Info-forum

Peníze jsou zapotřebí - komentář k sekci pro vědu

Sociální znamená solidární - komentář k jednání sociální sekce

Co je rozumné? - komentář k jednání ekonomické komise

Hospodářství - univerzity - stát ve výzkumu - místo komentáře k studijní a pedagogické sekci

Na špičkové úrovni - prozatím... - komentář k jednání sekce pro rozvoj

Na pořadu dne jsou otázky autonomie a samosprávy vysokých škol. Transformace v demokratickou svobodnou školu. Stali jsme se partnery, kteří nejen berou, ale mají i co dávat.

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Členové studentské komory AS v diskusi s rektorem UK

Foto Forum Michaela Zindelová
Město Nymburk, známé svým železničním uzlem, má své jméno i pro řadu sportovců. Zdejší sportovní areál sloužil řadu let našim reprezentantům a i v dnešní době jej využívají někteří naši i zahraniční trenéři pro své svěřence. Areál má však mnohostranné možnosti, a proto jej v posledním březnovém týdnu využili zástupci Univerzity Karlovy pro své výjezdní zasedání. Stalo se tak v polistopadové historii univerzity podruhé, neboť zkušenosti z mimopražského setkání jednoznačně mluví ve prospěch jednání. Přítomní zástupci Akademického senátu, vedení fakult a celé univerzity měli možnost při oficiálním zasedání i v neformálních setkáních prodiskutovat během dvou víkendových dnů všechno, co jednotlivé útvary trápí a na co často vymezený čas běžných schůzí nestačí.

Vzhledem k tomu, že již na fakultách, v kolegiích a v akademických senátech informace z Nymburku "prosákly", vracíme se k diskusím z jednotlivých sekcí v komentářích a poznámkách některých akademických funkcionářů. Záměrně vyjímáme také legislativní sekci, která živě diskutovala o připravovaném vysokoškolském zákoně, protože 5. dubna navštívili Univerzitu Karlovu zainteresovaní poslanci a z besedy na téma vysokoškolský zákon jsme pro naše čtenáře připravili anketu - zajímavou mozaiku různorodého spektra názorů.

Fakulty si zatím nedělají problémy, kolik docentů a profesorů budou mít. Měli bychom ale začít uvažovat o optimalizaci počtu pracovních sil. Extenzivita musí být střízlivě zvážena a fakulty budou muset stanovit optimální počty pracovníků. S tím souvisí i kvalita. Není možné podporovat trendy, jejichž výsledkem by bylo, že by na Univerzitě Karlově zůstávali špatní pracovníci. Evaluace a habilitace - to jsou naše nástroje...

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Téma rozpočet - a příspěvek ing. Josefa Kubíčka, kvestora UK

Foto Forum Michaela Zindelová

Peníze jsou zapotřebí

(komentář k sekci pro vědu)

Zasedání v Nymburce jsem se měla zúčastnit jaksi dvojmo: jako členka senátu a jako pracovnice odboru pro vědu. Samozřejmě jsem nepředpokládala - a praxe mi dala za pravdu - že by u mne mohlo v důsledku toho dojít ke kolizi zájmů či jakési duševní rozdvojenosti. Odbor pro vědu intenzivně spolupracuje se všemi fakultami a samostatnými součástmi UK bez rozdílu, v rozsahu svého pracovního zaměření. Nikoho nepreferuje, nikoho nešikanuje. Naopak usiluje o co nejširší kontakty a vítá každý podnět či připomínku, na jejichž podkladě by mohl svou práci dále zlepšovat. Protože činnost vědecká tvoří spolu s činností pedagogickou dva základní pilíře aktivit vysokých škol a fakult, dalo se předpokládat, že k otázkám vědní koncepce, vztahu k novému vysokoškolskému zákonu, financování vědecké činnosti na Univerzitě Karlově, spolupráci s AV ČR, problematice grantových agentur, obnově a rozvoji studentské vědecké činnosti a k dalším neméně významným otázkám se rozvine bohatá a mnohovrstevnatá diskuse. Vedení Univerzity Karlovy k ní předložilo několik materiálů - hodnotících i výhledových, takže bylo z čeho vycházet, oč se opřít, s čím polemizovat. Největší zájem přítomných se z pochopitelných důvodů soustředil na ekonomiku a problematiku rozpočtu UK a fakult. Právem, protože při absenci finančních prostředků lze jen těžko vzdělávat občany či vědecky tvořit. Peníze jsou, marná sláva, občas i často zapotřebí...

