Masaryk jako zdroj inspirace
Den před 150. výročím narození prvního československého prezidenta, bývalého profesora Karlovy Univerzity, Tomáše Garrigua Masaryka, si jeho odkaz připomenula na slavnostním shromáždění Univerzita Karlova - 6. března 2000 v 16 hodin. Akci uspořádala univerzita z podnětu Masarykovy společnosti, spolu s dalšími šestnácti občanskými organizacemi (např. Společnosti bratří Čapků, Klubu Milady Horákové, Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederace politických vězňů atd.) ve Velké aule Karolina.
Shromáždění se zúčastnili mimo jiné senátorka J. Moserová, náměstek MŠMT ČR Josef Průša a kardinál Miloslav Vlk. 
Na akademické půdě přítomné přivítal rektor UK, prof. Ivan Wilhelm. Ve svém úvodním slově připomenul životopisná data T. G. Masaryka, "idol veřejnosti a filozofa na trůně". Podle Wilhelmových slov se tento muž vědy ujal moci a řídil stát... Velkou osobnost bývalého univerzitního profesora, českého filozofa a sociologa, se vládnoucí ideologie 20. století třikrát pokusily vymazat z dějin - a Masaryk se vždy z těchto urážek povznesl "jako zdroj inspirace". Člen VR UK, význačný český sociolog, prof. Miloslav Petrusek, se po vystoupení rektora UK ve své přednášce zamýšlel nad otázkou - nakolik, živé budou myšlenky a tradice prvního československého prezidenta i v nadcházejícím 21. století. Ve společnosti se podle něj objevují skupiny mladých lidí, kterým jsou pojmy jako národní tradice a kultura zcela cizí - také v důsledku postupující globalizace. Zároveň poukázal na skutečnost, že Masaryk se svými názory značně vymykal i 20. století - přesto se k jeho myšlenkám mnoho lidí stále vrací. V myšlenkově plném filozofickém zamyšlení se dále prof. Petrusek zastavil například u Masarykovy ochoty riskovat, u některých aspektů jeho soukromého života, víry v pokrok, ideje každodenní práce a kořenů masarykovské tradice. Na závěr shromáždění přednesl člen činohry Národního divadla Radovan Lukavský vybrané myšlenky o demokracii z Masarykova díla Světová revoluce. Slavnostní atmosféru shromáždění dokreslily i dvě skladby Petra Ebena pro flétnu a varhany.
(mich)
Tomáš Garrigue Masaryk - životní data
7. 3. 1850 Hodonín - 14. 9. 1937 Lány
1876 - vystudoval filozofii ve Vídni
1876 - 1878 studijní pobyt v Lipsku
1882 - 1914 profesor Univerzity Karlovy
1886 - odmítl pravdivost Rukopisů královédvorského a zelenohorského
1887 - založil spolek realistů, později přejmenovaný na Českou stranu lidovou, poté pokrokovou
1981 - 1993 , 1907 - 1914 poslanec říšské rady
1899 - vystoupil proti obvinění žida Hilsnera z vraždy v Polné
1914 - emigrace
1915 - založil v Paříži Národní radu československou
1917 - 1918 pobyt v Rusku a v USA
26. 9. 1918 postavil se do čela ustanovené prozatímní československé vlády
14. 11. 1918 - 14. 12. 1935 prezident ČSR (zvolen čtyřikrát)
rodina: manželka Charlotte Garrigueová (1850 - 1923), pět dětí - Alice (1879 - 1966), Herbert (1880 - 1935), Jan (1886 - 1948), Eleanor (1890 - 1890), Olga (1891 - 1978)
Pouze tatíčkovský mýtus?
