Prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc., děkan LF UK v Plzni
Prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc., děkan LF UK
v Plzni
Snahy o založení Lékařské fakulty v Plzni se objevily již koncem minulého století a podporovaly je i takové osobnosti jako T. G. Masaryk a J. E. Purkyně. V nově zrozeném samostatném Československu však převážily důvody pro vytvoření druhé lékařské fakulty na Moravě, kde vznikla nová Masarykova univerzita. Po 2. světové válce a šestiletém uzavření českých vysokých škol nacisty již však byla nutnost rozšíření počtu lékařských fakult zcela zřejmou a tak dne 27. října 1945 podepisuje prezident dr. Edvard Beneš dekret č. 135 o založení lékařské fakulty v Plzni.
První přednášky byly zahájeny v kině Univerzita v prosinci 1945. V době všeobecného poválečného nedostatku, velice omezených finančních a technických prostředků a přetrhaných tradic výchovy nových vysokoškolských učitelů nebylo vybudování nové fakulty snadným úkolem. Plzeňská fakulta byla ustanovena nejprve jako pobočka pražské lékařské fakulty, a tak z této mateřské fakulty přicházeli do Plzně mladí nadšení učitelé, kteří se ujali budování teoretických ústavů v budovách bývalého dětského domova a později i zemědělské školy. Někteří z nich, jako Jaroslav Kos, Otto Slabý a další spojili své životy s rozvojem fakulty definitivně, jiní pomáhali na začátku budování ústavů (mimo jiné D. Benešová, J. Šafránek, J. Šula, A. Zelený), aby pak předali započaté dílo svým následovníkům. V klinických oborech byla situace poněkud snazší, protože v Městské nemocnici již pracovala celá řada vysoce kvalifikovaných primářů, nezřídka habilitovaných (K. Bobek, J. Hrbek, V. David, J. Knobloch, F. Kotyza, V. Mikoláš, E. Vencovský a další). Avšak v poválečné době bylo kvalifikovaných odborníků všude málo a tak i vytváření klinik a jejich zatížení výukou bylo velice náročné.
Přes všechny obtíže se fakulta začíná rychle rozvíjet. Stává se samostatnou fakultou Univerzity Karlovy, otvírá se studium stomatologie, přicházejí další kvalifikovaní učitelé (prof. Krajník, prof. Köcher, prof. Piťha aj.). Do dalšího rozvoje fakulty však negativně zasahují v padesátých letech politické čistky mezi učiteli a studenty. V šedesátých letech se opět začíná slibně rozvíjet pedagogická i vědeckovýzkumná činnost, avšak rok 1968 a následné období tzv. normalizace znamená opětný hrubý zásah do vývoje fakulty a nucený odchod dalších vynikajících učitelů. Až listopad 1989 znamená začátek nové éry života fakulty.
V roce 1990 oslavuje plzeňská fakulta 45. výročí své existence v ovzduší nově nabyté politické i akademické svobody.
V této době se nové vedení fakulty snaží rychle napravit alespoň ty nejhrubší křivdy minulosti, poskytnout morální satisfakci a rehabilitaci nejvíce postiženým učitelům i studentům. Po rekonkurzech na všechna učitelská místa a výměně celé řady vedoucích ústavů a klinik se přistupuje k změnám v organizaci a náplni studia se záměrem vychovávat lékaře nejen odborně zdatné, ale i s širším kulturním rozhledem a možností komunikace se světem. Zavádějí se přednášky z filozofie, všichni studenti musí skládat zkoušky z latiny, angličtiny a jednoho dalšího světového jazyka, podporuje se mezinárodní mobilita učitelů i studentů.
Fakulta hledá možnosti zintenzívnění výuky a výrazně snižuje počty nově přijímaných studentů všeobecného lékařství i stomatologie. Na druhé straně, ve snaze o diverzifikaci studijních možností, se otvírá bakalářské studium ošetřovatelství. K internacionalizaci fakulty významně napomáhá zavedení výuky zahraničních studentů v angličtině. Fakulta je aktivní i v oblasti celoživotního vzdělávání a rozvijí Univerzitu 3. věku.