Sekce pro vědu zasedala, oproti ekonomické či sociální, v méně početném kroužku diskutujících, pod energickým vedením doc. Bednáře z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Byl pověřen nejen funkcí moderátora, ale jeho úkolem bylo i zformulovat závěry z jednání sekce pro nedělní zasedání AS UK a sumarizovat případné připomínky ke koncepčnímu materiálu pana rektora (zejména k příloze č. 1, zabývající se vědou a výzkumem na UK). Kromě opakovaného konstatování, že pro vědeckou činnost UK chybí dostatek finančních prostředků, a diskuse o dopadech této skutečnosti pro různá odvětví, obory a projekty, zde zazněly věcné a vysoce odborně směřované diskusní příspěvky nejen koncepčního charakteru, ale i se spoustou zajímavých drobných nápadů a podnětů pro praktickou činnost odboru pro vědu a interní grantové agentury UK. Pečlivě jsem si je zaznamenala, většinu z nich mám v úmyslu rozpracovat a stanou se mimo jiné předmětem jednání na nejbližší poradě proděkanů pro vědeckou činnost. Z odborné, živé a současně velice korektní diskuse všech přítomných pánů (žena tam byla jen jedna - moje administrativní maličkost) jsem si odnesla mnoho zajímavých poznatků nejen o problémech samých, ale i o diskutujících. Příloha návrhu nové koncepce, týkající se vědy ( vlastně harmonogram činností Univerzity Karlovy pro příští období) byla přijata, pouze s několika drobnými úpravami a malým rozšířením textu.

Co říci na závěr? Mám ráda dialogy a diskuse. Živé, konstruktivní, s pozornými a tolerantními účastníky znalými problematiky, o níž se jedná. Člověk si v nich rozšíří obzory a má pocit dobře využitého času. A ten jsem po návratu z Nymburku měla.

JUDr. Jiřina Potočná, vedoucí odboru vědy

V první řadě naslouchala každému diskusnímu příspěvku Jiřina Potočná

Foto Forum Michaela Zindelová
Neudržitelná úroveň platů ohrožuje budoucnost českého školství jako takového. Současný stav je krajně nebezpečný a hrozí v několika příštích letech kolapsem, nebudou-li učiněny zásadní kroky. Zvýšení platů učitelů je pouze jedna část. Je nutné systémové řešení, záplaty nás nezachrání...

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Diskutující: doc. ing. Ivan Wilhelm, CSc., prorektor UK

Foto pro Forum Michaela Zindelová

Sociální znamená solidární

(komentář k jednání sociální sekce)

V sobotu 25. března demonstrovalo několik studentů spolu s odboráři proti školnému a nově navrhovanému systému sociálních programů, které chystá vláda. O den později Akademický senát Univerzity Karlovy po dlouhé diskusi nepřijal usnesení, které navrhovalo v podstatě zachování současného stavu. V pozadí těchto různých názorů stojí základní spor, který jeho účastníci málokdy připomínají. V extrémních podobách zde stojí proti sobě názor, že vysokoškolské vzdělání je individuální investice každého studenta, kterou musí vynaložit ve prospěch svých budoucích příjmů, a názor, že poskytování tohoto typu vzdělání je všeobecným zájmem "společnosti". Vyjádřeno do praktické podoby znamená první extrém samofinancovatelné vysoké školství (nejlépe soukromé), ve kterém studenti ponesou náklady všechny a druhý pak státem plně dotované včetně bezplatnosti všech doprovodných služeb. Ani jeden z extrémů nesdílím. Není totiž, podle mého názoru, sporu o tom, že veřejnost prostřednictvím státu má zájem na vysoké vzdělanosti reprezentované právě vysokými školami. Není však také sporu o tom, že vysoké vzdělání je čímsi, co jde nad standard běžných životních potřeb a ústavou či mezinárodními dohodami garantovaných úkolů státu. Bývá lepší nehledat extrémy, ale rozumně dva existující názory skloubit. Už z toho důvodu, že vysoké školství zatím nejsme schopni poskytnout každému, kdo o ně má zájem a kdo má k němu schopnosti.

