami.
Od roku 1882 začal působit na pražské univerzitě, kde byl jmenován mimořádným profesorem, o deset let profesorem řádným. Na univerzitě působil jako profesor filozofie a sociologie de facto do vypuknutí první světové války.
De iure byl členem univerzity až do 31. srpna 1915, kdy byl zbaven profesury. Tento akt byl reakcí na Masarykovu činnost politickou, která v druhé polovině jeho života nad činností univerzitního profesora pozvolna převládala (a po skončení první světové války převládla docela). V prosinci 1914 emigroval a stal se hlavou českého zahraničního protirakouského odboje. Jeho zahraniční politické působení vedlo rozhodujícím způsobem k vytvoření samostatného Československa v roce 1918. Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident našeho novodobého státu, byl především v období první republiky mnohdy nekriticky obdivován, jindy (v období druhé republiky a v éře socialismu) odporným způsobem zatracován. Dnes je jeho činnost politická, vědecká, žurnalistická i pedagogická poměrně dobře vědecky popsána, a hlouběji a bez předsudků je i nadále zkoumána. Šlépěj té téměř ideální osobnosti univerzitního profesora, jakou Masaryk byl, kterou zanechává jeho dnešním kolegům, bude jen stěží zaváta. Masaryk byl svou podstatou založen duchovně. Zároveň byl i mužem praxe a dobrým organizátorem, který dokázal ideje měnit v činy. Masaryk byl vědecky odvážný nefanatik, což dokázal v boji o pravost Rukopisů. Masaryk hlásal pravdu i za cenu vyvolání agresivní nepřízně vůči své osobě, jak se ukázalo během tzv. hilsneriády. Masaryk považoval za normální, že univerzitní profesor se má věnovat osvětě (dnes bychom řekli, že má popularizovat vědu). Masaryk věděl, že je pro dobré cíle potřeba upoutat pozornost veřejnosti a uměl vytvářet příznivou image. Charismatická osobnost Masarykova poutala žáky i odpůrce nejen z řad členů univerzity. On sám, a to je důležité, na vše podstatné v lidském životě a v dějinách nahlížel sub speciae aeterni, s důrazem na morálku, mravnost a svědomí. Také na vědu. "Jít za poznáním," řekl K. Čapkovi, "to je, pane, život svrchovaně činný. Když řeknete věda, říkáte tím také úsilí, trpělivost, obětavost, poctivost - samé požadavky života činného - a života mravního."
