MUDr. Pavel Čech je odborný asistent Ústavu anatomie 3.LF UK v Praze3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy na Vinohradech má čtyři posluchárny. Původně se označovaly čísly. Několik posledních let však stačilo zdejší akademické obci ke všeobecnému přijetí myšlenky, nahradit strohé neosobní číslování poslucháren jmény osobností, které se svým působením na fakultě a ve fakultní nemocnici navždy zapsaly do dějin české medicíny. A protože mezi takové osobnosti patří i prof. Vratislav Jonáš, nese dřívější posluchárna číslo jedna název "Jonášova" posluchárn.
Když v loňském roce vzpomínala 3. LF UK sta let od narození Vratislava Jonáše, pozdějšího profesora Univerzity Karlovy a přednosty I. interní kliniky vinohradské fakultní nemocnice, naskytl se zasvěceným účastníkům jedinečný pohled na defilé mnoha znamenitých internistů z pražských i mimopražských lékařských fakult, vcházejících kolem velkého Jonášova portrétu do ,jeho' posluchárny. Tady, v Jonášově posluchárně, vyslechli vzpomínku nynějšího přednosty I. interní kliniky prof. MUDr. Jiřího Horáka, CSc., který připomněl základní data životní a pracovní dráhy svého předchůdce, pražského rodáka, který po promoci na Univerzitě Karlově (1923) pracoval na I. lékařské klinice v Praze (od roku 1927 jako asistent, od roku 1933 jako zastupující přednosta habilitovaný z patologie a terapie chorob vnitřních a od roku 1942 přednosta), po válce s mimořádnou profesurou v motolské nemocnici (1950-1952 jako primář interního oddělení) a posléze na I. interní klinice LFH UK (od roku 1952 s řádnou profesurou). Badatelsky se V. Jonáš orientoval zpočátku k endokrinologii (plodem této etapy je průkopnická práce o Cushingově syndromu z roku 1932), později se však natrvalo obrací ke kardiologii, jíž věnoval úctyhodné monografie mezinárodního věhlasu (Obecná kardiologie [1950], Speciální kardiologie [I. díl 1957, II. díl 1962]). Přesto, že ze všech pamětníků na slavnosti on jediný není přímým pamětníkem prof. Jonáše, podal prof. Horák střízlivé objektivní zhodnocení Jonášova významného přínosu oboru vnitřního lékařství. Jeho příspěvek přehledně shrnul fakta známá zasvěceným posluchačům a mladší, zejména studentskou generaci výstižné uvedl do Jonášova života a díla.
V hudební části programu zazněly tóny z druhé řady Slovanských tanců Antonína Dvořáka v proslulé autorově originální úpravě pro klavír na čtyři ruce, strhujícím způsobem provedené manžely Ardaševovými. Vynikající brněnské pianisty vedla ke šťastné volbě právě těchto skladeb i skladatele důvěrná znalost Jonášova vnitřního života, kulturní orientace a nejvlastnějších zálib, což nepřekvapuje, víme-li, že Igor Ardašev je blízkým příbuzným profesorovy ženy Marie. Jonašova vztahu k hudbě, zvláště pak Dvořákově, dotkla se i následující vzpomínka jednoho z jeho tří synů (ze čtyř dětí) Petra, dirigenta a šéfa opery v Ústí nad Labem. Ten, ač přítomen, svěřil četbu láskyplné synovské zpovědi svému bratranci Pavlu Jonášovi, jenž se této role zhostil citlivým, civilním přednesem. Autor se pak již sám ujal úlohy komentátora při následujícím promítání diapozitivů zhotovených doslova na poslední chvíli ze vzácných fotografií, dosud považovaných za ztracené a nyní neočekávaně nabídnutých ze Švýcarska jiným ze synů, MUDr. Neklanem Jonášem. Několik desítek amatérských snímků ilustruje pouze některé stránky a jednotlivé okamžiky života prof. V. Jonáše - svatbu s kolegyní Marií Wichterlovou, společné