Přede dvěma roky mi v interview prozradil, že se po skončení "prorektorování" na Univerzitě Karlově opět vrátí k výuce a svým odborným výzkumům. Prof. Ivan Wilhelm tehdy definoval svoji šestiletou roli člena kolegia rektora UK jako službu univerzitě. Všechno ale dopadlo jinak: MFF a ETF UK jej navrhly za kandidáta na rektora UK a AS UK prof. Wilhelma v říjnu zvolil. V únoru 2000 ho čeká slavná inaugurace v Karolinu a pak spousta práce. Služba univerzitě pokračuje...
Mohl byste charakterizovat úkoly, které před vámi stojí? Prohlásil jste, že si chcete do inaugurace připravit jakousi analýzu situace na UK, zřejmě probíhají jednání o složení vašeho kolegia...
Obecně: na UK jsou místa silná i slabá, situace se proměňuje s časem a univerzita je velké pracoviště. Základním úkolem je samozřejmě vzdělávací a vědecká činnost - a zde existuje množství otázek a problémů, kterým je třeba se věnovat. Ve vzdělávání před námi stojí řešení bakalářských studijních programů. Toto vzdělávání je odlišné od magisterského studia, ovšem akreditace nových bakalářských programů je záležitostí několika nejbližších let. Na Univerzitě Karlově by měl začít fungovat třístupňový model jako jinde v Evropě - bakalářské studium jako 1. stupeň, magisterské 2. stupeň a doktorandské studium jako vysokoškolské vzdělání 3. stupně. Doktorandské studium je vizitkou každé renomované vysoké školy. Na UK se musí rozšířit a zdokonalit (například: 60 % studentů v doktorandských programech je jen ze dvou fakult - PřF a MFF). Ptám se tedy, jak je možné, že fakulta s padesáti profesory má 45 doktorandů, když na přírodovědných oborech má každý profesor na starosti hned několik mladých lidí se zájmem o vědeckou práci... U nového rektora se předpokládá nové složení kolegia a vědecké rady - ta by však kvůli plynulosti práce mohla fungovat v současné sestavě ještě několik měsíců. Nebudu se moci vyhnout jmenování nových prorektorů - složení kolegia považuji za jeden ze zásadních předpokladů úspěšnosti své práce. Některé záležitosti na Rektorátu UK jsou dány legislativou, ale další, například orientace nové fakulty, struktura humanitních oborů nebo studijní programy, by se měly stát na akademické půdě věcí živé diskuse. Věcný dialog většího okruhu lidí vnímám jako pozitivní pro přípravu větších záležitostí, pro hodnocení a finální zadání. Jsem také pro zapojení většího počtu lidí do rozhodovacího procesu, mohlo by jít o vytvoření Rad garantů studijních programů, které by jisté věci zlepšily a učinily je efektivnějšími. Nemělo by to být chápáno jako rektorova ambice, ale jako žádoucí pružnost a lepší kooperace většího počtu lidí na akademické půdě. Další úkoly uvedu jen v heslech: zlepšení přístrojového vybavení vědeckých pracovišť, vytvoření modelu srovnávací analýzy studentů (měla by vypovídat o jejich úspěšnosti od přijímaček po promoci), nutná modernizace nemovitostí, rekonstrukce kolejí a menz nebo navázání úzké spolupráce se světovými univerzitami...
Půjde v Radách garantů o pracovníky, delegované děkany jednotlivých fakult?
Mohou to být lidé ze senátu, z fakult, mohou to být lidé odkudkoliv. V případě Rad garantů půjde především o odborné autority delegované děkany fakult zúčastněných na daném studijním programu. Dále ale bych si představoval řadu neformálních grémií odborníků. Za předpokladu, že jim záleží na řešení nějakého velkého problému univerzity. Je potřeba věci přesněji definovat, neodkládat je. Záležitosti by se s relevantními odborníky projednaly neformálně, lepší finalizace a konkretizace by mnoha věcem rozhodně prospěla.
