Měl jsem vzácnou příležitost zúčastnit se slavnostního zasedání k 90. výročí vysokoškolského sportu v naší zemi. V nádherných prostorách Karolina proběhly oslavy důstojně, jak odpovídá velké tradici a úspěchům našich akademických sportovců i sportovních diplomatů.
Také ve mně vyvolala připomínka významného výročí slavnostní pocity, ovšem i některé - již méně slavnostní - úvahy. Například, že sport jen málo a nedostatečně proniká mezi řadové vysokoškoláky. Pokud někteří z nich sportují, činí tak mimo půdu vysoké školy, v tělovýchovných, často neakademických sportovních jednotách a oddílech. Náhodné sportování při příležitosti Rektorského dne tak velký deficit nenahradí. A přitom je jasné, že i vrcholový sportovec, který je současně vysokoškolským studentem uvažuje zpravidla nejen o sportovní, ale i profesní životní dráze. Je lépe připraven i na období po skončení sportovní dráhy a rozvoj jeho psychických schopností na vysoké škole mu pomáhá i zpětně mít i jistý nadhled nad problémy, které sebou přináší sport. Na řadě zahraničních vysokých škol je běžné, že sportovní oddíly vznikají přímo při jednotlivých vysokých školách a fakultách. Na některých z těchto vysokých škol existují celoroční soutěže fakult v mnoha sportovních odvětví, sledované se zájmem širokou akademickou obcí. Některá vysokoškolská sportovní klání mají velkou tradici a ví se o nich i za hranicemi země, kde k nim dochází. Příkladem může být pravidelné veslařské soutěžení univerzity v Oxfordu s univerzitou v Cambridge. U nás se tradičně dlouhá léta v řadě sportů utkávala Univerzita s Technikou. Nepokusíme se o něco podobného znovu ? Byla by to důstojná oslava 100. výročí vysokoškolského sportu, které nás čeká už za necelých deset let.