Šlépěje

Busta Bernarda Bolzana ve Vlasteneckém sále Karolina je dílem sochaře B. Vlčka z roku 1234.

Náhrobek Bolzanovy hrobky a detail desky náhrobky. Bolzano je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.


Přínos B. Bolzana byl v matematické oblasti pro pražskou univerzitu zásadní. Právem nese jedna z poslucháren Matematicko-fyzikální fakulty UK jeho jméno, stejně jako je jeho jménem nazvána cena, udělovaná od roku 1994 každoročně studentům UK za nejlepší vědeckou práci zpracovanou v oboru společenských a přírodních věd. Rozvíjet kritické myšlení a toleranci se snaží Bolzanovo gymnázium, které působí při MFF UK . Jeho ředitel, Jiří Petrák, je autorem textu ve Šlépějích.

Poznáme-li život Bernarda Bolzana (1781 - 1848) nelze se ubránit dojmu, že se tento geniální matematik, logik, filozof a církevní reformátor narodil v nesprávné době na nesprávném místě. Většinu života prožil v době snahy habsburské monarchie o zachování starých pořádků. Ohniskem, z něhož mohl vyšlehnout plamen revoluce, byly vysoké školy. Proto stát a církev důkladně prověřovaly nejen osoby, které studenty vyučovaly, ale kontrolován byl i obsah jejich přednášek. V deseti letech vstoupil Bolzano na piaristické gymnázium v Praze. Po jeho zakončení studoval tři roky filozofickou přípravku, kde se seznámil s vynikajícími pedagogy, St. Vydrou a Fr. J. Gerstnerem, zakladatelem pražské německé techniky. Gerstner považoval Bolzana za jednoho z nejlepších matematiků, které poznal. Bolzano se však zajímal nejen o matematiku, ale i o logiku a filozofii. V roce 1800 nastupil, po určitém váhání, na katedru teologie pražské univerzity. V roce 1805 byl promován doktorem a vysvěcen na kněze. Jako vynikající student uspěl v konkurzu na místo učitele náboženství a filozofie na nově zřízené stolici pro náboženství a filozofii pražské univerzity. Tato filozoficko-náboženská přípravka byla tehdy povinná pro všechny studenty, a proto bylo místo katechety obsazováno s velkou pečlivostí (úřad musel dokonce potvrdit sám císař). Hlavním cílem Bolzanovým bylo dokázat, že křesťanství se nepříčí rozumu, že lze víru i rozum spojit. Domníval se, že prostředkem k povznesení lidstva je výchova. Proto četl velmi pozorně soudobá díla pedagogická. Bolzanovy originální přednášky si brzy získaly velkou pozornost i popularitu. Vstoupil však na tenký led. Jeho snahy o rozvoj kritického myšlení u studentů popudily vlivné odpůrce všech změn. Zakrátko byl nucen své přednášky, které se údajně neshodovaly s pravým učením církve, zastavit a zdálo se, že bude odvolán. Napomohla však přímluva pražského arcibiskupa. Bolzano mohl dále přednášet, ale musel slíbit, že přednášky bude připravovat podle Vídní doporučené učebnice. Tu sice kritizoval pro slabost důkazů věroučných pravd a plytkou logickou argumentaci, ale slib dodržel. Snažil se být pro studenty příkladem. Založil knihovnu a charitativní nadační fond pro chudé žáky. Každou neděli vedl kázání pro tisícovku studentů, v nichž mj. nabádal k toleranci i v otázce národnostní. Jeho práce pedagogická se prolíná s činností vědeckou. Psal díla matematická, pracoval na své monumentální logice atd. Zejména pro působení na poli matematickém (zabýval se hlavně neeuklidovskou geometrií, množinami, limitou, logaritmy, nekonečnem) byl v roce 1815 přijat za člena Královské české společnosti nauk. V letech 1818-19 přišlo těžké období. Zemřelo mu několik blízkých a byl zbaven místa na univerzitě. Ve zdůvodnění jeho odvolání stálo, že nepřizpůsobil své učení věroučným pojmům a potřebám katolické církve a ohrožoval klid říše. Před vězením ho zachránilo asi jen důrazné vystoupení jeho vlivných přátel. Bolzano musel znovu složit tzv. crédo - tridentské vyznání víry. Konečný verdikt vyšetřovací komise sice uznal jeho osobní bezúhonnost, ale sesazení potvrdil. Ztráta pedagogického zaměstnání paradoxně Bolzanovi prodloužila život, neboť jeho pracovní vypětí na univerzitě se negativně projevilo na zdravotním stavu. Zbytek života prožil mezi Prahou a venkovskými statky svých příznivců. Postupně připravil k vydání své největší dílo, čtyřsvazkovou logiku, která vyšla přispěním jeho přátel pod názvem Vědosloví (1883). Vydána byla i jeho Učebnice náboženské nauky a utopie O nejlepším státě. V roce 1848 podlehl Bernard Bolzano tuberkulóze. Krátce na to vydali Bolzanovi přátelé Paradoxy nekonečna - vynikající knihu o teorii množin, funkcích a reálných číslech. Bolzano natrvalo ovlivnil generaci žáků, kteří působili v české vědě ve druhé polovině 19. století.

Jiří Petrák

Pamětní deska na domě v Celetné ulici 17 v Praze 1 upozorňuje, že v něm žil a zemřel matematik a filozof Bernard Bolzano.

Foto pro Forum: Jiří Ployhar