Půjde o počátek změny komunikace?
Samozřejmě, jde o počátek proměny komunikace na akademické půdě. Hledám teď ty, kteří jsou ochotni věnovat se nezištně jistému problému. Je nutné organizovat v horizontu několika let. Já nabízím práci, a teď budu hledat všechny, kteří jsou ochotni pracovat... Vše, co takhle univerzita potřebovala, se dá vytvořit prací. Například je nutné obnovit a rozšířit zájem akademické obce o univerzitu. Také o ni se musí pečovat, o tom jsem přesvědčen. Když sem přijde student do prvního ročníku, musí po šesti nebo pěti letech pocítit, že se tady něco děje. Že se něco proměnilo...
Hovořil jste o doktorandech. Má pro ně jejich alma mater uplatnění? Jakou šanci jim dává v jejich kariérním růstu?
Na univerzitě jsou místa pro mladé. Smluvně na 4 roky jako odborný asistent, na další čtyři jako mladý vědecký pracovník. Osm let, během nichž by měl mladý člověk zvládnout habilitační řízení. To v praxi znamená, že by se takovýto absolvent měl stát asi v 36 letech docentem. Jistě, můžete operovat věkem, kdy mladí lidé zakládají rodinu, potřebují prostředky pro kulturní život. Znám také čísla statistik, uvádějící průměrný plat ve školství v ČR v 1. pololetí letošního roku: 16000 Kč. UK se v tomto číselném hodnocení pohybuje někde uprostřed. Svou mzdu si může každý z nich výrazně (až o 1/3) navýšit získáním prostředků z grantových soutěží. GA UK výrazně podporuje mladé vědecké pracovníky, kritéria neobsahují ony garance renomé a prestiže, jako vyžadují grantové agentury jiné. Stávají se tak pro mladé šancí a výzvou ...
Hovoříte také o rozšíření forem celoživotního vzdělávání...
Přivítal bych zmnožení forem CŽV, tedy například spektrum rekvalifikačních kursů pro absolventy, kteří chtějí (nebo musí) změnit zaměstnání a potřebují rozšiřující jedno- nebo dvousemestrové školení. Jednalo by se o naši odpověď na měnící se podmínky trhu práce. Kurzy by se ukončovaly zkouškami a certifikátem. Vývoj ve všech oblastech jde rychle kupředu, a tak podobně, jako lékaři procházejí atestacemi, by se mělo přistoupit i v jiných oborech k rozšiřujícímu a doplňujícímu vzdělávání. A Univerzita Karlova je místem, kde by se absolventi - odborníci měli proškolit!
V poslední době média přinášejí mnoho zpráv o nejistém zavádění kreditního systému na pracovištích UK... A to jistě souvisí s kvalitou studia.
Za realizaci studijních plánů odpovídají jednotlivé fakulty, snažíme se jim už přes dva roky kreditní systém vysvětlit. Jednotlivé "porodní bolesti" systému u studentů vyšších ročníků nejsou ještě výpovědí o nedobré kvalitě studia. Zmínil jsem se o Radách garantů - pokud začnou pracovat už v průběhu roku, měl by být flexibilní a průchodný systém kreditů jedním z prvních řešených problémů (teprve pak nastane v praxi okamžik, že si student UK, splní-li kvalifikační předpoklady, může zapsat cokoliv na kterékoliv fakultě). V této problematice bych uvítal i pomoc studentů - je přece jejich věcí, aby byli informováni. Aktuální a plnohodnotnou informaci mají vyžadovat právě oni. Nechci odpovědnost odmítat, ale budu se spíš ve své funkci zabývat jinými prioritami v této oblasti - třeba dlouhodobou cílenou výměnou. Vytvářením dlouhodobé mezinárodní spolupráce, vytvářením společných mezinárodních projektů, srovnáváním se světovými univerzitami. Také to všechno musí brzy studenti pocítit. Srovnání kreditů je v zahraničí kompatibilní metodou a v našem zájmu musí být jeho flexibilní zavedení. Hodně našich studentů (zatím převážně z humanitních oborů) jezdí na semestr nebo dva studovat bez problémů ven. To znamená, že v zahraničí dokáží běžně přijímat náš studijní program - je to cenné srovnání o výši úrovně naší výuky. Studenti tedy po vyřízení formalit odjíždějí do ciziny, naberou tam potřebný počet kreditů, vrátí se zpět a zase pokračují ve studiu.