Kvalitní vysokoškolská výuka je nemyslitelná bez sepětí s vědeckovýzkumnou prací. Fakulta proto podporuje a snaží se vytvářet co nejlepší podmínky pro výzkumnou práci nejen svých učitelů, ale i studentů, poskytuje možnosti postgraduálního doktorandského studia v teoretických, preklinických i klinických oborech. Fakulta má i reálné plány na výstavbu nových teoretických a preklinických ústavů v areálu nové fakultní nemocnice na Lochotíně. Úzká spolupráce s fakultní nemocnicí je nezbytná pro rozvoj klinických i teoretických oborů a pro vytvoření skutečné univerzitní nemocnice.
Nedá se říci, že vše jde hladce. Získávání finančních prostředků na obnovu zastaralého vybavení a rozvoj vědeckého výzkumu i pedagogické práce vyžaduje nemalé úsilí, nízké platové hodnocení je zdrojem obtíží při získávání a udržování kvalitních učitelů.
Naše fakulta se cítí pevně sepjata s městem Plzní jehož tvář pomáhá vytvářet . Zároveň se významně podílí i na péči o zdravotní stav jeho obyvatel. Současně však vidí svou budoucnost ve svazku s ostatními fakultami Univerzity Karlovy, který vytváří jedineč né prostředí pro zajištění vysoké kvality ve všech oblastech činnosti fakulty.
Po padesáti letech své existence se fakulta může vykázat šesti tisíci absolventy, kteří pracují doma i v zahraničí, nezřídka na významných místech, a nezanedbatelnými úspěchy ve vědeckovýzkumné práci i v poskytování vrcholné zdravotní péče v mnoha oborech. Nepochybuji, že při skládání účtů ze své půlstoleté činnosti čestně obstojí a věřím, že stejně dobře obstojí i v budoucnosti.
Dne 20. září tohoto roku došlo v recepčních místnostech Karolina k slavnostnímu podpisu dvou významných dokumentů. Rektor Univerzity Karlovy prof. JUDr. Karel Malý, DrSc., uzavřel jménem univerzity dohodu o spolupráci s nově vzniklou Nadací za demokratický právní stát, reprezentovanou významným pražským podnikatelem Vilémem Petříkem a redaktorem Karlem Staňkem.
Spolupráci obou institucí symbolizuje i fakt, že rektor Univerzity Karlovy je zároveň viceprezidentem Nadace. V její dozorčí radě najdeme dr. Annu Röschovou, Ing. Tomáše Ježka, poslance Parlamentu ČR, ing. Františka France, generálního tajemníka Burzy cenných papírů, děkana právnické fakulty profesora JUDr. Dušana Hendrycha. Jakýsi "brain trust" nadace vede profesor Václav Bělohradský. Cílem spolupráce nadace a univerzity je spojení intelektuálního potenciálu pro naplnění poslání nadace deklarovaných v jejím statutu: "...přispívat k rozvoji České republiky jako demokratického právního státu, zejména k prosazování lidských práv, k zdokonalování a dodržování právního řádu v oblasti práva soukromého i veřejného a k prohlubování jeho znalosti."
Na těchto úkolech může s nadací dobře spolupracovat především fakulta právnická. Transformace našeho státu a jeho právního řádu je však oblastí, kde se uplatní i odborníci a studenti Filozofické fakulty, Fakulty sociálních věd nebo Pedagogické fakulty UK.
Prvním konkrétním výrazem spolupráce se stala dohoda o zřízení mimořádné Ceny rektora Univerzity Karlovy za příspěvek k budování právního státu České republiky. Tuto cenu ve výši 100 000 korun uděluje rektor studentům denního a doktorandského studia humanitních oborů za práce se zaměřené na problematiku budování demokratického právního státu a to na základě doporučení zvláštního výboru vytvořeného pro tento účel. Poprvé bude uvedená cena udělena k 17. listopadu. Následně pak 4. dubna 1996 a 1997. Z finanční částky 100 000 Kč je možno odměnit více studentských prací, bez ohledu na to, zda se jedná o práce doktorské, diplomové či seminární. Rozhodující bude jejich odborná úroveň, originalita přístupu a zpracování a tematické zaměření. Bližší informace mohou poskytnout příslušní studijní proděkani nebo sekretariát rektora.