"Tomáš Garrigue Masaryk - profesor Univerzity Karlovy
a první prezident samostatného Československa je jednou z mála osobností moderní světové politiky, o níž si lid či národ nevytvořil a nevyprávěl anekdoty - ani přátelské, ani kritické, ani shovívavě laskavé, ani sarkasticky jedovaté. Masaryk byl předmětem úcty až posvátné, byl a nejen v posledních letech života doslova živou legendou:
o Masarykovi se vyprávěly příběhy a příhody, nikoliv však anekdoty. Ani jeho soukromý život, ostatně vždycky vysoce spořádaný, nebyl předmětem žádných dohadů, zlomyslných konstrukcí a výmyslů a dnešní paparazziové by si na Masarykovi příliš nepolepšili." (...) "Masaryk jako osobnost a Masarykovo dílo jsou neustále, dodnes, napjaty na kříži, jehož jedno rameno tvoří masarykovská legenda, tatíčkovský mýtus, a druhé rameno až do zaslepené nenávisti jdoucí úsilí Masaryka jaksi demaskovat, demystifikovat, usvědčit jej z nepravdivosti, politické falše a filozofického neumětelství, připsat mu dokonce malicherný provincialismus kombinovaný s kosmopolitním velikášstvím."(...) " Masaryk, který se nicméně, jak řečeno, nestal nikdy předmětem anekdot a vtipů, nemůže být nikomu vnucen na sklonku století, které ztratilo smysl pro 
vážnost a postupně rozmetává hranici nejen mezi důležitým a okrajovým ve jménu ideologické likvidace rozdílu mezi centrem a periferií, ale smazává i rozdíl mezi profánním a sakrálním: a právě ten rozdíl, právě toto vědomí rozdílu mezi posvátným,vznešeným a pozemským, všedním je konstitutivním znakem Masarykova myšlení."(...) "Masaryk byl moderní myslitel v soudobém slova smyslu, tedy se vším, co modernita s sebou nese velkého a vznešeného, i s tím, co nebezpečného má v sobě zabudováno jako časovanou bombu. Masaryk byl především - nikoliv metaforicky, ale věcně - filozofem pravdy. Pravda nebyla pro něj problémem čistě noetickým, čistě poznávacím, ergo čistě filozofickým či spekulativním, pravda mu byla primárně problémem mravním - ale bez patetizování - byla otázkou mravně odpovědného jednání a rozhodování každého dne."
(Vybráno z obsáhlého projevu prof. UK M. Petruska
Masaryk na prahu nového tisíciletí, předneseného
6. března 2000 v Karolinu, při příležitosti
sto padesátého výročí narození T. G. Masaryka).
(vybral jak)
Na akademické půdě přítomné přivítal rektor UK, prof. Ivan Wilhelm. Ve svém úvodním slově připomenul životopisná data T. G. Masaryka, "idol veřejnosti a filozofa na trůně". Podle Wilhelmových slov se tento muž vědy ujal moci a řídil stát... Velkou osobnost bývalého univerzitního profesora, českého filozofa a sociologa, se vládnoucí ideologie 20. století třikrát pokusily vymazat z dějin - a Masaryk se vždy z těchto urážek povznesl "jako zdroj inspirace". Člen VR UK, význačný český sociolog, prof. Miloslav Petrusek, se po vystoupení rektora UK ve své přednášce zamýšlel nad otázkou - nakolik, živé budou myšlenky a tradice prvního československého prezidenta i v nadcházejícím 21. století. Ve společnosti se podle něj objevují skupiny mladých lidí, kterým jsou pojmy jako národní tradice a kultura zcela cizí - také v důsledku postupující globalizace. Zároveň poukázal na skutečnost, že Masaryk se svými názory značně vymykal i 20. století - přesto se k jeho myšlenkám mnoho lidí stále vrací. V myšlenkově plném filozofickém zamyšlení se dále prof. Petrusek zastavil například u Masarykovy ochoty riskovat, u některých aspektů jeho soukromého života, víry v pokrok, ideje každodenní práce a kořenů masarykovské tradice. Na závěr shromáždění přednesl člen činohry Národního divadla Radovan Lukavský vybrané myšlenky o demokracii z Masarykova díla Světová revoluce. Slavnostní atmosféru shromáždění dokreslily i dvě skladby Petra Ebena pro flétnu a varhany.