Podle svých volebních tezí chcete do problematiky UK "vtahovat" orgány státní správy a magistrátu?
Určitě, přes třicet tisíc mladých lidí - studentů UK jen v hlavním městě není zanedbatelný počet. Existuje například fond bytů; nemohlo by město dát univerzitě každý rok jeden nebo dva k dispozici pro nadějného mladého vědeckého pracovníka s rodinou? A dále: UK má jen jediný sportovní areál v Hostivaři, kde provoz běží od rána do nočních hodin. Jen obtížně se sem vejdou smluvní závazky k Praze 15 (chodí sem plavat a cvičit malé děti z obvodu). A přitom obdobně, vždy ve spolupráci s obvodem, chceme postupovat i při dalších projektech. Předpokládáme, že by podobné areály měla mít Praha - a její Univerzita Karlova - nejméně tři. Pozitiva trávení volného času v takovém areálu snad nemusím vypočítávat.
Hodně se hovoří o Národních centrech - budou, nebudou?
Na MŠMT ČR přišlo 350 návrhů na vytvoření Národních center (47 z nich je z UK). To je ovšem pouze začátek, celý program by se měl nastartovat až po vyhlášení finančního zajištění celého programu. Bez toho se nastartování takového projektu neobjede.
Vaše curriculum vitae obsahuje řadu dalších funkcí, které zřejmě nebudete po 1. únoru 2000 vykonávat...
Končím právě tříleté funkční období v Radě vysokých škol, a některé další funkce pro mne budou neslučitelné, protože by se daly vykládat jako konflikt zájmů. Všechno totiž představuje čas a energii. Rád bych si našel čas na výuku (přednáším v 3. ročníku na MFF fyziku atomového jádra) a nechci rezignovat ani na odbornou činnost. Pokusím se svůj den organizovat tak, abych se toho všeho nemusel vzdát...
Jako prorektor UK měl příležitost poznat, že vstup na Olymp Univerzity Karlovy - a úspěšné setrvání na něm - vyžaduje daleko víc, než jen umění důstojně kráčet v rektorském taláru Velkou aulou staroslavného Karolina.
** Narodil v roce 1942 v Trnavě. Vysokoškolské vzdělání získal na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT v Praze1. Po promoci v roce 1964 zůstal na ČVUT pracovat jako asistent na katedře jaderné fyziky. V roce 1967 byl vyslán na dlouhodobý studijní pobyt do Dubny2, kde pracoval do roku 1971 ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů (SÚJV); ve vědeckém týmu Jurije Popova3 v laboratoři neutronové fyziky řešil problematiku vlastností vzbuzených stavů jader po záchytu neutronů. Neblahému tlaku "normalizujících" se politických poměrů - po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 - neušla ani oblast exaktních věd. Tento tlak pocítil I. Wilhelm vyloučením z KSČ (1969), zákazem pedagogické činnosti a zákazem výjezdů do zahraničí.4 Působil na MFF UK ve funkci odborného (do roku 1984), vědeckého (do roku 1989) a samostatného vědeckého pracovníka (do roku 1991). Byl pověřen odborným dohledem nad instalací van de Graaffova5 urychlovače iontů v prostorách těžkých laboratoří MFF UK. Do provozu byl urychlovač uveden v roce 1982 a I. Wilhelm byl jmenován vedoucím laboratoře. V roce 1990 se stal ředitelem Nukleárního centra MFF UK. Ve funkci ředitele Nukleárního centra (NC) vytvořil a koordinoval mezinárodní tým řešitelů zabývajících se detailním studiem vlastností jaderných sil. Dosáhl dokončení vývoje a kompletace všech technologických částí unikátní - experimentální aparatury, formuloval fyzikální směr experimentů a vedl jejich realizaci. V současné době vede a koordinuje vědeckou spolupráci s Evropským střediskem pro fyziku částic CERN.
