Kinesiskop sestrojený J. E. Purkyněm. Skládal v něm rozložené pohybové fáze, podobně jako např. F. Platau v Bruselu nebo S. Stampfer ve Vídni, kteří nezávisle na sobě sestrojili tzv. stroboskop.
Kinesiskop sestrojený J. E. Purkyněm. Skládal v něm rozložené pohybové fáze, podobně jako např. F. Platau v Bruselu nebo S. Stampfer ve Vídni, kteří nezávisle na sobě sestrojili tzv. stroboskop.
Pomocí těchto kotoučků, tištěných v roce 1861 v Praze, demonstroval Purkyně svým "pohybohledem" vědecký poznatek
o jednotlivých fázích tepu lidského srdce.
Zadní trakt budovy anatomicko-fyziologického ústavu, postaveného podle návrhu arch. A. Špalka v letech 1923 - 1925. Od roku 1937 nese ve svém názvu slavné jméno J. E. Purkyně.
Fyziolog, anatom a biolog Jan Evangelista Purkyně
(1787-1869) byl největším českým přírodovědcem 19. století. Zabýval se i psychologií a filozofií. Byl též organizátorem vědeckého a kulturního života. Původně studoval bohosloví, pod vlivem Fichtovy filozofie a dalších činitelů však z piaristického řádu vystoupil. Vystudoval filozofii
a lékařství na pražské univerzitě a v roce 1818 byl promován na doktora medicíny. Roku 1823 se stal profesorem fyziologie ve Vratislavi, kde založil první fyziologický ústav, který se stal vzorem pro podobné ústavy jinde. Od roku 1850 působí na pražské univerzitě. Ihned po svém příchodu do Prahy zahájil Purkyně vysokoškolské přednášky, v nichž se zabýval obecnou a speciální fyziologií, v některých semestrech vypisoval také speciální přednášky z histologie
a embryologie. Záhy se soustředil na vybudování pražského fyziologického ústavu (byl otevřen 6. října 1851), který
se stal institucí, v níž byly položeny základy nových směrů českého přírodovědeckého výzkumu. Purkyně je jedním
ze zakladatelů experimentální fyziologie a psychologie.
Ve spise Akademia (1861) předložil jasnou koncepci české Akademie věd. Podílel se na založení Spolku českých lékařů
a Časopisu lékařů českých. Od roku 1853 vydával český přírodovědný časopis Živa. Prosazoval vědeckou činnost v českém jazyce, usiloval o přeměnu Muzea Království českého ve výchovnou a vědeckou instituci. Jeho objevy byly četné
a významné.V roce 1837 formuloval buněčnou teorii. Řada objevů byla nazvána Purkyňovým jménem: obraz cév v oku jako Purkyňova blesková figura, zrcadlení na lomových plochách oka jako Purkyňovy obrázky, změna světlosti barev v šeru jako Purkyňův fenomén, jádro vaječné buňky jako Purkyňův zárodečný měchýřek, v mozečku Purkyňovy buňky, v srdci Purkyňova vlákna.Pod vlivem německé klasické filozofie
a naturfilozofie rozvíjel svůj panteistický názor s dynamickým a vývojovým pojetím světa. Předpokladem jeho skvělé vědecké práce byla schopnost přesně pozorovat
a tvořivě a kriticky přemýšlet. Měl dobrou paměť a vlohu jasně vizualizovat pozorované či čtené. Nebyl jen vědec
a univerzitní učitel, všestrannost jeho ducha mu umožňovala platně zasahovat téměř do všech odvětví národního života.
