"Čočkostroj " sestavený Wichterlem v roce 1961 z tehdy
populární dětské stavebnice Merkur - Mladý technik.
"Čočkostroj " sestavený Wichterlem v roce 1961 z tehdy
populární dětské stavebnice Merkur - Mladý technik.
Prof. O. Wichterle v laboratoři Ústavu makromolekulární chemie AV ČR počátkem devadesátých let.
Ústav Makromolekulární chemie AV ČR v Praze - Břevnově.
"Pěstovat vědu je nesmírně vzrušující
a zábavné. Člověk se cítí absolutně
svobodný. "
Jeho slavný vynález prý začal tím, že odpoledne na Štědrý den roku 1961 uvedl doma do chodu aparaturu sestrojenou pomocí dětské stavebnice Merkur a odlil své první čtyři gelové čočky. Ve skutečnosti je třeba jít ale mnohem hlouběji do minulosti.
Ve školním roce 1934 - 1935, kdy Otto Wichterle studoval ve čtvrtém ročníku na pražském ČVUT, se zapsal do laboratoře pokročilých u proslulého prof. Emila Votočka, kde se věnoval monosacharidům. Když nacisté zavřeli vysoké školy, dostal nabídku do Baťova Zlína, kde prozíravě sháněli co nejvíc vědeckých pracovníků ze zrušených škol. Podmínky ve Zlíně byly velkorysé a vzdělaný, nadaný a praktický Wichterle tam vynalezl způsob polymerace kaprolaktamu, jež vedl k vytoření silonového vlákna. V prosinci 1941 byl Wichterle ve Zlíně zatčen. Kdosi udal společnost mladých lidí, do níž patřil. Scházeli se, politizovali, sledovali zprávy z front. O čtyřech krutých měsících ve vězení gestapa mluvil jako o exkurzi, před koncentračním táborem ho zachránila odborná korespondence s profesorem drážďanské techniky. Po válce učil organickou chemii na ČVUT, na Přídodovědecké fakultě Univerzity Karlovy i na technice v Brně. Na přednáškách míval nabito a vyučování ho těšilo - "definitivně jsem si utřídil nové pojetí, založené na soustavném výkladu chemických přeměn a jejich mechanismů, místo na tradičním systému sloučenin ". Vydával pilně vysokoškolské učebnice, například ve spolupráci s kolegy Lukášem, Petrů a Hudlickým vydali Základy preparativní organické chemie, které zdomácněly mezi studenty pod jménem LuWiPuHu. V roce 1958 Wichterleho vyhodili ze všech vysokých škol. Politickému vedení školy nebyla vhod jeho kvalifikace, která hned v prvním ročníku odhalovala studentskou elitu, jež se nemusela krýt s elitou politickou. Vytýkali mu, že chce vychovávat "sepermany ", že nepříhlíží k průměru, že neprotežuje absolventy dělnických kurzů. Otto Wichterle, když nadále již nesměl mít přímé styky se studenty, zakotvil v Československé akademii věd, kde se v nově zřízeném Ústavu makromolekulární chemie věnoval polymerům a jejich aplikacím. Z té doby pochází i zmíněné štědrovečerní odlévávání a první čtyři gelové čočky, které "jsem přes noc vymýval slanou vodou a hned na Boží hod ráno s nimi odjel na 2. oční kliniku ". Začátkem sedmdesátých let začaly v USA propukat komplikované soudní spory o platnost Wichterlových patentů, které nakonec (až v roce 1982) skončily ve prospěch autora čoček. Ale mocipáni v Akademii a v KSČ, vedeni měšťáckou závistí a nenávistí, vyřazovali každého odborníka, který do věci viděl.
Souběžně se spory o patenty se rozjela v Československu tvrdá normalizace a Otto Wichterle byl za své politické postoje v roce 1968 zbaven věškerých funkcí. Zakázali mu cestovat a zastavili i výzkum čoček v ústavu.
Nedal se: v suterénu rodinného domku si vytvořil vlastní podmínky a pokračoval v práci. S přibývajícím časem normalizátorský režim poněkud ochaboval a prof. Wichterle v něm začal opět intenzivně pracovat. Po listopadu 1989 byl zvolen předsedou Akademie věd, v roce 1993 byl jmenován dr. h. c. Univerzity Karlovy. Po jeho smrti současný předseda Akademie věd ČR prof. Rudolf Zahradník o něm prohlásil: "Profesor Oto Wichterle byl jedním z nejvýznamnějších a světově nejproslulejších českých vědců 20. století. "
Prof. Otto Wichterle počátkem devadesátých let.
Wichterleho medaile udělovaná v Japonsku (avers).
