Neznámá známá spisovatelka

Dne 12. května letošního roku se - v rámci semináře K úloze žen v dějinách - uskutečnilo na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy setkání studentů s Lenkou Reinerovou - poslední německy píšící spisovatelkou z generace slavné předválečné pražské německé literární scény. Lenka Reinerová před nedávnem vydala v německém nakladatelství Aufbau-Verlag, pod názvem Zu Hause in Prag, svou zatím poslední knihu, která je - tak jako převážná část jejího díla - psána německy. Při příležitosti 240. výročí Schillerova narození jí byla v loňském roce udělena ve Výmaru německá literární cena a Schillerův prsten. Toto vysoké ocenění, udělené vůbec poprvé (dále pak jednou za tři roky), patří těm, kteří se zasloužili o německý jazyk a literaturu.

Tato, u nás ne příliš známá spisovatelka, se narodila v roce 1916 v pražské českoněmecké židovské rodině. Od mládí se věnovala žurnalistice. Začala v redakci časopisu AIZ (Arbeiter Illustrierter Zeitung), jehož šéfredaktorem byl F. C. Weiskopf. Před vypuknutím druhé světové války pracovala jako redaktorka novin německých emigrantů Deutsche Volkszeitung. Díky emigraci válku jako jediná z rodiny přežila. Její rodiče i obě sestry zahynuli v koncentračním táboře. Za pomoci přátel E. E. Kische a F. C. Weiskopfa, kteří emigrovali do Mexika, se odhodlala k velmi nebezpečnému a dobrodružnému útěku. Dva roky trvalo osamocené devatenáctileté dívce, než se přes Rumunsko dostala do Francie - do společnosti A. Pelce, Fr. Langra, A. Hoffmeistra a dalších. Ve Francii byla nějakou dobu ve vězení až se jí podařilo dostat se přes internační tábor v Maroku do Mexika. V Mexiku se vdala za jugoslávského lékaře a spisovatele D. Fodora, se kterým se znala již z Prahy. Několik týdnů po skončení války odjeli do Bělehradu, kde se jim narodila dcera. V roce 1948 se vrátili do Prahy. V padesátých letech se stala obětí stalinských represí a opět se dostala nado vězení. Po propuštění nemohla sehnat práci, až se jí podařilo najít zaměstnání v redakci časopisu, určeného především německým čtenářům, který vydávalo nakladatelství Orbis. Začala překládat a také publikovat.

S touto činností však musela, alespoň pod vlastným jménem, definitivně skončit v roce 1968. Díky znalosti šesti jazyků sehnala naprosto anonymní práci simultánní překladatelky. L. Reinerová se celý život věnovala literatuře. Psala a stále píše o svém bohatém životě, o lásce k rodině, o lidech, které milovala, o smutku, samotě, ale i o naději. Vzpomíná na osobnosti, s nimiž se setkala a znala, například na německého herce a emigranta Langhoffa, autora světově proslulého románu Vojáci z bažin, vyprávějícího o životě v koncentračním táboře v Německu ve třicátých letech, kde sám byl zavřen. Vzpomíná na přátelství a spolupráci se spisovateli E. E. Kischem a F. C. Weiskopfem. Vzpomíná na schůzky levicově orientované německé společnosti v kavárně Metro, na založení Bert Brecht klubu pro posílení duchovního a společenského života německých emigrantů - intelektuálů. Témata jejích knih jsou o Praze třicátých let a její atmosféře; Praha je velmi důležitým dějištěm jejích vzpomínek. Citlivě vnímá vlivy všech působících elementů, které ovlivnily charakter tehdejší, ale i dnešní Prahy. Z knih L. Reinerové se dozvídáme o místech v Praze, která již neexistují nebo změnila název a charakter, ale i o těch, která zůstala stále stejná. L. Reinerová používá své dívčí jméno, protože jako jediná z rodiny přežila a chce, aby jméno žilo, dokud ona sama je na světě. Když jsem se s L. Reinerovou vloni na jaře poprvé setkala a požádala ji, aby mi vyprávěla o svém životě, řekla: "Jestli vůbec byl něčím můj život pozoruhodný, pak tím, že jsem přežila, a že je to život typický pro generaci, ke které patřím. Jsem přesvědčena, že to není individuální život, ale že je to život určitho historického období, určité generace. "

L. Reinerová s manželem, jugoslávským spisovatelem O. Fedorem, v Mexiku v roce 1945.

L. Reinerová v Mexiku s E. E. Kischem, manželem O. Fedorem a a přáteli v roce 1942.

FOTO PRO FORUM: ARCHIV FORUM