"Když mi pan prezident předával vyznamenání (Medaili za zásluhy), řekl mi, že to není jen ocenění mojí práce jako signatářky Charty 77, ale i činnosti v posledních deseti letech v nevládním sektoru, a za to, co dělám pro studenty."Mezi šestadvaceti vyvolenými osobnostmi, které u příležitosti 81. výročí vzniku samostatného československého státu obdržely 28. října 1999 z rukou prezidenta republiky Václava Havla státní vyznamenání, byla i PhDr. Jiřina Šiklová, CSc.(na snímku), vedoucí katedry sociální práce Filozofické fakulty UK.
"Když mi pan prezident předával vyznamenání (Medaili za zásluhy), řekl mi, že to není jen ocenění mojí práce jako signatářky Charty 77, ale i činnosti v posledních deseti letech v nevládním sektoru, a za to, co dělám pro studenty."
O Jiřině Šiklové je také známo, že se angažuje v oblasti emancipace žen. O tom, jak vidí postavení žen v naší společnosti, nám vedoucí katedry sociální práce FF UK prozradila: "Po právní stránce nejsou u nás ženy diskriminovány, ale mnohdy si neuvědomují samy svoje vlastní zájmy a nežádají dodržování všech právních předpisů, umožňujících jejich plnou rovnoprávnost. Např. ženy dobrovolně přijímají nižší platy a jsou přesvědčeny že 'pro ženskou je to dobrý výdělek', neprotestují proti otázkám zaměstnavatelů, když se jich ptají, zda chtějí mít děti, ani neprotestují proti inzerátům, které píší 'hledáme muže do řídícího centra a ženy na úklid', apod. Ženy často samy sebe podceňují, a proto nejsou ve vedoucích pozicích. Je to dáno výchovou a také tím, že emancipace byla redukována na povinnost být zaměstnána a vždy byla dávána ženám 'shora', zatímco ženy na Západě o totéž musely samy usilovat. Dalo by se o ní říci, že nám byla částečně vnucena. Konkrétně jsem sledovala postavení žen-lékařek za minulého režimu. Ženy převažovaly v počtu absolventů lékařských fakult, ale měly své zastoupení ve vedoucích funkcích pouze v jedenácti procentech... Ale otázka postavení žen v řídících funkcích se nedá řešit nějakým usnesením či direktivou." Jiřina Šiklová také krátce zavzpomínala na činnost v Chartě 77... "Bylo to období, které patří k mému životu. V roce 1970 jsem mezi prvními musela odejít fakulty. Odešla jsem pracovat do Thomayerovy nemocnice a až na malá přerušení, která jsem strávila ve vyšetřovací vazbě, jsem spolu s lékaři, jako socioložka, mohla také pracovat na různých vědeckých tématech. Určitě to nebyla 'ztracená léta'. Na jaře v roce 1990 jsem se vrátila na fakultu, protože k sociálním problémům jsem měla vždy blízko. Tak jsem založila katedru sociální práce, což se také někdy nazývá 'aplikovaná sociologie'."
Kvapem se blíží konec roku a mnohý z nás přemýšlí o svých předsevzetích, se kterými by chtěl do nového milénia vstoupit. Jste zvědavi na odhodlání doktorky Šiklové? "Vloni jsem si koupila pořádný počítač a řekla jsem si, že se naučím deset procent z toho, co dokáže. A teď přidávám: naučím se z jeho umění dvacet procent. Jsem na takových osmi procentech, čeká mě dost práce."
Ve dnech 15.- 18. prosince 1999 se bude na Papežské Lateránské univerzitě v Římě konat mezinárodní kolokvium věnované Mistru Janu Husovi. Kolokvia se zúčastní desítky duchovních i laiků různého vyznání z celé Evropy, znalců díla Jana Husa. Na římském sympoziu budou prezentovány výsledky několik let probíhajícího bádání Komise pro studium problematiky spojené s osobností, životem a dílem M. Jana Husa. Při této příležitosti převezmou zlaté pamětní medaile Univerzity Karlovy dva významní představitelé Centrálního výboru Velkého jubilea roku 2000 - jeho předseda Roger kardinál Etchegaray a generální sekretář Msgre. Crescenzio Sepe. Oba vysocí členové papežské kurie - francouzský kardinál Roger Etchegaray (nar. 1922), aktivní příznivec spolupráce mezi křesťanskými církvemi, který rozhodujícím dílem přispěl k uspořádání římského sympozia o M. Janu Husovi a italský titulární arcibiskup Msgre. Sepe (nar. 1943), jenž se v současné době podílí na přípravě husovského sympozia, a jeho konání chápe jako významný příspěvek České republiky jubilejnímu roku 2000 - obdrží 15. prosince 1999 v Římě zlatou pamětní medaili Univerzity Karlovy za "mimořádný příspěvek dílu smíření křesťanů různých konfesí tváří v tvář prahu třetího tisíciletí a zhojení bolestných ran minulosti v historickém podvědomí církví a národa v naší zemi".
Dne 6. listopadu 1999 oslavil 75. narozeniny prof. PhDr. Radim Palouš, dr. h. c. UK, filozof
a vysokoškolský pedagog. V sedmdesátých
a osmdesátých letech patřil k čelným představitelům nezávislé kultury a hnutí za občanská práva. Podílel se na samizdatové ediční činnosti, byl redaktorem samizdatové edice Nové cesty myšlení a revue Výchova a vzdělávání. Jako žák Jana Patočky se stal strážcem jeho filozofického a ideového odkazu.
Prof. Radim Palouš byl prvním rektorem Univerzity Karlovy po listopadové revoluci 1989.