Vše se "točí" okolo peněz. Směšné platy pedagogů, rozpadající se budovy, menzy, koleje. Ony peníze dnes mají jméno školné a sociální podpora. Školné se stává vhodným motivačním prostředkem pro školy i pro studenty. Co není zadarmo, toho si obvykle lidé cení více, než bezplatných samozřejmostí. Možná ubude těch, kteří budou stěží "prolézat" a prodlužovat si studium, možná ubude těch, kteří budou studentský život využívat jen k absolvování známé trasy škola - hostinec - kolej a začnou na sobě pracovat už v době studia. Naopak, školám přibude peněz, které nezbytně potřebují a které již stát nemá. Zdůrazňuji přibude, protože pokud by měl být o výši školného státní příspěvek snížen a samo školné by se tak degradovalo na poplatek za studium, nemělo by smysl. Doufám, že vláda si svoje chybné uvažování včas uvědomí...

Sociální systém je o něco složitější, ale ani jeho složitost by nás neměla vést k povrchnímu zjednodušování či dokonce odmítání jeho reformy. Vycházím z pojetí sociálního systému jako systému solidárního. Solidarita pro mne znamená, že všichni přispívají podle svých možností, ale dostávají jen ti, kteří opravdu potřebují. Chceme-li postupně omezovat moc vlády, musíme především omezovat množství peněz, o kterých bude rozhodovat. Současný systém plošných dávek všem k tomuto rozhodně nepřispěje. Překonat jej znamená dávat jen těm, kdo potřebují. U podpory studentů vysokých škol pak musí být tento krok zákonitě doprovázen změnou způsobu financování nákladů studia. Neadresné dotace menzám, kolejím a jiným službám pro studenty je třeba nahradit přímými dotacemi studentům, kteří tyto prostředky budou zavázáni poukazovat právě na úhradu těchto služeb. Jestli budou bydlet na levnější koleji a lépe se stravovat, či naopak, je nejlépe nechat na svobodné volbě každého studenta. Co vidím jako opravdu diskutabilní, je výše hranice definované násobky životního minima, která bude rozhodující pro přiznání či nepřiznání podpory. I současné návrhy vlády jsou však, podle mého názoru, jen reformou nedokonalou. Systém financování školství obecně si zaslouží změnu. V této souvislosti se můžeme inspirovat v zemích jako je Austrálie, v návrzích například Miltona Friedmana, Margaret Thatcherové, nebo dokonce naší skupiny zabývající se školstvím - Idea.

Na závěr si dovolím zmínit jistou maličkost. Mám rád, když každý hovoří za sebe nebo za toho, kdo mu dal k tomu mandát. Nevím o žádné proceduře, která dala několika socialisticky orientovaným studentům mandát demonstrovat spolu s odboráři a hovořit jménem studentského stavu. Věřím, že nejsem sám, kdo jasně odmítá takovou "reprezentaci". Patřím k těm, kteří budou platit školné a nebudou pobírat sociální dávky. Pomůže-li školné k navýšení rozpočtu a sociální reforma k adresnosti dávek, budu je platit a nepobírat rád. Bude-li tomu obráceně, budu je také platit a nepobírat. Bohužel nerad.

Richard Baček, student PF UK, člen AS UK

Kolik fakult, kolik studentů, které nové instituty, které nové obory a jak postupovat při jejich schvalování? Jak budovat Univerzitu Karlovu - vytvořit město na okraji, nebo zůstat v centru města a budovat fakultní kampusy?

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Nymburský kinosál a zaujatý "posluchač" prof. RNDr. Bedřich Sedlák, DrSc., děkan MFF UK

Foto Forum Michaela Zindelová
Evaluaci je třeba chápat jako počátek, nastartování procesů, které mají dát podnět k jistému pohybu, stanou se podnětem především pro fakulty Univerzity Karlovy.

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Co je rozumné?

