V roce 2000 slaví jedno z nejstarších pracovišť Univerzity Karlovy v Praze, Botanická zahrada, své 225. narozeniny. Založena byla v roce 1775, ovšem nikoliv na současném 
místě, ale na levém břehu Vltavy, na Smíchově, tam, kde jsou Diezenhoferovy sady, jejichž některé stromy ještě původní zahradu pamatují. Jinou připomínkou je ulice V Botanice, krátká ulice navazující na výjezd z Jiráskova mostu a sloužící jako hlavní tah ze středu města na výjezdovou Plzeňskou. Na současné místo v Praze 2, do ulice Na Slupi, byla zahrada přemisťována v devadesátých letech 19. století a pro studenty a veřejnost tu byla otevřena v roce 1898.
Svá výročí zahrada oslavila dokončenou rekonstrukcí skleníkového komplexu. Ta proběhla v několika etapách. Byla zahájena v roce 1996 první stavbou, jíž byly tzv. studené skleníky. V nich jsou pěstovány subtropické rostliny a mezi nimi i věkovité kamélie, myrta a další rostliny, které sem byly přeneseny z původní zahrady na Smíchově. Část sbírek je v trvalé expozici: jsou to tzv. sukulentní rostliny, jejichž jednou částí je významná sbírka kaktusů, druhou kolekce ukázky jihoafrické květeny. Toto pracoviště je v současné
době i Záchranným centrem ohrožených druhů rostlin zvláště chráněných podle mezinárodních úmluv (CITES) a bylo pro tuto činnost vybráno Ministerstvem životního prostředí. Velký studený skleník je určen pro ostatní - většinou neopadavé - subtropické rostliny. Jsou mezi nimi zajímavé palmy, pěstované v Botanické zahradě UK již téměř 100 let, australské "železné dřevo" (strom z rodu Metrosideros), přesličníky a blahovičníky - ale i užitkové subtropické rostliny jako skořicovník, rohovník (svatojánský chléb), marhanovník (granátové jablko), smokvoň ovocná a desítky dalších. Tyto rostliny jsou přenosné a každoročně od 15. května do konce září jsou ve venkovní expozici. Na jejich místě jsou ve skleníku pořádány výstavy s přírodovědnou tematikou, některé již s dlouholetou tradicí, například červnová výstava kaktusů. Ta letošní se bude konat po osmadvacáté. Poslední srpnovou sobotu se zde otevře již 63. výstava exotického ptactva. Druhá etapa přestavby skleníků proběhla v roce 1997. Při ní byl rekonstruován velice atraktivní skleník pro největší leknínovitou rostlinu světa, viktorii, objevenou v povodí Amazonky rodákem ze severočeské Chřibské, Tadeášem Haenkem, v roce 1801. Součástí 2. etapy byl i zasklený prostor nad technickým zázemím skleníků, který slouží v první polovině roku pro studentské pokusné práce. V loňském roce tu byly výstavy keramiky, akvarijních rybek (spojené s mistrovstvím Evropy třídy Guppy), celostátní soutěž papoušků vlnkovaných, výstava Památné stromy a dřevo a výstava Pohádkové krajiny se sukulenty aranžovanými v kamenech nebo kamenině.
Třetí etapa (1998) 
znamenala dokončení komplexu teplých tropických skleníků: zahrnovala dvě největší a nejvyšší haly a prostor hlavního vchodu. Tato stavba byla velmi komplikovaná, protože všechny zde pěstované rostliny byly vysazeny ve volné půdě a s některými nebylo možné pohnout, takže je stavba musela "obkročit". Týkalo se to především věkovitých cykasů, z nichž každý byl odhadnut v roce 1995 soudním znalcem na cenu jednoho milionu korun.
Tečkou za rekonstrukcí byla oprava provozní budovy Botanické zahrady UK (1999), v níž byla obnovena WC pro návštěvníky zahrady, jichž každoročně přijde přes sto tisíc. Věříme, že mezi nimi budou příště i čtenáři časopisu 
Forum. Návštěva zahrady a jejích skleníků za to stojí, protože v současné době jsou již všechny rostliny opět ve výborné kondici a plně olistěné, na banánovnících dozrávají banány, kvetou orchideje .... A exteriéry, které sice mají za sebou již časné jarní aspekty, lákají k procházce nebo k posezení. Jménem studentů, návštěvníků i pracovníků zahrady bych rád na tomto místě poděkoval všem, kteří se o rekonstrukci univerzitních skleníků zasloužili: iniciátorem byl bezesporu někdejší děkan PřF UK prof. P. Čepek a jeho tým a neméně starostí s dokončováním stavby měl i realizační tým současného děkana prof. K. Štulíka. Rekonstrukce byla účelově přímo dotována, ale bez pomoci Státního fondu životního prostředí ČR by patrně nemohla být dokončena. Zvláštní dík patří kvestorovi UK Ing. J. Kubíčkovi a firmě Konsit a.s., která většinu náročných stavebních prací zajistila.