** Vědeckou a pedagogickou kompetenci si Ing. Ivan Wilhelm rozšířil na základě obhajoby v oboru experimentální fyzika (1972 - kandidát fyzikálně-matematických věd). Habilitační práci obhájil v roce 1993.6 V roce 1998 požádal o zahájení jmenovacího profesorského řízení. V následujícím roce vědecká rada UK rozhodla o jeho kladném vyřízen7 a s účinností od 15. října 1999 byl doc. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., jmenován prezidentem ČR profesorem pro obor jaderná fyzika.
** V akademických funkcích začal Ivan Wilhelm působit po roce 1989, kdy byl zvolen do Akademického senátu MFF UK a Akademického senátu UK. Oběma orgánům také předsedal. Od roku 1990 působí v řadě institucí. Je členem vládních výborů pro koordinaci spolupráce ČR se SÚJV, Evropské organizace pro jaderný výzkum, vědeckých rad ČVUT a SÚJV, Sněmu AV ČR a rady programu Podpora výzkumu na vysokých školách. Jako předseda stojí v čele rady Programu INGO na MŠMT a Rady vysokých škol (mj. je i předsedou redakční rady časopisu Forum UK). Hovoří rusky a anglicky. Je ženatý a má jednu dceru. Podle nejmenovaných zdrojů z řad členů AS UK lze jeho volební úspěch spatřovat v tom, že má pověst člověka, který dokáže chod univerzity dobře "zúřadovat".
Z titulu předsedy Rady vysokých škol má komplexní přehled o českém vysokém školství, dobré kontakty na MŠMT i ve školských výborech parlamentu, má předpoklady pro manažerské řízení a schopnost týmové práce. Dobrá pověst ho provází i v souvislosti s jeho současnou funkční kompetencí ve vedení UK (prorektor pro rozvoj univerzity). Z hlediska zvládnutí úkolů, které objektivně před UK stojí, i úkolů vytyčených v jeho volebních tezích, byl brán v úvahu také věk kandidáta. V době, kdy jsou úloha a výsledky působení nejstarší, největší a nejprestižnější české univerzity včetně výkonu funkce jejího rektora považovány společností za "věc veřejnou" a ostře mediálně sledovány, bylo důvodem pro kladnou volbu I. Wilhelma zřejmě i jeho osobní charisma a umění jednat s lidmi přátelsky a věcně. Do jaké míry bude nelehkost bytí prof. I. Wilhelma ve funkci rektora Univerzity Karlovy snesitelná, bude mimo jiné záležet i na složení jeho kolegia. Nový rektor má totiž možnost si své spolupracovníky - prorektory a kvestora - vybrat. Každopádně slova prof. Ing. Ivana Wilhelma, CSc., která bezprostředně po jeho "těsné, rychlé a překvapivé volbě"8 sdělila média veřejnosti, byla velmi výstižná: "Být rektorem nebude nic lehkého..."
Pozn.red.:
Média po volbě nového rektora vždy zmiňovala, že po nástupu do funkce půjde o 506. rektora Univerzity Karlovy. Vzhledem k délce historického trvání pražské univerzity, k možným nepřesnostem v záznamech (sahajícím až do středověku) nebo chybějícím dokumentům, je toto číslo pouze přibližné a dá se s ním nakládat jen jako s ukázkou úctyhodného počtu rektorů pražského univerzitního učení. Historicky přesně se však dá zjistit jiný zajímavý číselný údaj. Nový rektor bude 71. rektorem od rozdělení pražské univerzity na českou a německou (1886).