Šlépěje

Bezesporu nejvýznamnějším představitelem filozofické fakulty pražské univerzity v 18. století byl Josef Stepling (1716 - 1778). Tento rodák z bavorského Řezna přišel do Prahy ve třicátých letech 18. století, aby se zde zapsal ke studiu.

Už během logiky (tedy prvního ročníku filozofie) se rozhodl ke vstupu do jezuitského řádu. Členové Tovaryšstva Ježíšova tehdy byli na uvedené fakultě jedinými profesory.

Mezi vyučujícími na Steplinga nejvíce zapůsobil výborný matematik, astronom a fyzik Ignác Mihlwenzel; ostatně tyto obory dosáhly na Karlo-Ferdinandově univerzitě už v první polovině 18. věku velmi dobré úrovně. O další zvětšení jejich věhlasu se měl později postarat právě nadějný Mihlwentzelův odchovanec. Stepling se po působení v různých řádových kolejích (např. v Brně, Olomouci a Kladsku) vrátil natrvalo do Prahy v roce 1748. Provázela ho už pověst vynikajícího odborníka, a proto se hned téhož roku stal profesorem matematiky a experimentální fyziky na zdejší filozofické fakultě. Ovšem na tomto místě zůstal pouze rok. Jak dosvědčují jeho životopisci, odmítl přednášet pro jezuitský řád závaznou scholastickou filozofii podle Aristotela. Podobný čin rozhodně nebyl - v Tovaryšstvu Ježíšově proslulým akcentem na poslušnost - něčím obvyklým, a proto byl vzpurný učenec své katedry zbaven. Na druhé straně však Steplingův odvážný skutek neskončil jeho vyloučením z řádu. O Steplinga nepřišla naštěstí ani pražská univerzita. Na její půdu se vrátil o necelých pět let později jako renomovaný vědec, autor odborných prací. Tentokrát ovšem ne jako profesor, ale jako ředitel filozofických (později matematicko-fyzikálních) studií, de facto státem jmenovaný úředník. Osobnost Steplingova formátu byla však jeho řádovými kolegy akceptována a zajištěné postavení umožnilo Josefu Steplingovi rozvinout mnohostranné odborné i společenské aktivity.

Byl první, kdo u nás prosazoval jako teoretický základ přírodovědecké praxe Newtonovu fyziku, konal astronomická pozorování, staral se o kvalitu učebnic matematiky a fyziky, pečoval o klementinské matematické muzeum a zasloužil se i o vybavení tamní hvězdárny moderními přírodovědeckými přístroji. Kromě jiného organizoval vědecký život na fakultě a tzv. filozofický kroužek (consessus philosophici), jenž pozitivně podnítil rozvoj vědeckého ruchu v Praze. Právě tuto Steplingovu činnost nejvíce ocenil v latinské oslavné pohřební řeči v roce 1778 jeden z jeho předních žáků - Stanislav Vydra. Upozornil, že z podobně skromných počátků vyrostla londýnská akademie. Schůzky Steplingových filozofických kroužků byly vděčně vzpomenuty i při pozdějším založení české Společnosti nauk.

doc. PhDr. Ivana Čornejová