Nově adaptovaná zasedací síň v přízemí Karolina dostala název Císařský sál. Návštěvníku, který jen nahlédne otevřenými dveřmi dovnitř, je hned jasné, proč byl tento sál tak pojmenován. Čelní stěnu zdobí tři portréty císařů: uprostřed Marie Terezie, po stranách jejích synů Josefa II. a Leopolda II. Výzdobu sálu pak doplňují na levé boční stěně ještě tři portréty pražských univerzitních profesorů: Josefa Mayera, Josefa Rottenbergera a Ignáce Matušky. Autorkou všech těchto obrazů (snad s jedinou výjimkou) je vídeňská malířka Barbara Krafft-Steinerová. Naskýtá se otázka, proč právě v Karolinu nalézáme tolik obrazů této malířky. Pokusíme se tedy na otázku odpovědět.
Barbara Steinerová se narodila dne 1.4.1764 v Jihlavě v rodině malíře Jana Nepomuka Steinera. Prvního školení se jí dostalo v otcově dílně; později studovala ve Vídni. Zde byla pro své mimořádné schopnosti zvolena členkou Akademie výtvarných umění. Poprvé vystavovala roku 1786, ve svých 22 letech. Ve Vídni se také provdala za lékárníka Josefa Kraffta, se kterým roku 1794 přesídlila do Salcburku. Ale již v roce 1798 se manželé Krafftovi objevují v Praze, kde pokračuje Barbara Krafft-Steinerová ve své úspěšné umělecké dráze. Pro bubenečský kostel sv. Gottharda maluje roku 1801 oltářní obraz s podobiznou světce, vytváří oltářní obraz pro Emauzský klášter, kající Magdalenu a plačícího Petra i další obrazy pro letohrádek v Královské oboře, ale především vyniká jako autorka podobizen. Stává se oblíbenou malířkou v kruzích pražské šlechty a městské honorace. V Mnichově Hradišti se od ní zachoval portrét hraběte Josefa Dauna, portrétovala několik členů rodiny Bretfeldů, pro hraběte Buquoye namalovala obrazy sv. Jeronýma a sv. Maří Magdaleny. Vedle portrétů se věnovala i malým medailonům a za zvlášť zdařilé je pokládáno několik jejích obrazů Madony. O zručnosti a pohotovosti umělkyně svědčí historka z doby pražského pobytu, kterou zaznamenal Naglerův slovník výtvarných umělců. Dr. Procházka, u kterého byla Barbara Krafft-Steinerová na návštěvě, si přál vidět, jak umělkyně začíná práci na portrétu. Malířka jej proto hned začala portrétovat společně s advokátem Dr. Černínem, a připojila i další dva přítomné, profesora Steinského, sedícího v lenošce a svého manžela. Během dvou hodin tak vytvořila čtyřnásobný portrét. Pověst zručné malířky neušla pozornosti tehdejšího rektora pražské univerzity Josefa Bohumíra Mikana (1743-1814), profesora lékařské fakulty. Byl to patrně on, kdo u ní objednal zhotovení několika portrétů. Dodnes tak můžeme v Císařském sále obdivovat jí vytvořené již zmíněné portréty tří profesorů pražské lékařské fakulty: Josefa Mayera (1752-1814), Josefa Rottenbergera (1760-1834) a Ignáce Matušky (1758-1819). Nejvýznamnějšího uznání se však umělkyni dostalo roku 1798, kdy ji pražská univerzita požádala o zhotovení tří reprezentačních císařských portrétů pro výzdobu Velké auly. V protokolech akademického senátu z roku 1799 se zachoval zápis, že rektor Josef Bohumír Mikan požádal nejvyšší zemské úřady o povolení uspořádat ve Velké aule pražského Karolina oficiální oslavu císařových narozenin, při níž budou slavnostně odhaleny tři nové portréty císařů z rodu habsbursko-lotrinského: Josefa II., Leopolda II. a panujícího Františka II. Slavnost se uskutečnila 12.února 1799. Součástí oslavy bylo nejen odhalení portrétů tří císařů, ale též provedení slavnostní kantáty, kterou k císařovým narozeninám složil Jan Kristián Mikan, rektorův syn, rovněž lékař, později mimořádný profesor všeobecné přírodovědy. Jak poznamenává Dlabačův slovník umělců, oba Mikanové, otec i syn, byli aktivní hudebníci a dobře hráli na klavír. V knihovně Ústavu dějin - Archivu UK se zachovala brožura, kterou pražská univerzita k této příležitosti vydala. Název spisu (v českém překladu) zní: "Pražská univerzitní oslava ve velkém sále Karolina dne 12. února 1799, při narozeninách Jeho Veličenstva Františka II., římského císaře, při níž budou