Dva čestné doktoráty

Dne 25. října 1999 byly na slavnostním shromáždění akademických reprezentantů UK ve Velké aule Karolina na základě návrhu Evangelické teologické fakulty UK, souhlasu vědecké rady UK a Komise pro vědecké hodnosti MŠMT uděleny dva čestné doktoráty Univerzity Karlovy. Čestnou vědeckou hodnost doktor teologických věd Univerzity Karlovy obdrželi: za vynikající zásluhy o umělecký a duchovní rozvoj české literatury a o studium dějin Izraele JUDr. Viktor Fischl-Dagan (na snímku), bývalý izraelský diplomat a český spisovatel a prof. Dr. Jaroslav Ján Pelikán, PhD., emeritní profesor dějin křesťanské symboliky na univerzitě v Yale, za vynikající zásluhy o studium dějin křesťanského myšlení a liturgických tradic.

První laudatio přednesl děkan ETF UK prof. ThDr. Pavel Filipi, který uvedl některá významná fakta ze života doktoranda JUDr. Viktora Fischla (od roku 1955 užívá hebrejské jméno Avigdor Dagan). Narodil se v českožidovské rodině v Hradci Králové v roce 1812. Na Univerzitě Karlově studoval práva a sociologii. Doktorát práv získal v roce 1938. V roce 1939 emigroval před nacistickým nebezpečím do Anglie, kde pracoval v různých funkcích na ministerstvu zahraničních věcí čs. exilové vlády. Po válce, do roku 1949, působil na témže ministerstvu v Praze. Ještě téhož roku se vystěhoval do Izraele. Od roku 1955 byl izraelským velvyslancem v Japonsku, Barmě, Polsku, Jugoslávii, Norsku a Rakousku. Viktor Fischl napsal četné odborné a badatelské práce o mezinárodní politice a diplomacii. Rozhodující je však jeho dílo literární (prozaické i lyrické). Jeho knihy jsou psány kultivovaným, mírně archaickým jazykem a reflektují několik tematických okruhů: zákony přírody a lidského bytí, či osudy Židů za války (např. prózy Kuropění, Dvorní šašci, Jeruzalémské povídky nebo Píseň o lítosti či básně, zahrnuté do výboru Krása šedin. V době svého pobytu podepisoval V. Fischl na autogramiádě v Knihkupectví Fišer svou poslední knihu Hovory s jabloní). Prof. P. Filipi připomněl vřelý Fischlův vztah k první generaci učitelů dnešní ETF UK a k jejím posluchačům, jako byli J. L. Hromádka nebo J. Šimsa. Především o úctě ke své rodné vlasti, o potěšení, které se mu dostalo udělením čestného doktorátu UK a o svém vztahu k významným osobnostem duchovního života v Čechách - E. Rádlovi, J. L. Hromádkovi a především ke knihovníkovi T. G. Masaryka a vedoucímu akademické AMCY J. Šimsovi, hovořil po udělení čestného doktorátu UK Viktor Fischl."Byl to právě tento charismatický muž, vedoucí křesťanské mládeže v Akademické YMCE, který mi dal víc, než kdo jiný a natrvalo mě ovlivnil." Nový dr.h.c. UK hovořil také o svém životním krédu: " Ať už jako diplomat, spisovatel či překladatel jsem věřil v sílu a účinnost porozumění, empatie, vcítění se do druhého člověka - do kolegy diplomata, do svých literárních postav nebo do myšlení autorů, které překládám. Čím více se dokážeme do druhého vmyslet a vcítit, čím lépe mu porozumíme, tím lépe bude nám všem." Je zajímavé, že Viktor Fischl se vrátil k literatuře po třiceti letech svého diplomatického působení. V jednom rozhovoru se vyjádřil o své osobě velmi trefně: "Myslím, že se mohu přirovnat ke stromu, který nese ovoce i ve stáří."