letní pobyty ve Slavičíně s Wichterlovými, včetně Mariina bratrance, slavného akademika, návštěvu zoologické zahrady s dětmi, výlet s kolegy do Tater, reportážní záběry z vizity na klinice, zahradničení na Baních, chvíle soustředění u psacího stolu v Londýnské ulici na pražských Vinohradech. V závěrečné části programu, vyhražené pro osobní výpovědi pamětníků, vystoupili ti, kdo stáli profesoru Jonášovi nejblíže jako jeho přátelé: prof. MUDr. Bohuslav Niederle, DrSc., se svědectvím o ryzosti Jonášova charakteru i půvabnou historkou o jeho roztržitosti, asistenti prof. MUDr. Věra Dvořáková, DrSc., které profesor svým citlivmm lidským přístupem pomohl překonat následky těžkého úrazu a vrátit jí plnou pracovní zdatnost, prof. MUDr. Pavel Kozák, DrSc. s autentickým svědectvím blízkého spolupracovníka i někdejší studenti, kteří si váží toho, že byli Jonášovými žáky (např. královéhradecký prof. MUDr. Ladislav Chrobák, CSc.). S vděčností vzpomněla na Jonášův účinný lékařský zásah také jedna z jeho pacientek - paní Nejedlá. Nakonec přijala ztichlá Jonášova posluchárna upřímnou výpověď primře MUDr. Vladimír Pecky, v nelehkých časech profesorovy vždy spolehlivé vinohradské opory, pamětníka posledních dní Jonášova života. Účastníci shromáždění se rozcházeli jen zvolna a ještě dlouho setrvávali v hloučcích před posluchárnou, nesoucí jméno významného českého lékaře - prof. MUDr. Vratislava Jonáše.
Tím bychom také mohli uzavřít vzpomínku na jedno velké jubileum, kdyby však v následujících dnech a týdnech neobdržel pořadatel nečekané množství dopisů od pamětníků, kteří pro nemoc či věk nemohli přijít a sami sobě to zazlívají. Ozvali se i ti, kteří na slavnosti byli a nenašli odvahu k veřejnému vystoupení; konečně i ti, kdo promluvili a nyní shledávají, že to bylo stále ještě málo, že dluží se zmínit se o tom či onom podstatném: "Prof. Jonáš zásadním způsobem změnil mou životní dráhu." (doc. Friedrich Friedmann); "...jeho knihy jsou na prvém místě v mé knihovně..." (prof. Miloš Štejfa); " ...první lékařská kniha, kterou jsem si koupil, byla jeho Kardiologie ..." (prof. Jaroslav Šimon); " ...na mém stole byly vždy dvě referenční knihy: Kardiologie od prof. Jonáše a Cardiology od prof. Wooda." (prof. Jiří Kvasnička); "Byl z toho druhu učitelů, kteří autoritativním vystupováním připomínají kazatele ? v dobrém slova smyslu ... Jeho způsob přednášek byl mi vzorem, který jsem se snažil napodobit ..." (prof. Zdeněk Mařatka); "Bylo to jistě jeho vlivem, že jsem si propedeutiku do té míry oblíbil, že jsem ji po dvacet pět let přednášel a zkoušel, bohatě využívaje četných výstižných popisů a přirovnání z přednášek svého učitele." (prof. Ladislav Chrobák); "Nebylo vzácností, že jsme stáli u lůžka pacienta s nejasným onemocněním i hodinu, během které se ze všech hledisek a se všemi souvislostmi prodiskutovávaly možné diagnózy." (prof. Věra Dvořáková); "O postojích prof. Jonáše ke komunistickým organizátorům a kolegům se tradovaly příběhy, které nutily k zamyšlení a k následování." (prof. Jiří Kvasnička); "Když odcházel do vinohradské nemocnice, přáli jsme mu všichni tu změnu...ale připadali jsme si osiřelí." (prof. Bohuslav Niederle).
Naštěstí už se z tohoto bohatého materiálu rodí sborník, který nám i dalším pokolením všechna ta krásná vyznání zachová, abychom na skvělého českého lékaře a dobrého člověka Vratislava Jonáše nezapomněli.
MUDr. Pavel Čech je odborný asistent Ústavu anatomie 3.LF UK v Praze