Na závěr slavnostního aktu prohlásili rektor univerzity prof. Karel Malý a zakladatel nadace pan Vilém Petřík přesvědčení, že spolupráce obou institucí na konkrétních projektech k budování právního státu významnou měrou skutečně přispěje.
Již počtvrté v krátké době se na akademické půdě Univerzity Karlovy soustředila pozornost na další perspektivy budoucnosti česko-německých vztahů. Ve čtvrtek 5. října 1995 v podvečer vystoupila ve velké aule Karolina s přednáškou na téma Konec dvojznačnosti (Otevřené odpovědi na otevřené otázky v česko-německých vztazích) dr.Antje Vollmerová, místopředsedkyně Německého spolkového sněmu. Jak v úvodním slově prohlásil naplněnému sálu velvyslanec ČR v SRN, Jiří Gruša - když začala paní Vollmerová "mluvit o vztahu Němců k Čechům, zpozorněli u nás lidé nejrůznějších myšlenkových proudů. Ne proto, že by potvrzovala jejich názory, ale že znala téma. Tak vstoupila do dialogu, po kterém mnozí volali, aniž si všimli, že už sama taková výzva musí mít tóninu rozmluvy. Právě ona začala dialog svou námahou porozumět pocitům a stanoviskům partnera, nikoli oprašováním starých dvojsmyslů".
Velká aula s česko-německým publikem poté vyslechla přednášku dr. Antje Vollmerové. Jednotlivé názvy kapitol jejího vystoupení už vypovídají samy o sobě o cíleném obsahu: Východiskem nového začátku jsou realistické cíle, Malý a velký soused, Vyhnání, Češi a Němci na konci studené války. V samém závěru přednášky (s jednoznačným titulem O píď zášti méně) dr. Antje Vollmerová prohlásila:
"Obdivuji velikou vůli českého národa po svobodě, s níž se zbavil tyranie. Obdivuji kreativitu opětovné výstavby hospodářství a hluboce respektuji novou morální základnu demokratické politiky ve vaší zemi, jejímž výrazem je také připravenost ke smíření s bývalým nepřítelem. Pevně věřím, že v tomto díle usmíření můžete a budete pokračovat a učiníte v této souvislosti i poslední kroky.
To je v podstatě úkol naší generace. Tak, jak se v minulosti rolnické společnosti považovalo za věc cti odkázat příští generaci jako výsledek vlastní práce půdu obohacenou o píď ornice, je tomu u evropských společností po roce 1989 právě naopak: náš životní výkon se bude měřit podle toho, zda příští generaci odkážeme o píď méně zkušeností s bezprávím, myšlenek na mstu, chorobných nacionalistických idejí, kopců mrtvol a spisů. Méně této olověné zátěže znamená trochu víc naděje do budoucna pro duše našich dětí.
Není dovoleno dělat politiku, která neuplatňuje plně možnosti našeho rozumu a historické nutnosti."
Pocty se dostalo třem vědeckým kapacitám ve svém oboru, a to profesoru Shaulu G. Massrymu M. D., vedoucímu oboru nefrologie na lékařské fakultě Univerzity v Los Angeles, dále profesoru Dr. U. G. Trendelenburgovi, bývalému vedoucímu Ústavu pro farmakologii a toxikologii Univerzity ve Würzburgu. Třetím vyznamenaným byl Rainer Kreissl (na našem snímku), bývalý ředitel aukčního domu Weinmüller-Neumeister v Mnichově, sběratel a mecenáš umění a také organizátor významné výstavy v Praze Anatolské koberce. Při příležitosti udělení čestného doktorátu se jej redakce Forum zeptala na vztah k naší vlasti: "Jsem rodák z Rakovnicka a celé moje dětství je spojeno s tímto krajem. Mí rodiče zde vlastnili statek a obchodovali s chmelem. Ve svém životě jsem třikrát přišel o všechen majetek. Nyní bych chtěl své vzácné koberce a textilie nejen ukazovat na výstavách, ale pomáhat zde i při organizaci dalších kulturních počinů."
Slavnostní řeč dr.Rainera Kreissla v Karolinu byla věnována česko-německým vztahům a problému češství a protože měla velký ohlas, přinášíme její text v plném znění.
Seznam rubrik