(komentář k jednání ekonomické komise)

Předmětem jednání ekonomické sekce byly dva hlavní problémy, a to způsob financování vysokých škol a jeho dopad na Univerzitu Karlovu a dále hledání možnosti řešení narůstajících finančních problémů uvnitř univerzity. V posledních letech používaný normativní způsob financování vysokých škol budí dojem, že kdosi ví, s jakými finančními náklady lze vychovat jednoho studenta a že rozdělením fakult do šesti skupin (dříve sedmi skupin) podle uvedených nákladů je zaručena objektivnost tohoto postupu. Ve skutečnosti tento způsob zatěžuje školy narůstajícím dluhem do budoucnosti a navíc není ani hospodárný. Pro budoucnost vysokých škol je třeba zajistit financování podle jiných kritérií, z nichž alespoň tři chci uvést:
  1. Nezávisle na počtu studentů nebo alespoň téměř nezávisle, je nutné zajistit prostředky pro fyzické zachování existence školy. Jedná se zejména o provoz a údržbu budov, hrazení nájemného, mzdy potřebných pracovníků, úhrady služeb, provoz potřebných účelových zařízení (jako jsou například knihovny).
  2. Rovněž nezávisle na počtu studentů se musí uhradit náklady, které škola musí vynaložit na zachování nebo zvýšení své akreditační úrovně. Sem patří vybavení pro vědeckou práci, která je základem kvalitní práce pedagogické. Jde nejen o vybavení laboratoří přístroji, ale v mnoha případech i o mzdy vysokoškolsky vzdělaných specialistů, kteří zajišťují chod těchto laboratoří (a na výuce studentů se přímo nepodílejí). Patří sem dále mzdové ohodnocení, které je zejména u mladých pracovníků zcela nedostatečné.
  3. S počtem studentů souvisejí náklady na materiální spotřebu studenta během výuky, služby s tím spojené, například koleje a menzy, vydávání učebních textů a podobně.
Porovnáme-li tento pohled s normativním systémem, vidíme, že je nejen necitlivý ke kvalifikační skladbě pracovníků vysokých škol... Za doklad nevhodnosti dosavadního způsobu financování považuji přeřazování fakult z jedné skupiny do druhé, nebo změnu kritérií pro rozdělování prostředků na podporu vědecké činnosti, která "upřesněním" kritérií platných pro rok 1994 ve skutečnosti pro rok 1995 ignoruje význam doktorandského studia a navíc preferuje fakulty s kratší délkou studia.

Uvážíme-li dále, že normativ na jednoho studenta je určen náklady na mzdy a pojištění pracovníků a je procentuálně zvýšen o náklady na vlastní provoz, je zarážející chaotičnost tohoto zvýšení, které činí v jednotlivých "cenových skupinách" fakult postupně 20, 10, 30, 40, 15, 15%. Je nepochopitelné, že ačkoliv se uznává potřeba většího počtu pracovníků na stejný počet studentů ve vyšší skupině fakult, dává se náhle najevo, že k jejich činnosti není zapotřebí volných (nemzdových) provozních prostředků. Zavedený normativní způsob financování je zřejmě pohodlný, protože je analogický se způsobem používaným pro nižší školy, je však represivní, protože například pro letošní rok předpokládá 11,9 studentů na pedagoga na gymnáziu, ale například na právnické fakultě 14,3. Rovněž rok od roku klesá normativní příspěvek na jednoho studenta. Například pro právnickou fakultu činil v roce 1993 27.001,- Kč a v letošním roce činí 23.300,- Kč. Ve vyšších "cenových skupinách" fakult se tento příspěvek prakticky nezměnil. V důsledku inflace se tedy příspěvek na studenta výrazně snížil.

Je pochopitelné, že státní rozpočet se snaží svými opatřeními zvyšovat ekonomickou efektivnost veřejných výdajů. Domnívám se však, že způsob zvolený v našem případě je nevhodný a neobjektivní. Nerespektuje mimo jiné okolnost, že kvalita školy, jejích pracovních týmů a jejích výsledků v pedagogické a vědecké práci se vyvíjí velmi pomalu, a proto je nezbytný oboustranný dialog, ve kterém jedna strana říká, kolik může uvolnit prostředků a druhá ukazuje jakou kvalitu lze s danými prostředky zajistit, co určitá kvalita stojí.