vystaveny obrazy Josefa II., Leopolda II. a Františka II." Spisek obsahuje latinské a německé znění slavnostní řeči rektora Josefa Bohumíra Mikana k shromážděné akademické obci a jeho závěr tvoří text a notace slavnostní kantáty Jana Kristiána Mikana, která byla při této příležitosti provedena pražskými akademiky. Latinský titulní list brožury byl ozdoben rytinou Jana Berky s medailony tří císařů. Zachovala se i původní pozvánka na slavnost s latinským a německým textem. Přečteme-li si pozorněji text oslavné kantáty, můžeme si povšimnout jedné zajímavosti. Báseň oslavuje i Marii Terezii jako pramáti habsbursko-lotrinské větve panovnického rodu. Báseň (v českém překladu) doslova uvádí: "Hleďte, jak sama září na obraze nad našimi hlavami. Připojme k ní radostně Josefa, Leopolda a Františka!" Z toho je zřejmé, že obraz Marie Terezie ve Velké aule visel již dříve a nové tři portréty k němu byly připojeny. Císařské portréty od Barbary Krafft-Steinerové byly určeny pro Velkou aulu Karolina, kde navazovaly na řadu portrétů dřívějších panovníků z habsburské dynastie. Obrazy visely na pravé boční stěně auly proti oknům (podle starého uspořádání, kdy čelo sálu bylo na opačné straně, než je dnes). Dokládají to zachovalé fotografie asi ze sedmdesátých let 19. století (otištěné v publikaci Josefa Petráně "Karolinum, historický klenot Univerzity Karlovy" na s. 42 a 43). Ve zmíněném oslavném spisku není autorka tří nových portrétů uvedena. (Nezmiňují se o ní ostatně ani protokoly akademického senátu.) Malířka všechny své portréty však pečlivě signovala, zpravidla "Barbara Krafft nata Steiner pinx.". Jsou tak signovány všechny její obrazy v Karolinu, s výjimkou jediného: portrétu Marie Terezie.
Je zajímavé, že v odborné literatuře a slovnících výtvarných umělců (Dlabač, Nagler, Thieme-Becker, Toman) není tento portrét Marie Terezie uveden jako dílo Barbary Krafft-Steinerové. Bohumír Jan Dlabač, autor slovníku českých umělců (1815), doslova píše (v českém překladu): "Vedle tohoto díla (= oltářního obrazu pro kostel sv. Gottharda v Bubenči) malovala různé portréty v Praze, z nichž jsem sám obdivoval podobizny Josefa II., Leopolda II. a Františka v sále Karolina, známého D. M. Ignáce Matušky a c. k. profesora Josefa Mayera". O portrétu Marie Terezie tedy žádná zmínka. Stejně je tomu i ve všech pozdějších slovnících výtvarných umělců. Zmíněný portrét Marie Terezie není signován. Rozhodně tedy nebyl získán pro Karolinum v roce 1798 (nebo 1799), ale byl zde již dříve. Možná, že jde o dílo, vzniklé před jejím pražským pobytem, které se nějak dostalo do Prahy a třeba inspirovalo rektora Mikana k objednávce dalších císařských portrétů. Ale to jsou pouhé, ničím nepotvrzené dohady. Bude tedy úkolem historiků umění, aby podrobným rozborem potvrdili nebo zamítli autorství obrazu, připisované Barbaře Krafft-Steinerové. Malířka skončila svůj pražský pobyt v roce 1801. V letech 1803 až 1821 působila v Salcburku a potom přesídlila do Bamberku, kde 28. 9. 1825 zemřela. Její obrazy zdobí četné evropské galerie a šlechtická sídla. V Karolinu jsou její obrazy soustředěny do Císařského sálu, s výjimkou pouze obrazu Františka II., který je umístěn v sekretariátu Ústavu dějin - Archivu UK. Vraťme se ještě k projevu rektora Mikana ze dne 12. února 1799, otištěnému v již zmíněné brožuře. Vedle obvyklého historického přehledu dějin univerzity v něm autor zdůraznil také podíl českých měst na věhlasu pražské univerzity a uvedl řadu jmen významných univerzitních představitelů a místa jejich původu. To je však již jiná kapitola, s obrazy Barbary Krafft-Steinerové nijak nesouvisející.
Díla Barbary Krafft-Steinerové z Císařského sálu Karolina - portréty tří profesorů pražské lékařské fakulty: Josefa Mayera (1752-1814), Josefa Rottenbergera (1760-1834) a Ignáce Matušky (1758-1819).
Barbara Krafft nata Steiner pinx." jsou signovány všechny Krafft-Steinerové obrazy v Karolinu, s výjimkou jediného: portrétu Marie Terezie.
