Cena VIZE 97 Karlu Pribramovi
Nadace Dagmar a Václava Havlových v souladu se svým posláním začala poprvé od svého ustavení udílet každoroční cenu - významnému mysliteli, který svým dílem přispívá k chápání vědy jako integrální součásti obecné kultury, nekonvenčním způsobem pojednává o základních otázkách poznání, bytí a lidské existence. Podle vyjádření představitelů nadace má nová tradice "postupně otevírat české odborné veřejnosti prostor pro setkání s reprezentanty a průkopníky významných proudů vědeckého myšlení". Mimo to by osobní setkání s nestory světové vědy mohlo pozitivně stimulovat nejen mladou generaci, ale i celou českou společnost. Také proto udílení ceny nebude omezeno na vlastní slavnostní akt, ale na programu vždy bude také neformální setkání studentů a profesorů s laureátem ceny nebo diskusi u kulatého stolu. Slavnostní předání se uskuteční zpravidla 5. října v Obecním domě v Praze, a to za účasti významných osobností vědeckého, kulturního a politického života. První Cenu Nadace Vize 97 převzal z rukou prezidenta Václava Havla americký neurolog rakouského původu Karl V. Pribram.
Světoznámý vědec přednesl před zaplněnou Smetanovou síní Obecního domu přednášku na téma: Nové horizonty ve vědách. V zajímavém esejistickém zamyšlení prohlásil K. Pribram mimo jiné, že vědecké úsilí je v dnešní době "zaměřeno především na redukci, tj. směřuje k pochopení částí, které tvoří či konstituují zkušenost. Tento přístup ke zkušenosti zplodil technickou dovednost a způsobil, že náš fyzický svět je značně pohodlnější, než byl před několika stoletími". Zároveň však lze technické úspěchy použít i s katastrofálními následky, "pokud se nám nepodaří provést sociální a kulturní inovace, které by dokázaly čelit změnám, k nimž takto dojde"... Podle Pribramova vyjádření bylo vědecké myšlení na konci minulého století rozškatulkováno daleko méně než nyní. "Ale cosi se dnes děje: objevují se předzvěsti, zvláště v kvantové fyzice a kognitivní vědě, že dochází k obnově vědy založené na zdravě holistických postupech." Takové pojetí vrací vědě její dřívější smysl: vědění. A jak se má vědění užívat? Pribramovo řešení je dvojí: jedním je tvorba kulturních a jazykových kódů, druhým řešením je orientace na lidskou ekonomii... Na samém konci 20. století vyzněl závěr přednášky slavného vědce optimisticky: "V protikladu k nářkům, které se s blížícím novým tisíciletím stále více rozléhají, čelí biologové ponoření do studia mozkových procesů těmto sociálním problémům s nadějí. Moc onoho zvláštního biologického orgánu, mozku, zvláště u člověka, se teprve začíná chápat. Pravda, musíme se vypořádat s tímto úkolem dříve, než některé kulturně-jazykové struktury podlehnou záměně prostředků a cílů a ovládnou své stvořitele. Ale zdá se, že týž důvtip, jenž vytvořil struktury původní, utvoří rychle nápravné jazykové kultury. Znovu se tak dosáhne moudrosti. Biologický proces se nepřeruší. Lidský důvtip bude nadále představou i činem tvořit a komunikovat, bude nadále vytvářet jazyky regulátory lidských věcí."
(mich, CTS UK)
Foto pro Forum: z archivu CTS
Světoznámý vědec přednesl před zaplněnou Smetanovou síní Obecního domu přednášku na téma: Nové horizonty ve vědách. V zajímavém esejistickém zamyšlení prohlásil K. Pribram mimo jiné, že vědecké úsilí je v dnešní době "zaměřeno především na redukci, tj. směřuje k pochopení částí, které tvoří či konstituují zkušenost. Tento přístup ke zkušenosti zplodil technickou dovednost a způsobil, že náš fyzický svět je značně pohodlnější, než byl před několika stoletími". Zároveň však lze technické úspěchy použít i s katastrofálními následky, "pokud se nám nepodaří provést sociální a kulturní inovace, které by dokázaly čelit změnám, k nimž takto dojde"... Podle Pribramova vyjádření bylo vědecké myšlení na konci minulého století rozškatulkováno daleko méně než nyní. "Ale cosi se dnes děje: objevují se předzvěsti, zvláště v kvantové fyzice a kognitivní vědě, že dochází k obnově vědy založené na zdravě holistických postupech." Takové pojetí vrací vědě její dřívější smysl: vědění. A jak se má vědění užívat? Pribramovo řešení je dvojí: jedním je tvorba kulturních a jazykových kódů, druhým řešením je orientace na lidskou ekonomii... Na samém konci 20. století vyzněl závěr přednášky slavného vědce optimisticky: "V protikladu k nářkům, které se s blížícím novým tisíciletím stále více rozléhají, čelí biologové ponoření do studia mozkových procesů těmto sociálním problémům s nadějí. Moc onoho zvláštního biologického orgánu, mozku, zvláště u člověka, se teprve začíná chápat. Pravda, musíme se vypořádat s tímto úkolem dříve, než některé kulturně-jazykové struktury podlehnou záměně prostředků a cílů a ovládnou své stvořitele. Ale zdá se, že týž důvtip, jenž vytvořil struktury původní, utvoří rychle nápravné jazykové kultury. Znovu se tak dosáhne moudrosti. Biologický proces se nepřeruší. Lidský důvtip bude nadále představou i činem tvořit a komunikovat, bude nadále vytvářet jazyky regulátory lidských věcí."