Na závěr bych rád položil "kontrolní" otázku: Považuje někdo za rozumné, aby autobus obsazený jen zčásti, řídila jen část řidiče? doc. RNDr. Zdeněk Hájek, CSc. předseda ekonomické komise AS UK

Rozpočet univerzity je velmi stísněný. Současný způsob rozdělování kapitoly 333 je naprosto nespravedlivý k velkým školám typu Univerzity Karlovy, na kterých je výchova studenta drahá. Ne proto, že by se plýtvalo, ale proto, že chceme, aby to byla výchova, která spočívá na pevných vědeckých základech, a studenti byli ve všech oborech vedeni k vědecké tvůrčí činnosti.

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Hospodářství - univerzity - stát ve výzkumu

(místo komentáře k studijní a pedagogické sekci)

Těsně před odjezdem do Nymburka jsem se vrátil ze zasedání Svazu německých vysokých škol, který sdružuje vědeckopedagogické pracovníky. Jeho voleným prezidentem je prof. dr. Hartmut Schiedermair, který má v Bonnu k ruce malý a výkonný aparát. Domnívám se, že některé poznámky ze zasedání svazu, který zastupuje zájmy vysokých škol směrem k veřejnosti, vládě, průmyslu a obchodu, by mohly být užitečné také pro námi často diskutované otázky kolem současného postavení UK.

Ve svazu se formují názory na otázky školských struktur a vysokoškolské politiky. Výroční zasedání jsou pořádána v jarních měsících, letošní (47.) se konalo na mannheimské univerzitě, loňské na univerzitě v Rostocku, příští rok v Halle. Každá vysoká škola vysílá na zasedání dva zástupce a vysoké školy každé země ještě dalšího. Svazu a zejména jeho prezidentovi se daří udržovat kontakty s politickými a hospodářskými představiteli jednotlivých zemí i celoněmeckých institucí a s komunikačními médii. Tématem letošního zasedání byla triáda hospodářství - univerzity - stát ve výzkumu. Hlavním řečníkem prvého dne byl spolkový kancléř dr. Helmut Kohl. Zdůraznil, že věda a výzkum jsou existenčním tématem současnosti a budoucnosti Německa, jako surovinově chudé země. Kvalita vědy a vědeckého dorostu závisí na úrovni univerzit. Německá vláda chápe, že věda a výzkum nemohou být omezovány jen na obory, které ovlivňují úroveň průmyslu a hospodářství přímo. Stejně významné jsou humanitní obory a sféra kulturní, které významnou měrou vytvářejí postavení Německa ve světě. Nelze tedy na financování univerzit uplatňovat úzce ekonomické pohledy. Z pohledu kancléře Kohla je žádoucí, aby na německých univerzitách vznikala mezinárodní společenství, zejména v pokročilém studiu, stejně jako na mnoha amerických univerzitách. Kancléř dále předpokládá, že současně se zeštíhlováním státních orgánů bude vzrůstat autonomie univerzit.

Německo vydávalo na výzkum a vývoj mezi 2,2 a 2,7% hrubého národního produktu v letech 1975 až 1991, při mírně stoupající tendenci. Výdaje na univerzitní a mimouniverzitní výzkum činí 3 až 4,4% státního rozpočtu, z toho kolem poloviny je přímý univerzitní výzkum. Na pódiových diskusích se podíleli zástupci univerzit, průmyslu, státní správy a komunikačních médií. Hlavními tématy bylo:

  • Čeho je zapotřebí v podpoře výzkumu?
  • Potřebuje výzkum svobodu nebo řízení?

Z několika uvedených faktů je zřejmé, že vysoké školy a na nich prováděný výzkum mají v Německu vážnost, pochopení a státní podporu neporovnatelnou s českými zeměmi. Nemusí svádět zápas s postkomunistickou pseudootázkou, do jaké míry patří věda a výzkum na vysoké školy. Zároveň je však nutné poznamenat, že univerzity při podpoře veřejností, městy, průmyslem, obchodem, zeměmi a spolkovou vládou vedou se všemi těmito složkami společnosti permanentní diskusi a jsou vůči nim otevřené. Musí proto reagovat na měnící se situaci svým zaměřením i systémovými změnami. Vysoké školy nutně potřebují své zástupce vůči veřejnosti a o její zájem musejí neustále usilovat...

prof. RNDr. Zdeněk Pertold, CSc. prorektor pro studijní a pedagogické záležitosti

Často se připomíná, že úroveň našich vědeckých zařízení je zastaralá, tuto změnu nelze provést ze dne na den. Není to naše vina, že jsme tuto proměnu nedokázali realizovat. V některých oborech ale vyrostly laboratoře na světové úrovni, a tak nelze proto činit soudy zcela paušální.

