Už víme, kde pramení
Hatun Mayu - Velká řeka

Do pramenné oblasti řeky Río Apurímac na jihu Peru se vydala ve dnech 16.června až 1.července 1999 expedice HATUN MAYU, kterou vedl doc. RNDr. Bohumír Janský, CSc., proděkan geografické sekce PřF UK. Jejím cílem byla kartografická, geodetická a hydrologická měření v povodí řeky Rio Carhuasanta, předem vytipované nejdelší zdrojnice veletoku Amazonky.

Jaké byly motivy této výpravy?
Poprvé jsem se dostal do Peru těsně před revolucí na podzim roku 1989. Na fakultu tehdy volala pracovnice ministerstva školství a hledala někoho, kdo by mohl využít letenku do Limy. Rozhodl jsem se ze dne na den. I když byl pobyt původně plánován na šest týdnů, nakonec jsem zůstal půl roku. Přednášel jsem hydrologii a obecnou fyzickou geografii na univerzitách San Marcos v Limě a San Antonio Abad v Cuzku. Mým patronem se stal tehdejší děkan Geografické fakulty v Limě, Prof. Dr. Carlos Peńaherrera - tvůrce významné publikace Všeobecná geografie Peru. Pan profesor mi po čase sdělil, že ví, kde skutečně pramení Amazonka; všechny expedice, které hledaly prameny v tomto století, se podle něj mýlí a jejich závěry nejsou správné. Dal mi tip, jakým směrem se má bádání ubírat - a naše expedice byla potvrzením jeho domněnek. Nemohu tedy tvrdit, že jsem objevil pramen Amazonky - již v roce 1990 to věděl prof. Peńaherrera. Poradil mi, kde mohu nalézt vhodné mapy a letecké snímky - léta jsem pročítal materiály z předchozích expedic a snil o výpravě k pramenům - podařilo se to až po 9 letech...

A další motiv expedice?
Tím byla bezesporu postava jezuity českého původu Samuela Fritze, který se proslavil jako autor první kvalitní mapy Amazonky. Vznikla za pomoci pouhého úhloměru v r. 1707. Fritz vstoupil do jezuitského řádu po absolvování fakulty. V r. 1683 byl vyslán do misijní služby v tehdejší západní Indii a osud ho přivedl až k dlouhé plavbě po Amazonce. Po návštěvě španělského místokrále v Limě se v r. 1693 zastavil na horním toku Marańonu a popsal jeho prameny v horském jezeře Lauricocha. Toto místo udává dodnes jako pramennou oblast největšího veletoku planety např. prestižní New Encyclopaedia Britannica (1998). My však víme, že se mýlí...

Proč jsme - na konci 20. století - stále ještě nevěděli, kde pramení nejdelší řeka světa?
Myslím, že za to může politická situace v Peru. V době mé první návštěvy byla pětina území pod vlivem maoistické organizace Světlá stezka. Do oblastí, kde působila a které měla pod kontrolou, se tehdy bála vstoupit i vládní vojska. Ta považovala každého cizince za nepřítele a Peru se vědecké expedice vyhýbaly. Nyní se situace trochu zlepšila, vláda již není levicově orientovaná. Světlá stezka v Peru sice stále působí, ale její vliv se podstatně zmenšil. Například celá náhorní plošina Altiplano je dnes již bezpečná.

Do Peru jste se však vydali již v r. 1995?
Ano - hlavním motivem však nebyla Amazonka. Chtěli jsme natočit pásmo dokumentárních filmů, které budou použity pro studijní účely. Stručně řečeno - podařil se natočit cyklus šesti filmů Historie a příroda Peru. Zajímavostí je, že jsme navštívili i dva nejhlubší kaňony světa - Cotahuasi, hluboký 3550 m a Colca (maximální hloubka 3 200 m), které leží v blízkosti pramenů Amazonky. Poslední díl dokumentu se jmenoval Amazonka a při práci jsem využil poznatků prof. Peńaherrery. Neměli jsme však tehdy potřebné přístroje, a tak jsme provedli jen fotografickou dokumentaci s cílem vrátit se a pokračovat.

Kde byla zahájena expedice v roce 1999?
Na jihu ve městě Arequipa, výhodou byly i naše dřívější kontakty na zástupce národního parku. Celá skupina - zatím beze mě a mého kolegy, RNDr. Luďka Šefrny - navštívila některé atraktivní regiony Peru a postupně si zvykala na vysoké nadmořské výšky. Sám jsem odletěl až po přijímacích zkouškách 16. června. S ostatními členy expedice jsme se setkali v hornické osadě Cailloma 19. června a terénním autem pokračovali k pramenům řeky Apurímac. Byli jsme vybaveni laserovým dálkoměrem, speciálními výškoměry, hydrometrickou vrtulí a dalšími přístroji. Měli jsme k dispozici mapy i letecké snímky. Pro jistotu jsme vzali i obyčejné pásmo. To, že Ucayali je nejdelší zdrojnicí Amazonky se ví asi od šedesátých let, právě díky podrobnějším mapám a leteckým snímkům. Po přeměření výsledků všech deseti předchozích expedic,na nejnovějších a nejpodrobnějších mapách, jsem již před expedicí věděl, že je třeba měřit v pramenné oblasti Rio Carhuasanta.Optimismem mě naplňoval i fakt, že detailní měření v terénu před námi nikdo neprovedl. V roce 1996 se sice expedice vedená J. Palkiewiczem pokusila o totéž, avšak dopustila se jedné závažné chyby. Měřila délky pouze pomocí GPS a vznikly tak velké nepřesnosti v změřených údajích. My jsme postupovali od soutoku dvou zdrojnic proti proudu, zapisovali jsme nadmořské výšky a délky říčních úseků. Po 592 záměrách jsme se konečně dostali k  pramenům Rio Carhuasanta. Ty leží v nejvyšších nadmořských výškách ze všech zdrojnic, které byly popisovány předchozími expedicemi, tzn. 5238 m n. m. a 5233 m n. m..

Co říci závěrem?
Přes cenné výsledky, kterých expedice dosáhla, považujeme naši práci za další etapu bádání. V červnu příštího roku bychom chtěli území znovu navštívit a provést ještě několik měření. Rádi bychom se věnovali i kvalitě vody, měření průtoků vody, výzkumu ledovců i půd. Závěrem bych chtěl připomenout, že výpravu bylo možno uskutečnit za podpory společnosti KLM, která nám poskytla letenky. Spoluorganizátorem expedice byl vedle mě fotograf a kameraman Vladimír Šimek, který pomohl vybrat kvalitní a fyzicky zdatný tým, tvořený dvěma studenty (Jakub Hromada, Lukáš Janura), lékařem (MUDr. Ivan Náhlík) a podnikatelem Petrem Skalou. Všichni účastníci financovali akci z vlastních zdrojů. Vydatnou pomoc nám rovněž poskytl zastupitelský úřad ČR v Limě, jmenovitě PhDr. Mikyska - náš charge d`affaire.

Václav Hájek

Foto pro Forum: Archiv RUK

Jeskyně v humolitech, kterou protéká pramenný úsek Amazonky - Rio Carhuasanta.

Krajinná oblast blízko objeveného pramene Amazonky expedicí PřF UK