Na slavnostním zasedání ČAUS k výročí devadesáti let trvání českého vysokoškolského sportu (informovali jsme v minulém Forum) se 27. dubna 2000 ve Velké aule Karolina sešli téměř všichni, kteří ve vysokoškolském sportování hráli nebo hrají významnou roli.Přítomna byla také řada reprezentantů a příznivců akademického sportu.
Předseda ČAUS doc. PhDr. František Dvořák, CSc., (na snímku) v hlavním projevu řekl, že zatímco devadesát let je pro člověka téměř konečnou hranicí bytí, pro život spolku je
to jen určitý, ale nepochybně již významný úsek trvání činnosti, který je důvodem k bilancování a zamyšlení
se nad jeho začátkem, vývojem a osudy jednotlivých o
sobností i sdružení jako celku, a připomněl zakladatele organizovaného sportování na českých vysokých školách, docenta pražské univerzity Františka Smotlachu (1884 - 1956)
a všechny klíčové události v životě spolku až do dnešních dnů.
Mezi hosty slavnostního zasedání byli rektor UK prof.
I. Wilhelm a ministr školství Mgr. Eduard Zeman (na snímku), který ve svém vystoupení mj. uvedl: Jsem přesvědčen, že zušlechťování člověka vzděláváním, získáváním vědeckých poznatků a předáváním zkušeností je nemyslitelné bez vlivu
a působení aktivně prováděné tělesné výchovy a sportu.
Přátelská atmosféra slavnostního zasedání se přenesla
i do neformálních setkání po jeho zakončení. Na snímku dva úspěšní čeští sportovní reprezentanti - vítězka univerziády z roku 1993 krasobruslařka K. Mrázová a legendární postava českého hokeje G. Bubník.
Obálka pohotově vydané brožury, rozdávané všem účastníkům zasedání. Přináší všestranné informace o českém vysokoškolském sportu a také texty hlavních projevů, které byla na slavnostním zasedání prosloveny.
Výstava fotografií kanadského psychiatra (a fotografa) dr. Joela Walkera byla - pod optimistickým názvem Možná nikdy nezemřeme zahájena 4. května 2000 v nově vybudovaných prostorách 3. lékařské fakulty UK. Expozici zahájil děkan fakulty prof. MUDr. M. Anděl, CSc., a z hlediska psychologicko-psychiatrického o osmnácti vystavených fotografiích mraků, slunečním světlem prozářených stromů, náhrobních kamenů a postav hovořil proděkan 2. LF prof. MUDr. C. Höschl, DrSc.
V souvislosti s vystavenými Walkerovými snímky se zmínil o projektivní technice založené na skutečnosti, že do událostí a věcí kolem sebe každý člověk promítá emotivní strukturu své jedinečně utvářené osobnosti. Psychologicky vzato, pak na tentýž podnět reagují různí jedinci různě. (Na tom je založena řada psychologických projektivních testů, při kterých interpretace spatřeného vypovídá o jedinci, nikoli o podnětu).
Podle Höschla je určitým druhem projekce také umělecká tvorba a recepce uměleckých děl. Se zřetelnou narážkou na název výstavy odmítl názor, že expozice je nevědecká a implikuje představu o existenci posmrtného života. Výstava je svým způsobem projektivní test, při němž je irelevantní otázka, zda existuje či neexistuje posmrtný život, řekl mj. prof. Höschl.
Během expozice dostávají návštěvníci jednoduchý dotazník, kam zaznamenají kladnou a zápornou emotivní sílu fotografií, jež na ně nejvíce zapůsobily (včetně konkrétnějšího popsání vyvolaných pocitů).
Je zajímavé, že první z pedagogů 3. LF UK, kteří tento test udělali, sdíleli nezávisle na sobě některé pocity stejné nebo podobné - vždy se vyskytl obrázek, který působil emotivně kladně a jiný, který měl opačný náboj .
Bude zajímavé sledovat, zda např. studenti vyberou jiné fotografie, než jejich učitelé. Autorovi fotografií - dr. Joelu Walkerovi - slouží zajímavá expozice jeho děl, (uspořádal-ji již v různých částech světa), jako nástroj, pomocí kterého zkoumá a srovnává různé civilizační kultury na Zemi.
Jedna z fotografií dr. Joela Walkera z výstavy, kterou uspořádala 3. LF UK.
Fond rozvoje vysokých škol vyhlásil výběrové řízení na rozvojové projekty pro rok 2001 s konečným termínem předání na Agenturu Rady vysokých škol dne 28. dubna 2000.
Za fakulty a součásti Univerzity Karlovy bylo k 24. dubnu 2000 řádně předáno 299 projektů. Více informací z Fondu rozvoje VŠ v elektronickém časopisu Rady VŠ ALMA MATER na adrese:http://RVS.upce.cz/nova/stale/fond/index.htm
Letošního 8. května se hrnul centrem Prahy slavnostní průvod pražských vysokoškoláků, kterým byl zakončen třídenní majálesový program, organizovaný M. Mladenovem a jeho kolegy z Univerzity Karlovy. V průvodu se představilo sedm kantidátů na krále Majálesu 2000. Tím byl na Střeleckém ostrově zvolen, poprvé v historii, černoch - student čtvrtého ročníku Vysokého učení technického.
Historické kořeny tohoto svátku jsou objasněny jen málo. Podle dr. M. Svatoše z Ústavu dějin UK, jde o připomínku raně novověké univerzitní zvyklosti, kterou později spisovatel A. Jirásek popsal ve své Filosofské historii tak, že se koncem minulého století, hlavně u gymnaziálních profesorů a žáků, stala důvodem k projevům českého národního smýšlení. "Legendární" majálesy jsou spjaty s padesátými a šedesátými lety. Tehdy se staly jednou z mála možných platforem pro vyjádření politických postojů vysokoškolských studentů. Kryptopolitický majáles je motivoval k vynalézavé vtipnosti, vyjádřené v heslech, pokřicích či nápisech na transparentech. Také králem majálesu byla volena osobnost, symbolicky vyjařující silnou kritičnost studentů k tehdy panujícím komunistickým pořádkům. Od roku 1990, kdy se může majáles slavit bez dřívějších byrokratických průtahů či zákazů, se z majálesových průvodů politický kontext vytratil. Majáles hledá svou tvář i dřívější spontaneitu. Je více recesí (nebo pokusem o ni), happeningem, street party. Pokud je dobře připraven - jako např. letos - může přilákat a zaujmout i ty, kteří jeho přímými aktéry nejsou. Je také možné, že začíná být i výrazem určitých společenských postojů. Třeba proto - to je názor dr. Svatoše - že králem majálesu byl letos zvolen student tmavé pleti. To má totiž v čase a místě, kde probíhají demonstrace a bitky nacionalistických skinhadů a anarchistů, určitý "politický podtext". Možná, že tato cesta vede k přežití v posledních letech zatím neslaných a nemastných majálesů.
Jeho protikandidátem byl K. Effa - také herec.
V roce 1997 bylo už všechno jinak. Na trůn krále majálesu chtěl usednout
"recesista" Brikcius.
Oslavy Majáles 2000 umožnil pražským vysokoškolákům
a vysokoškolačkám plně rozvinout jejich obrazotvornost.