(jak)

Foto Forum: Lenka Saulichová

Profesor Jaroslav Pelikán je pokládán za jednoho nejprominentnějších církevních historiků druhé poloviny dvacátého století. Zaměřoval se především na církev prvních křesťanských století a na reformaci. Narodil se v roce 1923 v Akronu ve státě Ohio v USA jako nejstarší ze tří dětí luterského faráře slovenského původu Jaroslava Jána Pelikána a jeho manželky Anny. Svá studia zahájil na luterské škole ve Ft. Wayne v Indianě a dokončil na univerzitě v Chicagu. Ve své dizertaci analyzoval vztah mezi luterskou a husitskou reformací. Svou kariéru vysokoškolského učitele zahájil v roce 1949 na Valparaiso University v Indianě. V letech 1962 - 72 působil na Yalské univerzitě v New Havenu jako profesor církevních dějin a od roku 1972 jako profesor historických a náboženských studií. V letech 1972 - 1978 byl zde zastupujícím děkanem a později děkanem sekce postgraduálního studia. V letech 1987 - 1992 byl předsedou československo-americké Commision on Humanities and Social Sciences podporující výměnu mezi Československem a USA. Knihovnu ETF UK obohatil vzácným darem - více než třemi tisíci knih odborné literatury. V současnosti je také členem komise pro Víru a řád Světové rady církví. Prof. J. Pelikán je autorem více než třiceti knižních publikací, z nichž nejvýznamnější je jeho pětidílná Křesťanská tradice vycházející v letech 1971 - 1989.

(bl)

Foto Forum: Lenka Saulichová

Stavění mostů mezi národy

Během státní návštěvy ČR zavítala prezidentka Irské republiky Mary McAleesové 21. října 1999 na Univerzitu Karlovu, kde jí byla ve Vlasteneckém sále udělena pamětní medaile.

Slavnostní shromáždění zahájil prorektor UK prof. I. Wilhelm, přivítal prezidentku Irska M. McAleeseovou, jejího chotě, velvyslance Irska v ČR M. Collinse, členy irské delegace, další hosty, učitele a studenty UK.

Laudatio k udělení medaile irské prezidentce přednesl děkan FF UK doc. F. Vrhel. Uvedl, že jedním z hlavních cílů, který si vytyčila, je stavění mostů mezi lidmi a státy. Její návštěva ČR představuje další z mostů mezi oběma národy. Pamětní medaili předal paní M. McAleeseové (na snímku) prorektor UK prof. P. Klener. Irská prezidentka poděkovala za projevenou úctu a uvedla, že ji obzvláště těší přítomnost pedagogů a studentů irských studií na UK. Vyjádřila vřelé díky malé, ale o to nadšenější skupině lidí, kteří studium organizují i těm, kteří se studia účastní. V závěru zdůraznila, že i před Českou republikou stojí řada úkolů, ale současně také možností. Univerzita a další vzdělávací instituce musí v tomto procesu sehrát klíčovou úlohu. Odpověděla na dotazy z řad studentů a zapsala se do pamětní knihy. Návštěvu UK zakončila prezidentka M. McAleeseová prohlídkou historických prostor Karolina.

(jb)

Foto Forum: Lenka Saulichová

Dne 15. října 1999 udělila Univerzita Karlova stříbrnou pamětní medaili Olivieru Reverdinovi, emeritnímu profesorovi klasické filologie na univerzitě v Ženevě, za významnou podporu českých klasických studií v době, kdy byl prezidentem Hardtovy nadace pro rozvoj klasických studií se sídlem ve Vandoevres u Ženevy. Řada někdejších posluchačů Univerzity Karlovy, ať už se poté stali jejími učiteli nebo odešli na jiné univerzity či do Akademie věd ČR, mohla díky prof. Reverdinovi studovat v bohaté knihovně nadace a setkávat se s dalšími kolegy z různých evropských zemí. Badatelé ze zemí střední a východní Evropy měli možnost po dobu jednoho měsíce pobývat, studovat a diskutovat ve vile nadace za symbolický poplatek dva švýcarské franky denně. (Pokud však nezískali v tehdejších poměrech ani tuto sumu, byla za ně uhrazena ze zvláštního fondu.) Prof. O. Reverdin spojil svou vědeckou a pedagogickou dráhu s dráhou politickou byl poslancem v obou komorách švýcarského parlamentu a v letech 1969 1972 také předsedou Evropské rady v rámci Evropského parlamentu ve Štrasburku. Proto rozuměl dobře tehdejším problémům a potížím vědeckých pracovníků v zemích střední a východní Evropy, a snažil se jim zejména v osmdesátých letech (ale i později) velmi účinně pomáhat vytvářet a udržovat vědecké kontakty.

prof. Bohumila Mouchová
Ústav řeckých a latinských studií FF UK

Foto Forum: Lenka Saulichová