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Dvoudenního jednání se zúčastnili téměř všichni děkani fakult UK, na našem snímku děkan FF UK doc. PhDr. F. Vrhel, CSc.

Foto Forum Michaela Zindelová
Nezbytností se jeví vytváření stavebnicové skladby studia, která by umožnila nejrůznější kombinace. To souvisí i s naším vstupem do evropského společenství. Musíme vytvořit kompatibilní systém, aby nároky (včetně hodnocení) mohly být použity. Pohyb našich špičkových lidí směrem ven bude razantnější, musíme očekávat i větší zájem zvenčí.

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Na špičkové úrovni - prozatím....

(komentář k jednání sekce pro rozvoj)

Strategie pro připojování v univerzitní části je tato - Ústav výpočetní techniky UK zajišťuje propojení, resp. připojení fakult k Pražské síti, ve výjimečných případech i propojení jednotlivých fakultních lokalit. Za sítě fakultní zodpovídají fakulty, rozhraním je fakultní router. Optické sítě pro mimopražské fakulty se budují v rámci příslušných metropolitních sítí. V Hradci Králové za metropolitní síť odpovídá LF HK UK, v Plzni pak Západočeská univerzita. Poplatky za pronájem pevných linek a optických kabelů jsou v roce 1995 hrazeny z prostředků MŠMT ČR, v roce následujícím budou tyto poplatky platit fakulty. Pražská akademická síť zatím zajišťuje propojení optikou jen pro část lokalit UK, v roce 1995 by se měl jejich počet výrazně zvýšit. Propojení dalších lokalit bude záviset na finančních prostředcích získaných z grantů a interních zdrojů. Ke dni 10. dubna 1995 ÚVT UK zatím žádný grant na další rozvoj sítě neobdržel.

Superpočítačové centrum VŠ, jehož je ÚVT provozovatelem, pracuje od počátku svého provozu na plný výkon, datové soubory pro informační systém budou umístěny na jiných počítačích. Jednání o společném používání superpočítačů a o koordinaci mezi UK a AV při výstavbě optické sítě v Praze probíhají. Samozřejmě se dbá na to, aby prostředky vložené AV a UK byly v rovnováze.

ÚVT navrhuje budovat informační systém UK jako dva oddělené systémy. První - veřejný systém - je určen pro celou univerzitní i mimouniverzitní veřejnost a je po technické stránce realizován prostřednictvím systémů www, gopher a souborný katalog. Souborný katalog je v současné době ve zkušebním provozu, zatím je přístupný jen pro odborné knihovnické pracovníky z UK. Veřejný informační systém je budován na stejných principech jako HW část univerzitní sítě - za obsah a inovaci informací o fakultách odpovídají fakulty, za informace celouniverzitního charakteru odpovídá RUK a ÚVT UK. Systém privátních informací je organizován obdobně - za fakultní data odpovídají fakulty, obsah dat určuje vedení UK, formu určuje ÚVT UK ve spolupráci s příslušnými pracovišti fakult. Vstup do tohoto systému má jen omezený okruh pracovníků UK, náklady spojené s budováním informačního systému UK budou částečně hrazeny z prostředků grantu, který pro rok 1995 univerzita získala z Fondu rozvoje.

Superpočítačové centrum a Pražská akademická síť (její ATM část) jsou v současné době na špičkové evropské úrovni. Aby UK o toto postavení nepřišla, je nutné, aby vedení UK a AS UK vyjádřily zcela jasně a s vědomím všech důsledků své odhodlání podporovat na UK rozvoj vyspělých počítačových a komunikačních technologií a aktivit.

RNDr. Pavel Krbec, CSc.

ÚVT UK

Naléhavým úkolem je budování transdisciplinárních oborů a rozvolnění hranic fakult a jednotlivých oborů: tam a tehdy, kde a kdy se taková potřeba projeví a bude naléhavá.

(z komentářů a vystoupení prof. JUDr. Karla Malého, DrSc., rektora UK, na výjezdním zasedání v Nymburku 24. - 26. března 1995)

Seznam rubrik