Aleš Hrdlička se narodil v roce 1869 v Humpolci. V pěti letech se naučil od maminky číst a psát, v obecné škole postoupil rovnou do druhé třídy. Mimo povinnou školní docházku se u místního faráře učil latinsky a řecky.
Protože se rodina propadala do tíživé existenční situace, odjel třináctiletý Aleš se svým otcem do Ameriky, kdeoba pracovali v tabákové továrně. Po třech letech vyčerpávajícího úsilí, zajistit si v Americe obstojnou existenci, Aleš onemocněl a byl hospitalizován. Během hospitalizace rozeznal ošetřující lékař jeho inteligenci a po vyléčení mu umožnil studium i existenční zázemí.
Na zkrácený úvazek zaměstnal budoucího světového vědce jako pomocnou sílu. Získáním lékařského diplomu (1892) předběhl Aleš Hrdlička spolužáky, se kterými začal chodit do školy. Založil si výnosnou lékařskou praxi, ale jen přechodně, protože ho neuspokojovala. Zaujat nově se rodícím vědním oborem - antropologií - začal zkoumat souvislost mezi chorobnými stavy psychiatrických pacientů a jejich vnějšími znaky. Aby se v oboru zdokonalil, odjel v roce 1896 do Francie. Po návratu pokračoval v bádání a v následujících dvou letech vyšetřil přes jedenáct tisíc duševně nemocných. Další léta se věnoval nejprve studiu Indiánů, pak prozkoumával všechny tehdejší světové nálezy a pozůstatky pravěkého člověka. Zjistil, že Amerika byla bez původních obyvatel a kontinent byl osídlen v době kamenné migrací přes Beringovu úžinu a Aleutské ostrovy. Během čtyřiceti let shromáždil Hrdlička v Národním muzeu Spojených států tisíce vzácných exponátů nevyčíslitelné hodnoty. Jeho výzkumy vývoje člověka prokázaly vzájemnou rovnocennost lidského původu, především, "že není plemen zaostalých a dokonalejších". V té době se již jeho vědecké závěry střetávaly s rasistickými ideologiemi, hlásanými především nacistickým Německem. Hrdlička často uvažoval o návratu do Čech, ale nikdy k němu nedošlo. V roce 1943 ve Washingtonu zemřel. Na jeho přání byla polovina popele uložena do hrobu rodičů, druhá - smíchána s popelem jeho ženy Marie - se měla vrátit do Čech. Stalo se tak až v roce 1986, kdy byla urna pietně uložena v rodném Humpolci.
Ve dvacátých letech věnoval Aleš Hrdlička Československu milion korun na podporu rozvoje české vědy, založil nadaci pro nemajetné studenty, podporoval vědecké výpravy. Univerzitě Karlově věnoval podstatnou část své knihovny, z jeho iniciativy vznikl vynikající vědecký časopis Antropologie a bylo založeno muzeum člověka, které dodnes nese jeho jméno. Za mimořádné zásluhy o rozvoj světově vědy byla v roce 1927 Aleši Hrdličkovi udělena Huxleyova zlatá medaile. Pomník, postavený na náměstí v Humpolci, k jeho poctě a památce nese citát se silným humanistickým akcentem: Veškeré lidstvo jednoho původu jest. Dr. Aleš Hrdlička, světový antropolog českého původu, je od roku 1921 po právu čestným doktorem Univerzity Karlovy.